Kláveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

06.02.2025 10:56

Archeologové objevili na plánové trase Pražského okruhu rozsáhlé pohřebiště

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Archeologove-objevili-na-planove-trase-Prazskeho-okruhu-rozsahle-pohrebiste/]
Železný meč, nůž, prubířský kámen v dřevěném pouzdře, brousek nebo velké keramické nádoby. To je jen zlomek bohaté pohřební výbavy, která se v jediném nevykradeném hrobě dochovala. „V pohřební jámě jsme identifikovali obvodovou římsu či lavici podél delší stěny a pozůstatky dřevěné rakve. Na lavici bylo během pohřbu položeno kopí, pravděpodobně s ratištěm (násada bodných zbraní, pozn. red.), protože jeho hrot jsme nalezli zaražený do stěny pohřební jámy. V tulejce (pouzdro, pozn. red.) se dokonce ještě dochovaly nepatrné stopy po dřevěném ratišti,“ líčí Petra Maříková Vlčková z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, vedoucí výzkumu tohoto úseku. Prubířský kámen z hrobu údajného bojovníka z doby stěhování národů Vzhledem k nalezeným zbraním lze předpokládat, že v hrobě odpočívá dávný bojovník. Jisté to však rozhodně není. „Zbraně v té době sloužily jako odznaky moci. Zda je pohřbený používal k boji nebo spíše souvisí s jeho vysokým sociálním postavením, ukáže až analýza kostí, celé výbavy a kontextu,“ poukazuje archeoložka. Odpočívej v pokojiSkoro tři metry hluboký hrob, který byl na povrchu pravděpodobně označen malou mohylou a mělkým žlábkem, ležel mimo hlavní část pohřebiště. I to podle archeologů může naznačovat, že patřil někomu výjimečnému. „Z jiných pohřebišť z doby stěhování národů víme, že hroby důležitých osobností byly prostorově vydělené. Jako by jim komunita chtěla vzdát hold tím, že jim dala odstup od ostatních pohřbených,“ vysvětluje Petra Maříková Vlčková. Hrob bojovníka byl uložen víc než 3 metry pod úrovní současného terénu. Další nalezené hroby byly vykradené, což je pro dobu stěhování národů (od konce 4. do poloviny 6. století n. l.) charakteristické. Několik předmětů však badatelé objevili i v nich. Šlo například o keramické nádoby, železné zbraně a ozdoby, přesleny nebo nejrůznější korálky ze skla, polodrahokamů či jantaru. „Některé z nalezených korálků pocházely z Itálie, Předního východu nebo Egypta, což dokazuje, že Čechy byly v té době plně zapojené do sítě dálkových cest,“ upozorňuje archeoložka. Objev pohřebiště, v jehož blízkosti se vědcům podařilo identifikovat také stopy po sídlišti zřejmě ze stejného období, je však podle ní důležitý hlavně proto, že zásadně doplňuje naše znalosti o vývoji osídlení v jednom z nejhustěji osídlených regionů Čech těsně před příchodem Slovanů do české kotliny. „Zatímco ze západní či jižní části pražské kotliny již máme informací o době stěhování národů mnoho, východní okraj byl v tomto ohledu dosud velkou neznámou,“ doplňuje Petra Maříková Vlčková. Skleněné korálky ukrýval jeden z hrobů z doby stěhování národů. Díry jako v ementáleTím však dobrodružství archeologů při výzkumu v oblasti plánované dostavby Pražského okruhu nekončí. Stopy lidského osídlení našli i v jiných oblastech. V současnosti například odkrývají pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů (eneolit / pozdní doba kamenná, 2500–2200 př. n. l.). Zatím se jim podařilo ve dvou polohách zdokumentovat téměř osmdesátku hrobů, což z nálezu činí dosud největší známé pohřebiště této kultury v Čechách. Zajímavé je, že v tomto období lidé pohřbívali mrtvé velmi specifickým způsobem. Muži byli ukládáni na levém boku, hlavou k severu a obličejem k východu, zatímco ženy spočívaly na pravém boku a s hlavou k jihu. Mrtví měli kolem těl rozloženou pohřební výbavu, především keramické nádoby, kamenné nástroje a drobné kostěné šperky. Hrob bojovníka s tzv. nátepní destičkou, která chránila zápěstí lučištníků před zraněním od tětivy luku (eneolit – kultura zvoncovitých pohárů) „V těsném sousedství jednoho z pohřebišť jsme také odkryli skupinu pětačtyřiceti zásobních jam, které pravděpodobně pocházejí ze stejného období. Jámy byly tak blízko u sebe, že plocha výzkumu trochu připomínala ementál,“ popisuje s trochou nadsázky Petra Maříková Vlčková. Než se začne stavětZáchranný archeologický výzkum v trase plánované dostavby Pražského okruhu v úseku D1 –Běchovice, na němž vědci pracují v součinnosti s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD), začal loni v květnu. Připravovaná část totiž vede oblastí, kterou procházeli a osídlovali lidé už od pravěku. Výzkum řídí pracovníci pražského Archeologického ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče středních Čech a společností Osina Archeo. Vzájemně propojené zásobní jámy pravděpodobně pocházejí z období pozdního eneolitu. Od chvíle, kdy na chybějící úsek okruhu zamířila těžká technika, už badatelé zdokumentovali více než deset tisíc archeologických objektů. V prosinci loňského roku pak v souladu s předem stanoveným harmonogramem předali část prozkoumané plochy ŘSD. Průzkum území by měli vědci dokončit zhruba do konce února, kdy budou moci začít stavební práce. Vyhodnocení terénní dokumentace, konzervace a zpracování nálezů však výzkumníkům potrvá ještě několik dalších měsíců. Připravila: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy Archeologického ústavu AV ČR, PrahaFoto: archiv Archeologického ústavu AV ČR, Praha Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

06.02.2025 07:56

V trase plánované dostavby Pražského okruhu našli archeologové hrob bojovníka

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/V-trase-planovane-dostavby-Prazskeho-okruhu-nasli-archeologove-hrob-bojovnika/]
Hrob bojovníka byl skoro tři metry hluboký a s rozměry více než 3 × 2 metry se výrazně odlišoval od ostatních. Jeho výjimečnost podtrhuje i skutečnost, že se nacházel mimo hlavní část pohřebiště. „Zajímavá byla úprava hrobu, který byl na povrchu velmi pravděpodobně označen malou mohylou a mělkým žlábkem, i samotné pohřební jámy, ve které jsme identifikovali obvodovou římsu či lavici podél delší stěny, tzv. niku, a pozůstatky dřevěné rakve. Na lavici bylo při ukládání těla položeno kopí, pravděpodobně s ratištěm, protože jeho hrot jsme nalezli zaražený do stěny pohřební jámy. V tulejce se dokonce ještě dochovaly nepatrné stopy po ratišti,“ popisuje Petra Maříková Vlčková z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, vedoucí výzkumu tohoto úseku. V tomto jediném nevykradeném hrobě se dochovala bohatá pohřební výbava. „Můžeme zmínit například železný meč, nůž, prubířský kámen v dřevěném pouzdře, brousek, minimálně dvě velké keramické nádoby, součásti opasku či spony,“ říká vedoucí výzkumu. Na pohřebišti archeologové objevili i několik dalších větších hrobů, u kterých se na povrchu podařilo také identifikovat mělké žlábky jako jediné stopy po nadzemní konstrukci. Uvnitř se nacházely lavice po obou delších stěnách a původně i mohutné dřevěné rakve. Z výbavy se dochovaly keramické nádoby, železné zbraně (meče, kopí a sekerka) a ozdoby, korálky (keramické, bronzové, jantarové a skleněné – jednobarevné, vícebarevné i tzv. millefiori – „tisíc květů“, vyráběné z různobarevných skleněných tyčinek spájených dohromady) či přesleny. Ostatní hroby, které tvořily řady či malé skupiny, se odlišovaly tím, že chyběla vnitřní úprava hrobové jámy; avšak i ty byly pravděpodobně překryty malou mohylou. „Nejednalo se ale o chudě vybavené hroby, i tyto obsahovaly keramické nádoby, korálky ze skla nebo jantaru, spony či náramky a železná kování z nedochovaných nádob,“ upřesňuje Petra Maříková Vlčková. Archeologům se podařilo v blízkosti pohřebiště identifikovat také stopy po sídlišti pravděpodobně ze stejného období v podobě jam a několika polozemnic datovaných pomocí keramických nálezů. Největší pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů V současnosti vědci prozkoumávají pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů (eneolit, 2500–2200 př. n. l.). Zatím se podařilo na dvou lokalitách zdokumentovat téměř 80 hrobů, což je zatím největší známé pohřebiště této kultury v Čechách. V tomto období lidé pohřbívali mrtvé podle velmi specifického pohřebního ritu. Muži byli ukládáni na levém boku, hlavou k severu a obličejem k východu, zatímco ženy spočívaly na pravém boku a s hlavou k jihu. Kolem těl byla rozložená pohřební výbava, především keramické nádoby, kamenné nástroje a drobné kostěné šperky. „V těsném sousedství jednoho z pohřebišť byla odkryta skupina 45 zásobních jam, pravděpodobně pocházejících ze stejného období. Jámy byly nahloučené tak blízko u sebe, že plocha výzkumu trochu připomínala ementál,“ popisuje s trochou nadsázky Petra Maříková Vlčková. Záchranný archeologický průzkum pokračuje a nezdržuje Archeologové v součinnosti s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) pokračují se záchranným archeologickým výzkumem v trase plánované dostavby Pražského okruhu v úseku D1 –Běchovice. Od letošního května, kdy na chybějící úsek Pražského okruhu zamířila těžká technika, už zdokumentovali více než 10 000 archeologických objektů. Slavnostní předání již prozkoumané plochy a oficiální zahájení stavby se uskutečnilo 16. prosince. Připravovaná trasa D1 – Běchovice vede oblastí, kterou procházeli a osídlovali lidé už od pravěku, a tak ji nejdříve musejí prozkoumat archeologové na základě předem daného harmonogramu prací podle smlouvy s ŘSD – záchranný archeologický výzkum samotnou stavbu nijak nezdržuje. Výzkum vedou pracovníci pražského Archeologického ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče středních Čech a společností Osina Archeo. Vyhodnocení terénní dokumentace, konzervace a zpracování nálezů potrvá několik dalších měsíců. Kontakt: Petra Maříková VlčkováArcheologický ústav AV ČR, Prahamarikova_vlckova@arup.cas.cz

05.02.2025 15:42

NKC – gender a věda spustí online kampaň k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/NKC-gender-a-veda-spusti-online-kampan-k-Mezinarodnimu-dni-zen-a-divek-ve-vede/]
Co se musí změnit, aby byla česká věda férová pro všechny? Takové otázky si klade tým NKC – gender a věda a stejnou otázku položí českým vědkyním i studujícím vědeckých oborů. „K akceleraci změn potřebujeme vedení institucí a týmů. V první řadě je potřeba si připustit, že věda ne vždy funguje férově, že existují systémové překážky a že je odpovědností vedení institucí je odstraňovat. Je načase opustit přestavu, že jde o individuální volby vědkyň a o to, jak si to zařídí doma. Ne, je to o tom, jak to má nastavené vysoká škola nebo výzkumný ústav,“ říká Marcela Linková, vedoucí NKC – gender a věda. Letošní kampaň NKC k Mezinárodnímu dni žen a dívek potrvá měsíc, až do březnového Měsíce ženské historie a Mezinárodního den žen. Jeho letošním mezinárodním mottem je Accelerate Action: proto i my chceme zdůraznit nutnost proměny v českém akademickém prostředí. Co vědkyním brání v rozvíjení úspěšné vědecké kariéry? Jakým bariérám musí čelit? Co by si přály*i, aby se změnilo? Podle nejnovějších dat NKC – gender a věda je z hlediska zastoupení žen ve vědě Česko na nejnižší příčce všech zemí EU. Přitom ženy výrazně převažují počet mužů na všech stupních studia. Čelí však strukturálním překážkám, které jim znemožňují prosadit se ve výzkumu, natož ve vedoucích skupiných či vyšších příčkách akademické hierarchie. Tato situace poškozuje nejen vědkyně samotné, ale oslabuje i kvalitu a pestrost české vědy jako celku. Ženy i LGBT+ čelí stereotypům, hluboko zakořeněnému sexismu či šikaně už při studiích, nejčastěji je o takových případech řeč v souvislosti s medicínou. „O psychickém zdraví vědkyň a vědců a náročnosti jejich práce se čím dál častěji mluví v médiích, to ale ještě neznamená, že by akademické prostředí zaznamenalo reálnou změnu. Česká věda si však nemůže dovolit ztrácet talenty a čelit odlivu osob do jiných zemí či odvětví. Během kampaně chceme konkrétně ukázat, co vědkyně a studující zažívaj, a jaké změny by potenciálně tento negativní trend zastavily,“ přibližuje za NKC – gender a věda Barbora Schneiderová. V rámci kampaně vytvoříme webovou podstránku, na které připomeneme příběhy žen, na které historie či školní osnovy zpravidla zapomínají. Mezinárodní den žen a dívek ve vědě vyhlásilo Valné shromáždění OSN v prosinci 2015 právě z toho důvodu, aby na nerovné zastoupení ve vědě poukázalo. Každoročně si tak připomínáme nejen celosvětově nízká čísla zastoupení žen ve vědě, ale především jejich důležitou úlohu v oblasti vědy a výzkumu. Pro více informací sledujte web www.genderaveda.cz a sociální sítě NKC - gender a věda, především Instagram či LinkedIn. FB https://www.facebook.com/NKCgenderaveda LinkedIn www.linkedin.com/company/nkc-genderaveda / @NKC Gender & Science IG @NKC_gender_a_veda Kontakt Bc. Barbora Schneiderová, DiS.manažerka komunikace NKC – gender a věda602 340 883barbora.schneiderova@soc.cas.cz

05.02.2025 15:42

NEZkreslená věda otevřela 10. řadu třaskavým tématem – ohňostroji

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/NEZkreslena-veda-otevrela-10.-radu-traskavym-tematem-ohnostroji/]
Ohňostroje mají své kořeny ve starobylé Číně. Když tamní alchymisté vyrobili střelný prach, byla to jen polovina ohňostrojového úspěchu, ještě bylo potřeba výbuch dostat do vzduchu. I na to přišli Číňané, zkonstruovali první děla. Oba objevy tedy primárně sloužily válečným vřavám. Až když se dostaly do Evropy, získaly nové využití – coby spektakulární světelná podívaná. Průlet historií v aktuální epizodě vystřídá návštěva chemické laboratoře. Za co rachejtle vděčí svým barvám? Co se děje ve vzduchu při novoročních oslavách? A kdo tím trpí a kdo může nadužívání zábavní pyrotechniky kontrolovat? Ve zvířecí společnostiJakmile profesor Myšička dokončí výklad, může si – s nadsázkou řečeno – svou polívčičku přihřát i Anna. Její rubrika nese název Polívkové koření a na konci každé epizody nabídne zajímavost. Tentokrát se diváci mohou těšit na docela paradoxní fakt týkající se domnělých tradic. Perličky na závěr neboli Vědecké vyzobávky ostatně byly velmi oblíbeným zpestřením už předchozí „moderátorské“ dvojice, Báry Hrzánové a Radka Holuba, kteří se podíleli na páté až deváté řadě NEZkreslené vědy. Štafetu převzali od vůbec prvního průvodce pořadem, jímž byl od roku 2014 Pavel Liška. Jaká tedy byla motivace tvůrců seriálu pro výběr nových kreslených hrdinů? Vedle hry se zvířecími příjmeními hlavně ten, že představitel profesora herec Martin Myšička má coby vystudovaný fyzik k vědě velmi blízko. Účinkoval v diskuzním pořadu Pod čarou na téma Věda a umění a také ztvárňuje chemika Antonína Holého ve hře Elegance molekuly ve svém domovském Dejvickém divadle. „Díky pozitivním ohlasům na průvodcovskou dvojici jsme se tento model rozhodli zachovat a Martina Myšičku propojit s nezaměnitelným hlasem Anny Polívkové,“ vysvětluje projektová manažerka NEZkreslené vědy Marta Dlouhá. Anna Polívková a Martin Myšička v nahrávacím studiu Plný šuplík nápadůZáměr krátkých animovaných filmů se od roku 2014, kdy Akademie věd ČR zveřejnila první díly, dodneška mnoho nezměnil: hlavním cílem je poutavě a současně seriózně přiblížit divákům obtížná témata. Napomáhá k tomu nejen dobrý výběr herců, ale také poutavá animace a humor. O faktickou správnost se starají odborní garanti. V epizodě o ohňostrojích se jím stal Martin Pivokonský z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR. Ve spolupráci s badateli pro letošek vzniklo celkem deset nových epizod, jež v průběhu celého roku představí zábavnou formou na youtubovém kanále Otevřené vědy či na sociálních sítích platformy společensky aktuální témata i vědecké evergreeny z přírodních, technických, humanitních i společenskovědních oborů. Desátá řada seriálu NEZkreslená věda bude mít deset dílů. Navzdory tomu, že aktuální díl je již 76. v řadě, námětů na zpracování je stále dost. „Máme jich plný šuplík. Snažíme se i o propojení s výzkumnými programy Strategie AV21 propagujícími motto ‚špičkový výzkum ve veřejném zájmu‘, které reagují na aktuální společenské výzvy,“ říká Marta Dlouhá. Jak také zmiňuje, někdy přijde prvotní podnět i od diváků, jak tomu bylo například u dílu o diabetu, který vyšel jako součást deváté série v říjnu 2024. Kontroverze lákajíNejpopulárnější z celé série je podle statistik zhlédnutí na YouTube epizoda s názvem Jak funguje jaderná elektrárna z první série (650 tisíc zhlédnutí), na paty jí šlapou Včely ze čtvrté série (580 tisíc zhlédnutí). Úspěch nejnovějšího dílu o ohňostrojích lze očekávat. Kontroverzní témata totiž táhnou. Tvůrci se jich nebojí, naopak hozenou rukavici přijímají, vzdělávacím projektem chtějí přiblížit všechna – třeba i třaskavá – témata, snaží se o osvětu, rozebírají je z vědeckého pohledu a uvádí věci na pravou míru. NEZkreslená věda vzniká ve spolupráci se studiem MAUR film, na režisérské křeslo opět usedla Markéta Smolíková Kubátová a scénáře se ujala Lucia Kajánková. Každý díl je doplněn anglickými titulky a také českými titulky pro neslyšící diváky. Loni vydalo Nakladatelství Academia již druhý díl knižní NEZkreslené vědy, stala se dokonce druhou nejprodávanější publikací v roce 2024. Text: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: archiv; archiv Otevřené vědy Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

03.02.2025 13:49

K dárkům a protislužbám jsou Češi nejtolerantnější z EU, říká socioložka

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/socialne-ekonomicke-vedy/K-darkum-a-protisluzbam-jsou-Cesi-nejtolerantnejsi-z-EU-rika-sociolozka/]
První hodina večerní průmyslové školy začíná. Učitel Čeněk Janda usedá za katedru a podepisuje třídnici. Až pak si všimne plného papírového pytlíčku před sebou. „Čí je to, prosím?“ táže se kantor žáků. „To jsem si dovolil na ukázku ze své zahrádky pár švestiček, jestli se neurazíte,“ přihlásí se úslužně student Hujer ze zadní lavice. Dají se dnes již legendární švestičky od Hujera ze známé scény z filmu Marečku, podejte mi pero! považovat za úplatek? Nebo šlo jen o trochu neobvyklý projev žákova slušného vychování? „Na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď. Pro každého je totiž korupcí něco trochu jiného. Co jeden bere za normální věc, druhý už může vnímat jako něco neetického a pro třetího půjde o korupční jednání za hranou,“ poukazuje Kristýna Bašná ze Sociologického ústavu AV ČR, která se zkoumáním korupce dlouhodobě zabývá. Kristýna Bašná ze Sociologického ústavu AV ČR (CC) Tento nežádoucí společenský jev totiž postrádá jasnou definici. Nejčastěji ho příručky charakterizují jako zneužití vlastního postavení pro získání nějakých výhod. A s tímto vágním popisem se každý z nás musí popasovat po svém. „Zda člověk vyhodnotí nějaké chování jako korupční, nebo ne tedy záleží na jeho vnitřním nastavení, kulturním kontextu a jiných faktorech,“ doplňuje vědkyně. Zmapovat rozšíření tohoto fenoménu tak není zrovna jednoduché. Přesto se o to Kristýna Bašná se svým týmem ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti pokusila. Výsledkem jejich tříletého snažení je unikátní výzkum o stavu korupce v tuzemsku, který loni vědci představili veřejnosti. Kapříci a hlavy divočákůSport, školství, zdravotnictví, stavební a územní řízení, exekuce a veřejné zakázky. Právě na těchto šest oblastí, do nichž korupce nepochybně zasahuje, se sociologové během své práce zaměřili. Na rozdíl od plošných průzkumů veřejného mínění však vyzpovídali tisícovku odborníků a tzv. insiderů, tedy osob, které se v daných sektorech pohybují. Snažili se od nich zjistit, s jakými formami uplácení či zneužívání postavení se ve svém okolí setkávají. Která oblast se ukázala jako nejprohnilejší? „Jednoznačně sport! Korupce v něm řádí na všech úrovních a ve všech možných formách. Jde zřejmě o pozůstatek komunismu, kdy bylo uplácení ve sportu zvykem. A tento způsob uvažování se evidentně těžko mění,“ konstatuje Kristýna Bašná. Nejproblematičtější je podle ní situace ve fotbale a hokeji, kde legendární kapříci bezostyšně proplouvají světem vysokých sportovních funkcionářů stejně jako nejnižšími ligami kdesi v Horní Dolní. „Pokud chcete, aby váš syn hrál v první nebo druhé lajně, je potřeba zaplatit – i oficiálně, jako sponzorský dar, ale zaplatit,“ svěřil se například vědcům jeden z dotazovaných. Korupce ve sportu začíná už na školní úrovni. Kromě uplácení trenérů rodiči a zneužívání dotací je podle závěrů výzkumu oblíbeným tuzemských „sportem“ také ovlivňování výsledků zápasů. „Na vesnici se rozhodčímu daruje třeba hlava divočáka, sud piva nebo aspoň kafe, aby zápas pískal v něčí prospěch. Pokud má hru hodnotit férově, musí ho odměnit obě strany. Stává se prý ale, že se sudí v poločase omluví, že musí začít pískat pro druhý tým, protože od něj dostal větší dar,“ vypráví socioložka. Aby klika lesklá byla„Nekažte mu život, paní učitelko,“ tlačí na kantorky svých ratolestí bezradné maminky a tátové na konci ročníků, jejichž výsledné známky se uvádějí na přihlášky na střední či vysoké školy. A někdy přitom sáhnou do kapsy a nabídnou pedagogovi obálku nebo dárek. „Rodiče leští kliky… V zájmu vlastního dítěte jsou ochotni zajít mnohem dál, než by tomu bylo třeba na úřadě,“ vylíčil vědcům v dotazníku své zkušenosti ze školního prostředí další z respondentů. Vážnější případy uplácení se však podle studie v českém školství dějí spíše ojediněle, díky čemuž z šetření vyšlo jako nejméně zkorumpovaná oblast. Čistá jako lilium ale zrovna také není. „Celý systém je protkaný sítí služeb a protislužeb, které mohou působit kontroverzně. Málokdy jsou však zcela jednoznačně korupční,“ shrnuje Kristýna Bašná. Kromě zmiňovaných tlaků na prospěch a snah ovlivnit přijetí dítěte do instituce, nabízejí často rodiče škole také sponzorské dary, kterými se snaží svým synáčkům či dceruškám ušlapat cestičku k lepšímu vysvědčení. Bez peněz k doktorovi nelezChcete, aby váš gynekolog byl u vašeho porodu? Přineste mu padesát tisíc na ruku a fakturu rozhodně nečekejte. Tento požadavek je podle výsledků studie mnohde již léta běžnou praxí. A vystrašené prvorodičky ho bez řečí akceptují, přičemž předání nadité obálky s penězi porodníkovi nevnímají jako korupci, ale spíše jako nutnost. Podle socioložky je české zdravotnictví korupcí prorostlé. „V Česku jsou nadstandardy nezákonné, takže službu tohoto typu lze realizovat pouze neoficiální cestou. Lidé si tak pokoutně platí za konkrétního operatéra nebo za dřívější termín ortopedických zákroků,“ popisuje čím dál tím častější jev v tuzemských nemocnicích Kristýna Bašná. Dle naprosté většiny respondentů je řešení nasnadě: zavést nadstandardy legální. To však podle odborníků s ohledem na nepříliš úspěšné pokusy některých států není jen tak. „Pokud by se prý totiž nenastavily správně, hrozilo by, že se nadstandard stane novým standardem,“ podotýká vědkyně. České zdravotnictví je podle výzkumu jejího týmu korupcí prorostlé celkem výrazně. Zatímco té drobné v podobě dříve tak populárních dárečků pro lékaře spíše ubývá, velká je stále sofistikovanější a hůře odhalitelná. „Pozornosti však pacienti doktorům dávají pořád celkem často. Více než devadesát procent dotázaných je nicméně za korupci nepovažuje – vnímají je jako dlouhodobý zvyk. Mladší generace už ale od něj začíná ustupovat,“ pokračuje socioložka. Kontroverzní podle ní bývají také vztahy bílých plášťů s farmaceutickými firmami. Ty totiž někdy doktorům za předepisování jejich léků nabízejí nejen finance, ale i zájezdy a jiné služby. „Narazili jsme dokonce na příběh lékaře, kterému jedna společnost platila benzin, druhá obědy a třetí dovolenou,“ říká Kristýna Bašná. Dodává však, že těchto praktik v poslední době naštěstí ubývá. Od stovky v obálce k dotačním podvodůmKorupce se nejčastěji dělí na malou (tzv. petty corruption) a velkou (tzv. grand corruption). Malá se děje v každodenních situacích, jde např. o uplácení úředníků, dopravních policistů atd. Velká korupce je výrazně závažnější, podílejí se na ní politické špičky či mezinárodní hráči. Obě podskupiny spolu však úzce souvisejí. „Když je totiž člověk zapojený do malých forem korupce a funguje v systému vzájemných úsluh a nepotismu, často už pak pro něj není až tak těžké přistoupit na nebezpečnější podoby korupčního jednání,“ konstatuje Kristýna Bašná ze Sociologického ústavu AV ČR. Nasypat trochu perníčkuZoufalé situace si žádají zoufalé činy, tvrdí známé rčení. A poměry v tuzemském stavebním a územním řízení mu dávají za pravdu. Podle aktuálního výzkumu totiž v těchto oblastech lidé velmi často podléhají pocitu, že se nemají šanci dostat ke službě, na niž mají nárok, aniž by někoho uplatili. „Někdo třeba celé roky čeká na stavební rozhodnutí, protože úředníci nedodržují zákonné lhůty a vymýšlejí si stále nové požadavky, které musí stavba splňovat. Až do chvíle, než žadatel vyměkne a nabídne úředníkovi peníze. Ke korupci se tedy uchýlí z čirého zoufalství. A rozhodnutí najednou má do druhého dne,“ líčí Kristýna Bašná. Právě v tomto sektoru byl pro ni a její kolegy sběr dat nejkomplikovanější. Insideři totiž často odmítali dotazníky vyplnit pod záminkou, že v jejich okolí se nic takového neděje. Když už se však někdo rozpovídal, stálo to za to: „Musíte cestou nasypat trochu ‚perníčku‘ v různém množství. Nejedná se pouze o korumpování veřejné správy, ale i úplatky mezi soukromými subjekty, dodavateli a odběrateli. Každý ví, kolik jste investoval a že se vám to stejně vyplatí,“ popsal například vědcům jeden z oslovených. Nesnadné bylo pro badatele i zmapování světa exekucí. Dlužníky je totiž těžké vyhledat. Z pracně získaných dat však vyplývá, že nejčastějším korupčním jednáním v tomto sektoru je úmyslné navyšování nákladů exekuce na vrub dlužníka. Je libo zakázku na míru?A jak se to má s uplácením ve veřejných zakázkách? „Jde o jednu z mála oblastí, kde se rozšířenost korupce za poslední dobu snížila, a to hlavně díky vyšší transparentnosti,“ pochvaluje si Kristýna Bašná. Spousta nešvarů v oboru ale pochopitelně zůstala. Největší oblibě se těší psaní tendrů na míru, s nímž má zkušenost polovina dotázaných. „Problematický je také fakt, že úředníci, kteří zakázky zadávají, k tomu někdy nebývají zcela kompetentní. Nerozumějí dané věci, netuší například, kolik různé IT systémy reálně stojí nebo jak mají složité zdravotnické přístroje fungovat. Cíl zakázky proto s nějakou firmou konzultují a ta pak tendr vyhraje, aniž by někoho uplatila,“ uvádí výzkumnice. Situace tohoto typu podle ní tvoří jakousi šedou zónu korupčnictví – nejde je totiž označit za čistou korupci, ale za hranou etiky pro mnoho lidí jsou. „Pokud si lidi myslí, že jsou všichni ostatní zapojeni do úplatkářství, sami pak nabídnou úplatek,“ tvrdí respondent výzkumu. Na podobně sporné případy ostatně vědci narazili v každé ze zkoumaných oblastí. Ve všech sektorech je také podle nich patrná velká míra kreativity zúčastněných. „I korupce podléhá evoluci. Její formy jsou stále sofistikovanější a reagují na nová opatření. Zavede se třeba transparentnost a hned se vymýšlí způsob, jakým ji obejít,“ vysvětluje badatelka. Hrdí dojiči státu a spol.Korupce podle ní veřejnost zjevně velmi zajímá. Alespoň tomu nasvědčuje množství reakcí, které vědkyně během práce na studii posbírala. Zatímco totiž při běžných sociologických průzkumech respondenti prostě vyplní dotazník a hotovo, k tomuto ošemetnému tématu měl téměř každý co říct. „Lidé nám volali a psali skoro denně. Chtěli, aby se to nějak řešilo. Někteří však byli na své korupční chování vysloveně pyšní – chvástali se, jak všechny přechytračili a podojili stát. Pro jiné bylo naopak zjevně těžké si přiznat, že mezi korupčníky taky patří,“ vzpomíná Kristýna Bašná. V paměti jí utkvěl také kuriózní telefonát s pánem ze světa sportu, který jí barvitě vyprávěl, jak moc je tato oblast korupcí zamořená. Dotazník však vyplnit nechtěl, protože mu současný stav vyhovuje. „Bál se, že kdyby nám řekl o konkrétních praktikách, mohl by zničit onen dobře fungující systém, v němž umí tak skvěle chodit,“ říká socioložka. Její tým na závěr sepsal pro Ministerstvo spravedlnosti na základě rozhovorů s experty a průzkumu mezi insidery ke každému oboru seznam doporučení, jak v něm korupci omezit. Z těchto tipů, mezi než patří třeba zavedení etických kodexů, větší míra digitalizace sektorů či zvýšení transparentnosti, by pak vláda měla vycházet při tvorbě protikorupčních strategických dokumentů či nové legislativy. „Za pět až deset let bychom pak chtěli toto šetření zopakovat, abychom zjistili, jak se změnily korupční trendy a jaký mělo zavedení nových opatření vliv na vývoj forem úplatkářství,“ plánuje badatelka. Co se týče tolerance ke korupci, jsou Češi v porovnání se zbytkem Evropy na špici. Národ služebníčkůSama se věnovala také srovnání rozšíření korupce v Česku s dalšími evropskými státy. Všechny dosavadní výzkumy podle ní nasvědčují, že u nás je jí víc než na západě nebo že jih Evropy je zkorumpovanější než sever. Postoj lidí k úplatkům v jednotlivých zemích pak ovlivňuje hlavně ekonomická situace, ale třeba také hodnoty. „V bohatších státech nebo v těch, kde je větší mezilidská důvěra, je korupce obecně méně,“ doplňuje socioložka Kristýna Bašná. U nás je podle ní korupce zhruba stejně jako v ostatních postkomunistických státech. Co se týče přijatelnosti tohoto jevu, se však Češi v mezinárodních průzkumech nezapsali zrovna moc lichotivě. Například k dárečkům a protislužbám ve veřejné správě jsme podle výsledků loňského Eurobarometru nejtolerantnější z celé Evropy – naprosto je schvaluje neuvěřitelných 65 procent dotázaných. Na pomyslné bedně jsme i v otázce postoje k peněžitým darům. Nic proti nim totiž nemá celých 41 procent respondentů, což je druhé nejvyšší číslo ze všech zkoumaných zemí. Přes tato znepokojivá data se u nás situace s korupcí obecně zlepšuje. Od konce devadesátých let, což byla v tuzemsku zlatá éra úplatkářství, už Češi nepochybně ušli slušný kus cesty. „Korupce však bohužel vždycky byla a v nějaké podobě vždy také existovat bude. Už v Bibli se píše, že zatemňuje čistou mysl a kazí úsudek. A obávám se, že tuto moc bude mít nad lidmi napořád. To ale neznamená, že proti ní nemá smysl bojovat,“ uzavírá vědkyně. (CC) Kristýna Bašná, MSc., Ph.D.Sociologický ústav AV ČR Vystudovala sociologii na Oxfordské univerzitě ve Velké Británii. Doktorský titul získala na Univerzitě Karlově. Od roku 2015 působí v Sociologickém ústavu AV ČR, kde nyní vede oddělení Hodnoty a politika. Zabývá se zejména výzkumem korupce nebo sociální nerovnosti. Vedla unikátní projekt o stavu korupce v Česku, který financovala Technologická agentura ČR. V roce 2024 obdržela Prémii Otto Wichterleho pro vynikající mladé vědce. Článek vyšel pod názvem Malá domu aneb Korupce po česku v A / Magazínu 4/2024. 4/2024 (verze k listování)4/2024 (verze ke stažení) Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, archiv Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

03.02.2025 08:49

Komunikace vědy 360°: první společná konference AV ČR, UK a platformy SciComHub

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Komunikace-vedy-360-prvni-spolecna-konference-AV-CR-UK-a-platformy-SciComHub/]
V přednáškové části konference, kterou moderuje Daniel Stach, se představí dva řečníci: skotský geolog a popularizátor vědy Iain Stewart, dlouholetý spolupracovník popularizačních dokumentů BBC o historii a geologických procesech planety Země, a socioložka Paulína Tabery, která se zabývá výzkumy veřejného mínění a v médiích vysvětluje postoje české veřejnosti k různým společenským a politickým tématům. Přednášky i následné diskuse z budovy na Národní budou k vidění od 9.30 do 12.40 na online odkazu zde, bude možné také pokládat dotazy. Odpolední část se přesouvá do Kampusu Hybernská. Účastníci z řad doktorandů, juniorních i seniorních vědců a PR pracovníků se rozdělí do menších skupinek a dle svého výběru absolvují praktická školení, ukázky dobré praxe nebo panelové diskuse k tématům, jako jsou strategická komunikace a komunikace v době krize, tvorba videí, mediální trénink nebo právní aspekty komunikace. Celý program konference je k dispozici zde: https://komunikacevedy360.cz/program/. TZ ke stažení zde. Odpovědnost vůči veřejnosti „Věda musí být slyšet a vidět, je to její samozřejmou součástí a povinností,“ říká Eva Zažímalová, předsedkyně Akademie věd ČR. „Bez prezentace vědy srozumitelným a jasným jazykem zůstávají výsledky vědecké práce veřejnosti „uzamčeny“, přitom nejnovější poznatky o životním prostředí, zdraví nebo technologiích nám všem umožňují lépe porozumět světu a rozhodovat se.“ „Věda a výzkum přinášejí veřejnosti velké kroky kupředu a je důležité, aby o těchto pokrocích naše společnost věděla,“ upozorňuje Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy. „Fascinující objevy a nová řešení také motivují a inspirují mladé lidi ke studiu, k tomu, aby dále rozvíjeli svůj talent.“ „Velmi mě těší, že jsme se propojili. Společně nabízíme odborné komunitě poutavý a aktivně pojatý program, který může účastníky významně posunout v jejich vědecké komunikační praxi. Díky tomu budou schopni ještě efektivněji rozšířit dosah svého výzkumu,“ uvádí Tereza Klabíková Rábová, proděkanka pro vnější vztahy Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Komunikace vědy jako samostatná profese Na komunikaci vědy se kromě médií a samotných badatelů podílejí také PR specialisté a v poslední době čím dál častěji profesionální komunikátoři vědy: vědečtí novináři, youtubeři, edukátoři, performeři nebo influenceři, často z řad vědců a vědkyň. Jaké postavení by měli mít komunikátoři vědy vůči vědecké komunitě a veřejnosti? Jaké schopnosti, kvality a vzdělání jsou pro tuto práci nezbytné? I na to odpoví jedna z panelových diskusí, kterou pro odpolední část konference chystá spolek SciComHub, který s Univerzitou Karlovou a Akademií věd ČR konferenci připravuje. Letošní ročník konference Komunikace vědy 360° je pilotní, první z řady pravidelných akcí, které organizátoři plánují společně pořádat. Partnery konference jsou Nadační fond IOCB Tech a HYB4 Kampus Hybernská.

29.01.2025 15:21

Centrum akademického psaní: Pomáháme nejen s odborným psaním v angličtině

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Centrum-akademickeho-psani-Pomahame-nejen-s-odbornym-psanim-v-anglictine-00001/]
„Naše vzdělávací a poradenské centrum pomáhá vědcům i studentům psát jasné, srozumitelné a logicky strukturované odborné texty v angličtině,“ říká Kamila Etchegoyen Rosolová a pokračuje, že se v Centru akademického psaní především snaží „vybavit“ autory a autorky dovednostmi, které jim psaní usnadní a zvýší i kvalitu textů. „K odbornému psaní přistupujeme jako k fenoménu, který souvisí možná víc se základy vědecké práce než s jazykovými dovednostmi, s nimiž v současnosti mohou pomoci nástroje AI,“ dodává. Centrum nabízí různé služby nejen pro zaměstnance Akademie věd ČR, ale i další zájemce. Patří mezi ně individuální konzultace zaměřené na konkrétní texty, kurzy a semináře, které pomáhají účastníkům postupně zdokonalovat dovednosti. Pozitivní zpětná vazba od účastníků potvrzuje, že lektoři naplňují své cíle s úspěchem. Centrum poradí například i s přípravou konferenčních příspěvků. Vedoucí Kabinetu studia jazyků Kamila Etchegoyen Rosolová Jak postupovat, když chystám konferenční příspěvek v angličtině?Představte si konkrétního člověka v publiku – pomůže vám to pojmout prezentaci jako příběh, ne jen jako mechanický výčet „cíl, metody, výsledky, závěr“. Připomínejte si, že většina posluchačů bude o tématu vědět méně než vy, proto sdělení zpracujte jednoduše, jasně a stručně. Přípravu začněte otázkami: „Co chci, aby si publikum odneslo? Co je hlavní sdělení a proč by mělo lidi zajímat?“ A pak?Hlavní myšlenku si cvičně shrňte do souvětí nebo do minutového vysvětlení. Až se pustíte do přípravy slidů, zacházejte s jejich první verzí jako s poznámkami pro sebe. U každého se zamyslete, jak obsah přetavíte do vizuální podoby. Samozřejmě trénujte a měřte si přitom čas. V Centru akademického psaní rádi pomůžeme se strukturou, slidy i nácvikem. Máme k tomu nejen individuální konzultace, ale i semestrální kurz. Co byste doporučila autorům při přípravě článků?Začněte výběrem vhodného časopisu a pečlivě si na jeho webových stránkách prostudujte instrukce. Můžete také napsat šéfredaktorovi, stručně popsat zaměření a vědecký přínos práce a zeptat se, zda by o váš článek mohl mít zájem – pokud přijde odpověď, může vám ušetřit čas a případně vás nasměrovat na vhodnější časopis. Neodkládejte psaní na poslední chvíli a buďte připraveni, že článek budete několikrát přepisovat, než se propracujete k finální verzi. Celý proces psaní pojměte jako příležitost tříbit si myšlenky. Máte i další tipy pro psaní?Dejte rozpracovaný článek někomu přečíst – autoři si často myslí, že vše potřebné v textu mají, protože vycházejí z podrobné znalosti věci, ale čtenář může tápat. Chcete-li získat zpětnou vazbu, neváhejte se na nás obrátit už v rané fázi – například s osnovou nebo hrubým návrhem. Budete tak otevřenější úpravám a případné změny nebo přepisování budou méně bolestivé. Je rozdíl mezi českým a anglickým odborným stylem? Angloamerický odborný styl se víc orientuje na čtenáře – texty jsou jednodušší, přehlednější, věty méně komplikované a výklad se drží jedné myšlenkové linie. Autoři se nebojí používat zájmeno „já“ a neschovávají se tolik za pasivní konstrukce, jak tomu bývá v českých odborných textech. V anglických textech je i víc takzvaného metadiskurzu – tedy formulací, jimiž autor čtenáři pomáhá orientovat se v textu. V čem se nejvíce různí?Nejzásadnější rozdíl vidím v tom, že v českém prostředí máme spíš tendenci popisovat nebo předávat informace, zatímco anglické odborné texty kladou důraz na analytické a kritické myšlení. Autoři musí čtenáře přesvědčit, že jejich výzkum má smysl a něco zajímavého přináší. To vyžaduje důkladné plánování textu a schopnost argumentovat, která se v našich školách bohužel systematicky nerozvíjí. V tomto ohledu jsme oproti rodilým mluvčím opravdu v nevýhodě, i když tvorba vědeckého argumentu je obtížná sama o sobě, takže dává zabrat i jim. Angloamerický odborný styl se podle Kamily Etchegoyen Rosolové orientuje více na čtenáře. Na který problém českých vědců při odborném psaní v angličtině nejčastěji narážíte? Nemám jednoznačnou odpověď – záleží na zkušenostech autorů i na oboru. Někteří vědci čtou odbornou literaturu téměř výhradně v angličtině, takže mezikulturní rozdíly v psaní na ně příliš nedopadají. Obecně ale často narážíme na problémy, jako jsou vágní výzkumné otázky, nejasné stanovení cíle výzkumu nebo slabá argumentace. Tyto potíže však nejsou specifické jen pro české autory; potýkají se s nimi i rodilí mluvčí. Najdeme i specificky český problém?Snad problémy se strukturací textu. Anglické odborné texty vyžadují pevně danou strukturu a dodržování konvencí, například jak vystavět úvod, který musí jasně prezentovat výzkumný problém, jeho důležitost a aktuálnost. Čeští autoři mají tendenci provázet čtenáře svými myšlenkovými pochody, a tak se hlavní myšlenka objevuje až později v textu, třeba až v diskuzi, místo aby byla jasná už v úvodu. Proč je to pro nás Čechy obtížné?Pramenit to může z menšího důrazu na systematický trénink akademického psaní, který je v anglofonních zemích běžnou součástí vysokoškolského studia. Samozřejmě to neznamená, že autoři z anglofonního světa s psaním nezápasí, ale systematický přístup k psaní je v tomto ohledu nespornou výhodou. Kdo se na vás v Centru akademického psaní nejčastěji obrací? Naše služby nejčastěji využívají doktorandi a postdoci nebo akademičtí pracovníci, často i z univerzit. Mnozí nás objeví náhodou, ve chvíli, kdy zoufale hledají podporu, kterou ve svém okolí postrádají. Jaké služby poptávají?Vedle konzultací k odborným článkům jsme v loňském roce pomáhali i s mentoringem při psaní disertační práce, poskytujeme zpětnou vazbu k žádostem o mezinárodní granty nebo jsme pomáhali pár klientům s přípravou prezentace do užšího kola žádostí o grant Evropské rady pro výzkum ERC. Obracejí se na nás i různé ústavy a fakulty, které mají zájem o naše semináře nebo chtějí vytvořit kurz na míru pro doktorandy a akademické pracovníky. Jaké všechny služby nabízíte a pro koho jsou určené?Nabízíme tři hlavní typy služeb: kurzy, individuální konzultace a semináře. V kurzech účastnící postupně píší odborný text nebo připravují prezentaci a dostávají při tom průběžně zpětnou vazbu. V konzultacích dáváme zpětnou vazbu na práci, kterou již mají hotovou nebo rozepsanou. A semináře?Často si je objednávají univerzity pro doktorandy a akademiky a slouží jako ukázka toho, co lze v psaní rozvíjet. Zásadní pro zlepšení psaní je ale praxe – psát, získávat konstruktivní zpětnou vazbu a na jejím základě texty dále upravovat. Jak probíhají konzultace?Osobně nebo online prostřednictvím Zoom. Nejprve si ujasníme kontext – komu je text určen, co se od něj očekává a podle jakých kritérií bude hodnocen. Poté se snažíme lépe pochopit klientův výzkum a ověřujeme, zda jsou klíčové informace v textu uvedeny jasně. Často se stává, že důležité detaily chybí, protože je autor považuje za samozřejmé. To nezní jako „hodinová záležitost“.Psaní je proces, který vyžaduje čas, a máloco se dá vyřešit během jediné konzultace. Konzultace se zaměřují na postupné zlepšování struktury, logiky a argumentace textu. Klient odchází s konkrétními tipy na úpravy, ale také si třídí své myšlenky a může text zpřesňovat a přepisovat, aby byl jasnější a lépe přizpůsobený požadavkům čtenářů a hodnotitelů. Co je náplní kurzů?Máme několik různých typů. Stěžejní jsou „Writing for Publication“ pro vědce nebo doktorandy, kteří pracují na výzkumném projektu a potřebují začít psát odborný článek v angličtině. Účastníci čtou články ve svém oboru, analyzují je, učí se je kriticky hodnotit a přitom postupně píšou pasáže svého článku, na které dostávají zpětnou vazbu. Kurz je časově náročný – každý týden účastníci odevzdávají dílčí úkol. Konzultace Centra akademického psaní se zaměřují na zlepšování struktury, logiky a argumentace textu. Máte aktuálně v Centru nějaké novinky?Vloni jsme zavedli takzvanou Writing Group, kde se pravidelně setkává skupinka účastníků a každý pracuje na svém textu. Tyto psací skupinky mají smysl, protože se účastníci vzájemně motivují a pomáhá jim to psát pravidelně a soustředěně, což vede k viditelnému pokroku. Jak jim pomáháte vy?Vedeme autory k tomu, aby jasně formulovali výzkumný problém a dokázali čtenáře přesvědčit, že jejich práce má potenciál přispět k dalšímu rozvoji oboru. Stejně tak je důležité, aby vědci i studenti uměli psát srozumitelně, bez akademického balastu. Plánujete vaše služby rozšiřovat?Rádi bychom, máme ale omezené personální a finanční kapacity. Naše výhoda však spočívá v tom, že účastníky našich kurzů nepotřebujeme hodnotit, a tak se soustředíme na individuální výuku a poradenství podle potřeb klientů. Kurzy a semináře pravidelně přehodnocujeme a upravujeme. Zkoušeli jsme zavést i nové kurzy, ne všechny ale měly dostatek zájemců. Jak konkrétně byste chtěli obohatit nabídku? Kdybychom měli více zájemců, o jinou verzi kurzu „Writing for Publication“ pro doktorandy na začátku studia a jinou pro zkušenější vědce. Zvažovali bychom také variantu kurzu zaměřenou na humanitní a přírodní vědy, i když smíšené skupiny různých oborů mají nesporné výhody. V ideálním případě bychom rádi rozšířili služby i na psaní v češtině, pro to ale zatím nemáme kapacitu. Jakou zpětnou vazbu dostáváte? Vysoce pozitivní. Nabízíme služby, které v českém prostředí nejsou typické, což klienti oceňují. Někteří se k nám vracejí i po letech a mnozí říkají, že se u nás naučili dovednosti a strategie, které jim pomáhají nejen s psaním v angličtině, ale i v češtině. Od pár doktorandů jsme také dostali zpětnou vazbu, že náš kurz byl „to nejužitečnější“, co absolvovali ve svém studiu, což je trochu paradoxní, protože naše kurzy nejsou součástí žádného studijního programu. Dále slýcháme, že by měly být povinnou součástí každého doktorského studia. Podobná chvála dokáže potěšit…Ano, taková zpětná vazba nás hodně těší a motivuje k dalšímu rozvoji. Pro další zájemce ale máme stále volné kapacity. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Kabinet studia jazyků Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

28.01.2025 12:21

Fotografie pomáhá vědcům vidět nezachytitelné, říká vítězka Vědy fotogenické

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Fotografie-pomaha-vedcum-videt-nezachytitelne-rika-vitezka-Vedy-fotogenicke-00001/]
Alena Braunová z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR zvítězila nejen v hlavní kategorii Vědy fotogenické, ale také ve speciální, s tématem analogová fotografie. V ní zaujal porotu její Fotogram čtyř lékovek. Vítěznou fotku i další snímky můžete vidět do 14. února 2025 v Galerii Věda a umění v sídle Akademie věd na pražské Národní třídě na výstavě, která ukazuje to nejlepší z posledního ročníku. „Vyfotografováním nějakého vědeckého procesu dokážete ‚zvěčnit‘ okamžik, který se už třeba nemusí opakovat. Díky fotografiím můžete analyzovat události, které byste v reálném čase nedokázali ani zachytit,“ říká vědkyně, která se Vědy fotogenické účastní už od počátku soutěže. Kdy se začala fotografování věnovat a jaký snímek z loňského ročníku ji nejvíce zaujal? Alena Braunová na vyhlašování výsledků Vědy fotogenické Co fotografie Zátiší s doxorubicinem zobrazuje?Protinádorové léčivo doxorubicin navázané na speciální polymer. Jeho úkolem je dopravit celý systém bezpečně k nádoru, kde se léčivo z polymeru řízeně uvolní. Cílem je vylepšení léčebného efektu a zvýšení kvality života pacientů. Jaký je příběh tohoto snímku? V době jeho vzniku jsem se zabývala přípravou a čištěním uvedeného polymerního léčiva, jehož červenou barvu způsobuje právě doxorubicin. Temně červená barva léčiva na dně baňky působila v kontrastu s krásným modrým nebem za oknem skoro magicky. V rychlosti jsem si tedy naaranžovala baňku s produktem na malou krabičku na parapetu okna a snažila se zachytit scénu tak, aby se za pekelnou barvou polymeru objevilo optimisticky modré nebe. S další fotkou jste uspěla i v kategorii Analogová fotografie… Vznikla už asi před třiceti lety. Když jsem ji hledala, vracela jsem se ke svým fotografickým začátkům. Jak vyplývá z názvu Fotogram čtyř lékovek, zachycuje staré zašlé skleněné lahvičky od léků, které jsem položila přímo na fotografický papír a osvítila pomocí zvětšovacího přístroje Axomat. Následoval běžný vyvolávací proces pomocí vývojky a ustalovače. Jde tedy o takzvaný fotogram – originál, který vznikl pouze v jediném exempláři bez použití negativu. Do soutěže jsem fotku oskenovala. Fotografování se tedy věnujete dlouhodobě. Co vás k němu přivedlo?K fotografii nás s bratrem přivedl v dětství tatínek, který se této zálibě věnoval už od svých sedmi let – a ačkoli je samouk, nemohla bych najít lepšího a trpělivějšího učitele s takovými znalostmi fotografických technik i tvorby českých a zahraničních fotografů. Svými výtvarnými počiny i experimenty, návštěvami výstav i nevtíravým vyučováním rozvíjel moji fantazii a snad i schopnosti vyjádřit se pomocí výtvarných technik, fotografii nevyjímaje. Naučil mě pozorovat svět kolem nás a zamýšlet se nad otázkami života. Byl tak asi první, kdo ve mně vzbudil také zájem o vědu. Mohu s klidným svědomím říct, že jsem velkou část dětství i mládí strávila v naší improvizované fotografické komoře – v té chvíli tedy předělané koupelně, jak bývalo zvykem. Bývalo to velké dobrodružství a trénink trpělivosti při čekání na utajený výsledek. Vítěznou fotografii a další vybrané snímky můžete vidět na výstavě v Galerii Věda a umění. Používáte fotografii i pro vědecké účely? Zaznamenáváte na snímcích svou práci?Zabývám se přípravou a charakterizací polymerů a jejich konjugátů s léčivy, jež by měly sloužit pro léčbu nádorových i jiných onemocnění. Pro mou práci má proto fotografie spíše ilustrativní a podpůrný charakter. Výjimku tvoří občasné charakterizace mikroskopickými technikami, například pomocí elektronového nebo konfokálního mikroskopu. Osobně ovšem ráda svou práci – produkty syntézy v různém stupni přípravy nebo zajímavé techniky charakterizace – zachytím fotoaparátem, pokud v ní vidím nějaký výtvarný potenciál. Co spojuje vědu a fotografování?Fotografie pomáhá vědcům vidět, co někdy pouhým okem nezachytíte – ať už z důvodu rozměru nebo času. Vyfotografováním nějakého vědeckého procesu dokážete „zvěčnit“ okamžik, který se už třeba nemusí opakovat. Díky fotkám můžete analyzovat události či produkty, které byste v reálném čase nedokázali ani zachytit. Zúčastňujete se Vědy fotogenické pravidelně?Pravidelně už od prvního ročníku v roce 2014. Výjimkou byl rok 2022, kdy mi v účasti zabránilo zranění a operace pravého ramene. Tehdy jsem téměř devět měsíců nemohla udržet fotoaparát v ruce, a vytvořit tak konkurenceschopné snímky vhodné do soutěže. Fotogram čtyř lékovek Jaký snímek vašich „konkurentů“ vás letos nejvíce zaujal?Neřekla bych konkurentů, ale spíše lidí se stejným koníčkem, kteří se jako já rádi dívají na svět skrze čočku fotoaparátu. Měla jsem své tipy na kandidáty do finále a někteří z nich se opravdu objevili mezi oceněnými, na výstavě či v kalendáři Akademie věd. Je těžké vybrat jednu fotku, ale můžu říct, že mě zaujaly například snímky Tři plus tři, Planety, Hadí oko či Spálenina. Ve vedlejších kategoriích pak snímky Sportoviště nebo Dune. Jaké pocity ve vás vítězství vyvolalo? Upřímně, vítězství mě velmi potěšilo i překvapilo. Nečekala jsem takový úspěch vzhledem k tomu, jak pěkné a kvalitní snímky se opět sešly. Ráda bych ještě jednou poděkovala za ocenění porotě, respektive porotám, neboť fotka Zátiší s doxorubicinem vyhrála první cenu nejen v hlavní kategorii, ale i Cenu Akademické rady. Jsem ráda, že mé snímky oslovují nejen porotu, ale i ostatní. Je zadostiučinění, že se poměrně často umísťují nejen v užším výběru, ale i na výstavách, v kalendářích Akademie věd či dokonce získají některou z cen. Kolikrát jste zatím uspěla?Doposud se mi podařilo získat devět cen v různých kategoriích. Zároveň to ale beru také jako závazek, abych vytvořila další fotky, které by mohly přinést radost a poznání nejen mně, ale snad i někomu jinému. Na další ročník se už proto těším. Zleva Michael Komm z Fóra Věda žije!, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, Alena Braunová a Markéta Pravdová z Akademické rady AV ČR. Jak pomáhá soutěž popularizovat vědu v Akademii věd?Nápad uspořádat soutěž pro zaměstnance byl šťastný a padl na úrodnou půdu. Lidé mimo akademickou sféru, tedy veřejnost, se tak mohou seznámit lehce vstřebatelnou formou s vědeckými tématy a získat i nové znalosti či zájmy, které mohou sami rozvíjet. Navíc si na sociálních sítích mohou prohlédnout i portfolio příspěvků soutěže za celou dobu její existence. Často jsou zde k vidění zajímavé fotky týkající se jak přímo vědecké práce, tak i každodenního života v laboratoři. Každý zvídavý člověk tak může objevit nejen estetickou krásu vědy, ale i radost nad vědeckým poznáním. Fotografie zachycují spoustu vědeckých zajímavostí a příběhů, které stojí za každou z pořízených fotek. Jaké popularizační projekty v Akademii byste ještě vyzdvihla? Měla byste nápad, jak soutěž vylepšit?I díky vývoji nových typů médií a sociálních sítí se věda dostala na vyšší příčku v povědomí lidí. Za prospěšné a dobře hodnocené akce pro veřejnost, které pořádá Akademie věd, považuji hlavně Dny otevřených dveří během Týdne Akademie věd. V Ústavu makromolekulární chemie se tato akce setkává u návštěvníků s velkým ohlasem. Máme ale další úspěšné projekty, například Veletrh vědy nebo animovaný „seriál“ Nezkreslená věda. A jak soutěž vylepšit? To snad ani nejde, je skvělá. Všechny fotografie od Aleny Braunové zaslané do soutěže si prohlédněte zde. Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Věda fotogenická; Josef Landergott a Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky