18.12.2024 15:56

Více než 140 států světa schválilo zprávy o souvislostech mezi společností a přírodou

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Vice-nez-140-statu-sveta-schvalilo-zpravy-o-souvislostech-mezi-spolecnosti-a-prirodou/]
Za Českou republiku se na přípravě obou hodnotících zpráv významně podílely vědkyně z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky – CzechGlobe: Julia Leventon jako koordinující hlavní autorka hodnotící zprávy zaměřené na transformativní změnu, Zuzana Harmáčková jako koordinující hlavní autorka hodnotící zprávy zaměřené na nexus. V národní delegaci Českou republiku dále zastupovali Jan Plesník, Eliška Rolfová a Ladislav Miko z Ministerstva životního prostředí a Agentury ochrany přírody a krajiny.  „Obě nové hodnotící zprávy IPBES pomohou také k účinnějšímu naplňování Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost,“ uvádí Ladislav Miko, poradce ministra životního prostředí a vedoucí delegace ČR na zasedání IBPES 11. Hodnotící zpráva zaměřená na vzájemné vazby mezi biodiverzitou, vodou, potravinami a zdravím (tzv. nexus), kterou během tří let vypracovalo 165 expertů z 57 zemí celého světa,  přináší důkazy, že svět v současnosti čelí propojeným, vzájemně se posilujícím krizím: ztrátě biodiverzity, problémům s dostupností vody a potravin, zhoršujícímu se zdraví populace a klimatické změně. Příkladem může být produkce potravin, která se v posledních desetiletích globálně zvyšovala bez důrazu na její udržitelnost, a vedla k výraznému úbytku biodiverzity, zvýšené spotřebě vody v zemědělství, zhoršení kvality vody, zrychlující se změně klimatu a negativním dopadům na lidské zdraví. Snaha vyřešit tyto krize odděleně byla doposud neúspěšná a často naopak související problémy zhoršila. Například snaha zmírnit klimatickou změnu sázením stromů kvůli zachytávání uhlíku může vést ke ztrátě biodiverzity, pokud jsou sázeny nevhodné druhy stromů v nevhodných podmínkách. Některé rychle rostoucí stromy totiž spotřebovávají velké množství vody a pokud jsou vysazovány na zemědělské půdě určené k produkci potravin, mohou vést k ohrožení potravinové bezpečnosti. Tyto propojené krize v souhrnu vedou ke zbytečně vynaloženým prostředkům ve výši 10-25 bilionů dolarů ročně. Další odkládání nutných řešení tuto částku dále zvyšuje. „Hodnotící zpráva nabízí více než 70 kroků, které mohou pomoci současnou situaci řešit. Tyto kroky přistupují k biodiverzitě, dostupnosti vody, produkci potravin, lidskému zdraví a klimatu jako k propojeným problémům, u nichž je potřeba řešit společné příčiny. Mohou tak pozitivně přispět ke zlepšení napříč všemi těmito oblastmi. Mezi ně patří např. obnova ekosystémů bohatých na uhlík (lesy, rašeliniště či zdravá půda), zelená řešení ve městech přínosná pro zdraví, cirkulaci vody a klima nebo udržitelnější a zdravější způsoby stravování. Ačkoli žádný krok sám o sobě nevyřeší vše a nemůže fungovat univerzálně ve všech situacích, představují tyto kroky efektivní a ekonomicky výhodná řešení,” říká Zuzana Harmáčková z CzechGlobe. Úspěšné řešení propojených krizí vyžaduje především spolupráci napříč všemi články společnosti a zodpovědnou společenskou správu, schopnou chápat význam situace a flexibilně hledat řešení. Hodnotící zpráva nabízí 8 principů, které mohou této spolupráci a veřejné správě pomoci, a to např. zohlednění hodnot a priorit různých typů lidí pomocí efektivní participace. Hodnotící zpráva IPBES o transformativní změně informuje o strategiích a opatřeních, která mají umožnit základní reorganizaci celého systému s cílem dosáhnout spravedlivé a udržitelné budoucnosti. Upozorňuje na základní příčiny úbytku biologické rozmanitosti a jejich dopady na faktory, které přímo či nepřímo stimulují úbytek biologické rozmanitosti.  Nastiňuje tak, co a jakým způsobem je třeba změnit, aby se zastavil úbytek biologické rozmanitosti, a související problémy ve všech vzájemných vazbách i mimo ně. Zpráva hodnotí a porovnává vize a cesty k udržitelné a spravedlivé budoucnosti, ale také upozorňuje na překážky, které brání dosažení transformativní změny. Hodnotí a nastiňuje strategie a opatření s největším potenciálem pro transformativní změnu a spravedlivou transformaci a zahrnuje úvahy o aktérech, jejich rolích a způsobech, jakými změnu vytvářejí. Ve zprávě schválené v pondělí ve Windhoeku v Namibii Plenárním zasedáním IPBES, definuje transformativní změnu jako základní posuny v celém systému, a to v pohledu na svět – způsobech myšlení, vědění a vidění; strukturách – způsobech organizace, regulace a vládnutí; v praxi – jak lidé věci dělají, jak jednají a jaké mají vzájemné vztahy. Současné dominantní konfigurace pohledů na svět, struktur a praxe udržují a posilují hlavní příčiny ztráty biologické rozmanitosti a úpadku přírody. Jejich transformace je ústřední podmínkou pro dosažení globálních závazků pro spravedlivý a udržitelný svět. „Mám velkou radost z toho, že se nám v hodnocení transformativní změny podařilo identifikovat hlubší příčiny úbytku biologické rozmanitosti, změny klimatu a znečištění životního prostředí. Tyto příčiny vycházejí z toho, jakým způsobem je na celém světě organizována naše společnost a zejména jakým způsobem utváříme naše ekonomické a politické systémy. Patří mezi ně i to, že lidé vnímají lidstvo jako oddělené od přírody a přírodu jako zdroj, který lze vytěžovat za účelem krátkodobého hmotného zisku. Z přínosů tohoto zisku se těší čím dál tím menší skupina bohatých, zatímco ostatní obyvatelé světa jsou ve výsledku marginalizováni. Ve zprávě je také nastíněno, co je možné udělat pro vytvoření udržitelného světa, prospěšného lidem i přírodě, a je zde představeno 5 strategií zaměřených na tyto základní příčiny. Těší mě, že se nám podařilo jasně ukázat, že navzdory velkému rozsahu těchto základních příčin můžeme všichni hrát roli v jejich změně. V této souvislosti potřebujeme, aby zásadní změny provedly vlády a velké podniky. Smysluplnou změnu však může vytvořit každý z nás skrze naše individuální rozhodnutí a aktivní zapojení v rámci našeho nejbližšího okolí. V hodnocení uvádíme mnoho konkrétních příkladů iniciativ, kterým se navzdory drobnějšímu rozsahu úspěšně daří přispívat ke změnám po celém světě. Doufám, že nám všem poskytnou inspiraci a povzbuzení,” komentuje hodnotící zprávu Julia Leventon z CzechGlobe. Kontakty: Dr. Zuzana Harmáčková Vedoucí Oddělení sociálně-ekologické analýzy, Ústav výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobeharmackova.z@czechglobe.cz  Prof. Julia LeventonVedoucí Oddělení společenského rozměru globální změny, Ústav výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobeleventon.j@czechglobe.cz  

18.12.2024 13:56

Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/humanitni-a-filologicke-vedy/Vyzkum-vuni-odkaz-kralovny-Kleopatry-egyptske-ritualy-a-anticke-dedictvi/]
Článek si můžete poslechnout v audiopodobě: Načetli Justin Svoboda a Jitka Kostelníková // Edit: Jitka Kostleníková // Master: Anna Rice Kolářová. Epizoda vznikla s podporou Strategie AV21. Oslnivou krásu královny Kleopatry podtrhovala přitažlivá všeobjímající vůně myrhy, skořice a dalších exotických látek. Na prvním setkání s římským vojevůdcem Marcem Antoniem si dala záležet. Chtěla na něj udělat dojem. Potřebovala ho totiž jako svého spojence, který jí pomůže udržet upadající vládu nad Egyptem. Kleopatra VII., poslední egyptská vládkyně z makedonského rodu Ptolemaiovců, byla svým zájmem o parfémy a vonné masti proslulá. Používala je pravděpodobně nejen ke zkrášlování, ale také k upevňování zdraví a obraně proti nemocem. Dokonce jí bylo připisováno autorství spisu o vonných mastech, na který ve svém díle odkazoval třeba římský lékař Galén. Panovnice, jež vlastní rukou zahynula v roce 30 před naším letopočtem, však nebyla svou zálibou ve vůních ve své době až tak výjimečná. Navazovala na stovky až tisíce let starou tradici egyptského umění vnímat a využívat aromatické látky zejména k rituálním a náboženským, ale také ke zdravotnickým a kosmetickým účelům. Královna Kleopatra obklopena vůněmi květin a pryskyřic ve fantazii nizozemského neoklasicistního malíře Lawrence Alma-Tademy (Wikimedia Commons) V čem tkvělo tajemství egyptských vůní? Jak a proč se jimi zabývali antičtí filozofové a nakolik následně ovlivnily alchymii a přírodní vědy? Jak se dnes vyznat ve starobylých recepisech zachovaných v hieroglyfech nebo v řeckých a římských spisech? A dají se podle více či méně celistvých receptů slavných starověkých parfémů umíchat jejich současné nápodoby? Na tyto otázky hledá odpovědi mezioborový tým kanadského badatele Seana Coughlina z Filosofického ústavu AV ČR, který od roku 2021 rozvíjí projekt Alchymie vůní podpořený programem JUNIOR STAR Grantové agentury České republiky. Vyčistit vzduch  K tématu vůní se Sean Coughlin dostal při studiu historie antického lékařství a lékárenství na McGillově univerzitě v Montrealu. Příprava léků a léčivých prostředků byla totiž ve starověku pevně spjata s vonnými esencemi a výrobou tinktur a mastí. Antičtí lékaři věřili, že nemoci pocházejí mimo jiné z nečistého vzduchu (například slovo malárie znamená v překladu z latiny „špatný vzduch“). Pro uzdravení nebo prevenci nemocí proto radili vystavovat se libým odérům. Když například v druhé polovině druhého století našeho letopočtu vypukla v Římě vysoce nakažlivá epidemie neznámé nemoci, poslali císařští lékaři tehdejšího panovníka Commoda do venkovského paláce obklopeného voňavým vavřínovým hájem na pobřeží Tyrhénského moře. Právě vavřínem prosycený vzduch mu měl podle tehdejších doporučení zajistit dostatečnou ochranu před infekcí. Řekové i Římané přisuzovali této aromatické rostlině až magickou moc – vavřínové věnce se předávaly vítězům sportovních klání, a doporučovaly se dokonce i jako ochrana před blesky. Lékaři mohli být spokojení, Commodus epidemii nepodlehl – i když dnes bychom asi příčinu jeho přežití viděli spíš v izolaci od nakažených než v aromaterapii. Každopádně císař, jehož v moderní době proslavil hollywoodský trhák Gladiátor, zemřel až o nějakých 12 let později rukou svých odpůrců. Na rozdíl od rad císaři byly instrukce směrem k obyčejným Římanům za epidemie mnohem méně účinné. Aby se ochránili před nakažlivou nemocí, měli se mazat parfémovanými oleji, zapalovat vonná kadidla a plnit nosní dírky a ušní otvory aromatickým kořením. Na následky choroby tehdy podle dějepisce Héródiana umíraly až dvě tisícovky obyvatel Říma denně. Mezi klíčové ingredience egyptských a antických vůní patřily různé pryskyřice (např. myrha), skořice, kardamon, puškvorec, ale také květiny jako např. lilie. (CC) Vůně jako problém  Pro starověký svět byly vůně velmi důležité, a to i v každodenním společenském styku. Dalo se podle nich například snadno poznat, k jaké sociální vrstvě dotyčný patří. Bohatí měli čas i peníze, aby se častěji myli, navštěvovali lázně a kupovali si drahé luxusní parfémy, zatímco chudí používali obyčejnější vůně, případně vůbec žádné. Význam parfémů se odráží i ve starořecké literatuře. V komediích nezřídka vystupují muži zkrášlení módními egyptskými vůněmi nebo se v nich píše o mladících, kteří se v athénských ulicích poflakují kolem obchůdků s parfémy. O parfémech a jejich roli v ideální obci se zmiňuje dokonce i filozof Platón ve své Ústavě (De Republica).  Co jsou vlastně vůně, že mají na lidi takový vliv? Biologové by v jejich souvislosti nejspíše mluvili o komunikačních pachových signálech, feromonech, receptorech a neuronech. Chemici by zmínili molekuly těkavých sloučenin a reakce jednotlivých látek. Jak ale k vůním přistupuje filozof a co jej na nich zajímá?   „Pro mě je vůně především filozofický problém. Jak vnímat něco, na co si nelze sáhnout a vidět to? Něco, co přetrvává, i když samotný předmět, z nějž vůně vychází, už třeba neexistuje? Téma vůní nám nabízí spoustu výzkumných otázek,“ říká Sean Coughlin. Odkrývat lze různé neznámé. Třeba jakým způsobem lidé v minulosti vytvářeli parfémy, dokud neznali metodu destilace vyvinutou až v 9. století? Kdo se na produkci vůní podílel? A jak postupné zdokonalování technologie jejich výroby ovlivnilo vývoj přírodních věd, zejména chemii? (CC) Sean Coughlin, Ph.D.Filosofický ústav AV ČRÚstav organické chemie a biochemie AV ČR Vystudoval starověkou filozofii na MacGillově univerzitě v Montrealu a Západní univerzitě v Ontariu. Mezi studii se rok živil jako kuchař, aby lépe pochopil kulinářské metafory v aristotelovských biologických spisech. Absolvoval vědecké stáže na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a Humboldtově univerzitě v Berlíně. Podílel se na rekonstrukci parfému královny Kleopatry, který byl představen na výstavě Královny Egypta v Národním geografickém muzeu ve Washingtonu. Od roku 2021 je hlavním řešitelem projektu Alchymie vůní financovaného Grantovou agenturou ČR v programu JUNIOR STAR. Spolupracuje na něm se skupinou Chemie přírodních látek v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Alchymie vůní „Na začátku procesu máte obyčejný olivový olej a na konci vodičku vonící po růži nebo lilii. Přeměna olejů a tuků ve voňavé látky je svým způsobem alchymií,“ vysvětluje Sean Coughlin název výzkumného projektu Alchymie vůní. Vědec, který dříve působil na Humboldtově univerzitě v Berlíně, velmi oceňuje, že svou práci může dělat zrovna v Praze. „Alchymisté na dvoře císaře Rudolfa II. se snažili najít elixír života a my děláme svým způsobem něco trochu podobného. Usilujeme o oživení některých dávno zapomenutých postupů výroby vonných esencí,“ doplňuje badatel. Proč ale mluvíme o „zapomenutých postupech“, když se jejich písemné záznamy dochovaly? Mnohdy totiž obsahují slova, jimž po mnoha staletích již nerozumíme, liší se autor od autora, a především ne vždy nabízejí celý přesný návod. Je to podobné jako s kuchařskými recepty po prababičce. Zkušená kuchařka si do nich nezapisovala vše krok po kroku, protože technologie prací jí byla zřejmá. Pokud už jí nemůžeme zavolat o radu, přípravu pokrmu nikdy nenapodobíme přesně a musíme improvizovat. Metafora s vařením má své opodstatnění. Jako student měl Sean Coughlin pocit, že pouhé čtení starověkých textů není k jejich skutečnému pochopení dostatečné. K tomu bylo podle něj zapotřebí „ušpinit si ruce“ a vyzkoušet všechny procesy v praxi. Proto na rok nechal studií a živil se jako kuchař. A tato zkušenost byla pro jeho další dráhu zásadní.   Hledání ztraceného času  Poznávání světa z různých úhlů pohledu se ukázalo jako velmi přínosné. Možná taky proto koncipoval Sean Coughlin svůj „parfémový projekt“ dost mezioborově. Na pochopení starověkých postupů výroby vůní a kontextu jejich vzniku se tak podílí široký tým odborníků z různých disciplín – egyptologie, chemie, botaniky, archeologie, ale i z oblasti IT. Zaměřují se přitom na specifické období od čtvrtého do prvního století před naším letopočtem. Konkrétně dobu vymezenou okamžikem dobytí Egypta makedonským vojevůdcem Alexandrem Velikým (332 př. n. l.) a úmrtím poslední ptolemaiovské královny Kleopatry VII. (30 př. n. l.). Tehdy totiž docházelo k velkým mezikulturním prolínáním. Řekové i Římané obdivovali egyptské umění výroby parfémů, léčivých mastí a vonných olejů. Téměř celý středomořský prostor byl jedním světem, kde se mísily jazyky, vlivy i kultury. Mocná řecká i sílící římská civilizace obdivovaly staroegyptské kulturní bohatství a snažily se jím inspirovat. Právě díky spisům antických učenců se nám mnohé z dávného dědictví země na Nilu dochovalo, včetně receptů na výrobu vůní. Vedle řecko-římských textů máme k dispozici i několik pramenů přímo z Egypta, jejichž čtení je ale poměrně náročné. „Největší množství staroegyptských receptů na něco, co by se dalo označit za ‚parfém‘, se dochovalo v nápisech na zdech ptolemaiovských chrámů. Pomineme-li lékařské texty, které mají svůj specifický kontext, máme podobných příkladů na papyrech či jiných materiálech velice málo,“ říká Diana Míčková z Filosofického ústavu AV ČR a Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK. (CC) Mgr. Diana Míčková, Ph.D.Filosofický ústav AV ČR Vystudovala egyptologii na Filozofické fakultě UK. V současné době působí v oddělení pro studium antického a středověkého myšlení Filosofického ústavu AV ČR a v Českém egyptologickém ústavu Filozofické fakulty UK. Pravidelně se účastní archeologických expedic v Abúsíru. Zaměřuje se na překlad a analýzu náboženských textů, vyučuje egyptštinu a literaturu a publikuje o náboženských textech, magii a rituálech, egyptské literatuře a o starověkém umění paměti. Spolu s Doroteou Wollnerovou napsala knihu Poslyš vyprávění z časů tvých otců, v níž si mohou čtenáři přečíst některé příběhy ze staroegyptské literatury. Pro cíl projektu je asi nejzajímavější výzkum chrámu v Edfú. Jedné z jeho místností se říká „laboratoř“ – zdobí ji reliéfy a texty znázorňující obětování vonných látek bohům, rituální scény s přípisky, recepty i obsáhlý seznam několika druhů pryskyřic a vonných dřev. Samotné recepty zapsané na zdech jsou velmi dlouhé a komplexní texty. „Výroba takového ‚parfému‘ mnohdy trvala i několik let a vyžadovala mnoho ingrediencí a kroků. Například recept na egyptský ‚olej‘ zvaný medžet začíná popisem toho, jak správně chovat a posléze porazit býka, jehož tuk se po roce použije jako základ pro samotný výrobek,“ vysvětluje Diana Míčková. Egyptské parfémy byly v ptolemaiovské době symbolem luxusu. „Řekové i Římané je milovali, považovali je za vysoce módní a chtěli vonět jako Egypťané,“ podotýká Sean Coughlin. Výroba egyptských vůní musela být poměrně drahá, protože vyžadovala přísady, jež bylo nutné dovážet z méně i více vzdálených krajin. Nejinak tomu bylo u parfému jménem mendésion, jenž v sobě snoubil vůně myrhy, skořice a dalších ingrediencí – pomyslného Chanelu No. 5 královny Kleopatry, kterým mohla oslňovat mimo jiné Marca Antonia.  Scéna výroby parfému z Petosiridovy hrobky v Tuna el-Gebel Egyptský Chanel No. 5 Svůj název mendésion odvozuje od města Mendés, jež leželo v nilské deltě. Díky výhodné poloze měli Mendésané přístup k exotickým kořením a pryskyřicím, které přiváželi obchodníci plující z dalekých zemí. Město v souvislosti s výrobou parfémů ve svých textech výslovně zmiňují řečtí a římští autoři a jeho parfumérskou historii potvrzují také novodobé archeologické výzkumy v lokalitě Tell Timai, jež se částečně překrývá se zaniklým městem Mendés.  Tým Roberta J. Littmana z Havajské univerzity a Jaye Silversteina z Nottingham Trent University v areálu před několika lety odkryl objekty, které mohly být součástí parfumérské dílny. Mimo jiné se tam našly pozůstatky pecí o průměru od 1,3 do 1,7 metru, v nichž se zřejmě vyráběly lahvičky na parfémy, součástí nálezů byly i stříbrné šperky a ptolemaiovské mince z let 110 až 61 př. n. l.  Se jmenovanými archeology navázal Sean Coughlin spolupráci v době, kdy působil v Berlíně. S kolegyní Dorou Goldsmithovou se tehdy pustili do první experimentální replikace mendésia a výsledný parfém představili v roce 2019 na výstavě Královny Egypta v Národním geografickém muzeu ve Washingtonu.   V aktuálním projektu Alchymie vůní Sean Coughlin naplánoval „oživit“ postup výroby celkem pěti vůní: kromě zmíněného mendésia jde o parfémy metópion a súsinon, myrhový olej stakté a kouřový olej, který by měl vzniknout pomocí techniky podobající se destilaci. JAK VONÍ VÁNOCE Skořice, hřebíček, badyán, vanilka, čerstvé jehličí a pečená jablka... Vůně Vánoc v nás zpravidla probouzejí pocity rodinné sounáležitosti, klidu a pohody (jakmile pominou hektické chvíle příprav a pečení). Ve starém Egyptě a Řecku ale měly tyto odéry zcela jinou konotaci. „Egyptský parfém mendésion byl výrazně cítit myrhou a skořicí a dnes by nám asi připomínal čas Vánoc s napečenými perníčky a cukrovím. Přitom ve starověku to byla sexy vůně s výrazně provokativním nádechem,“ říká Sean Coughlin. Suroviny k výrobě parfémů patřily k exotickým a drahým komoditám, které se dovážely z dalekých zemí. Když tedy podle evangelia sv. Matouše přinesli tři mudrci z východu narozenému Ježíši vonné pryskyřice, myrhu a kadidlo, šlo o velmi cenné dary. Pokud bychom si ale představovali, že byl biblický Betlém prosycený vůní skořice a vanilky, asi bychom byli od pravdy poměrně daleko. Spíše bychom tam cítili pach koz, ovcí, oslíků a nemytých lidí. Realita někdy bývá ryzejší a špinavější než idealizovaná představa. Tím se ale kouzlo Vánoc nijak nesnižuje, protože jejich symbolika spočívá právě v naději a víře v lepší svět. Dobrodružná cesta Konečným cílem badatele pochopitelně není stát se parfumérem nebo poskytnout antické recepty současnému trhu, ale pochopit některé procesy a souvislosti, které se s výrobou starověkých parfémů pojí. Vedle zkoumání řeckých a římských filozofických a literárních textů a staroegyptských nápisů se zdá jako velmi důležité také přijít na kloub chemii, která se za recepty skrývá. „Pro mě jako pro chemičku je tenhle projekt doslova splněným snem. Obrovsky si užívám celé to dobrodružství, které doprovází hledání cesty k vytvoření starověkého parfému,“ pochvaluje si Laura Juliana Prieto Pabón, doktorandka ve skupině Chemie přírodních látek Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, původem z Kolumbie.  V organické chemii bývá zpravidla cíl jasný – syntéza nějaké molekuly. „Když se ale snažíte replikovat recept starověkého parfému, nevíte, jak má výsledek vypadat. Ve skutečnosti vůbec netušíte, jak přesně tehdy lidem voněl. Takže procházíte procesem a snažíte se pochopit, co se při něm z chemického hlediska děje,“ popisuje mladá vědkyně. Třeba při přípravě mendésia se jako jeden z největších oříšků ukázal záhadný olej balaninon. Mohl se vyrábět například ze stromu moringa, který roste na území dnešního Sinaje, Sýrie nebo Izraele. Ale jisté to není. Nejenže nevíme, o co přesně jde, ale neznáme ani postup výroby oleje pro použití v parfumérství, který se zřejmě lišil od postupu pro jiné účely. Řecký filozof Theofrastos (372–287 př. n. l.) navrhoval zahřívat olej po dobu deseti dní a nocí, aby lépe přijímal vůně z pryskyřic, u jiných autorů ale takovou instrukci nenajdeme. U mendésia (stejně jako u každého jiného starověkého parfému) ale panuje nejasností více. Jednou z hlavních přísad by měla být myrha. Jenže která? Myrha je pryskyřice, která může pocházet z mízy různých druhů stromů. Do starého Egypta se tehdy dovážela buď z oblasti dnešní Etiopie či Somálska, z Palestiny anebo Arabského poloostrova, přičemž pokaždé šlo o produkt trochu jiného druhu stromu. Parfém královny Kleopatry voněl také po skořici. Ale nemáme ponětí, zda šlo o druh z Indie a Číny anebo spíše o místní odrůdu, která se skořici podobala vůní a chutí, ale pocházela z jiného druhu rostliny. (CC) Laura Juliana Prieto Pabón, MSc.Ústav organické chemie a biochemie AV ČRFilosofický ústav AV ČR Vystudovala organickou chemii na Kolumbijské národní univerzitě v Bogotě a parfumérskou chemii na francouzské Univerzitě Côte d’Azur. Je doktorandkou v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR ve skupině Chemie přírodních látek. Specializuje se na organickou chemii a analýzu vůní. V projektu Alchymie vůní má na starosti její chemickou část a aktivně se podílí na workshopech výroby starověkých parfémů pro veřejnost. Tisícovky lilií Vidět zahradníky, jak se starají o dřeviny a byliny v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji, není nic výjimečného. Ale letos v říjnu by asi náhodný kolemjdoucí nevěřil vlastním očím, kdyby tušil, kdo se motá kolem záhonů. V zahradnických rukavicích a s lopatami by tam totiž mohl spatřit skupinu sestávající z filozofů, chemiků, egyptologů a dalších odborníků, kteří při své profesi běžně nemají s rýpáním v hlíně nic společného. Tahle nesourodá skupina vkládala do země více než tisícovku cibulek lilií, které – pokud v příštím roce vykvetou – poslouží jako ingredience pro výrobu súsina, jednoho z nejikoničtějších parfémů starověku. Když půjde všechno podle plánu, mělo by ze zasazených cibulek vyrůst a vykvést několik tisícovek lilií. Podle receptu zaznamenaného řeckým učencem Dioskúridem (40–90 n. l.) je k jednomu litru súsina zapotřebí zpracovat jednu tisícovku květů denně po dobu tří dní (takže celkem tři tisíce květů na jeden litr). „Tady vidíte, jak nákladná musela výroba parfémů být. Pokud chtěli Egypťané vyrobit sto litrů súsina, museli mít obrovské plantáže lilií, na kterých zřejmě pracovalo množství lidí,“ vysvětluje Sean Coughlin. Tolik parfému tým produkovat nebude. Jinak se ale chce řídit veškerými radami a postupy, které lze z dochovaných návodů vyčíst. Súsinon zatím zkoušeli namíchat v malém množství, jen zkušební vzorek, příští rok s tisícovkami květů to ovšem bude mnohem větší dobrodružství. Podobně jako tomu bylo u předchozího mendésia a metópia, přizvou výzkumníci k experimentální práci i veřejnost. Součástí projektu jsou totiž také workshopy, při kterých si můžou zájemci starobylé postupy výroby vůní vyzkoušet na vlastní kůži.   Výsledkem zpracování lilií by měla být příjemná svěží květinová vůně. V dnešní době by možná zaujala leckterou dámu. Ale mohla by se líbit třeba Kleopatře? Překvapivě spíše ne. Vůně totiž, podobně jako oblékání, podléhají módním vlnám a odrážejí kulturní rozdíly. „Z textů víme, že v antice květinové parfémy preferovali spíše muži, kteří rádi voněli po liliích a růžích, zatímco ženy používaly spíše těžší pryskyřicové parfémy s odéry myrhy a skořice,“ vysvětluje Sean Coughlin. Součástí projektu Alchymie vůní jsou také veřejné workshopy, při kterých si můžou zájemci vyrobit parfém podle starobylých receptů – například metópion. (CC) Odkrýt tajemství Egypta Projekt Alchymie vůní nám nabízí originální pohled na dějiny antického světa a osvětluje také některé dosud neznámé detaily starého Egypta. Egyptoložka Diana Míčková velmi oceňuje mezioborové propojení, které jí otevírá zcela nové perspektivy. Někdy se třeba v textech na zdech chrámů setkává s rostlinami, které není možné určit bez hlubší znalosti botaniky anebo chemických postupů. I ve spolupráci s kolegy však zůstává čtení ptolemaiovských textů nesmírně obtížné. Už v době, kdy vznikaly, byly zapisovány v podstatě mrtvým jazykem. „Tehdejší běžná egyptština vypadala jinak a zapisovala se odlišným písmem, komunikačním jazykem pak byla na území Egypta také řečtina, později latina. Hieroglyfy ovládali jenom někteří kněží, kteří pracovali se starými texty,“ vysvětluje Diana Míčková. Tito kněží dokonce vytvořili speciální systém zápisu hieroglyfů – tzv. ptolemajštinu. V enormním množství se v něm používaly slovní a obrazové hříčky, různé rébusy, akronymy a podobně. Lidé, kteří tento systém tvořili, také neustále vymýšleli nové znaky – zatímco standardní, klasická egyptština má kolem 750 znaků, ptolemajština jich má tisíce! Překlad je proto velice náročný, trvá dlouho a mnoho textů zůstává nepřeložených. „Občas se stává, že i když rozumíme jazyku, je těžké pochopit obsah. Zároveň nám to ale dává fascinující možnost ponořit se alespoň zčásti do mysli starých Egypťanů, zjistit něco o tom, jak viděli svět, jak vypadaly jejich vědecké poznatky a technické postupy, které uchovávali a využívali po staletí a z nichž posléze čerpal i řecko-římský svět,“ podotýká Diana Míčková. A čerpá z nich do jisté míry i naše současná civilizace. Inspirace světem vzdáleným od nás přes 2000 let je stále znát – a to i v samotné branži výroby parfémů, vonných mastí a aromaterapie. Schválně si všimněte, kolik novodobých výrobků nejrůznějšího složení nese název odkazující k Orientu, starému Egyptu nebo samotné královně Kleopatře. Článek vyšel v čtvrtletníku A / Magazín (4/2024 (verze ke stažení) Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Midjourney, Wikimedia Commons, Jana Plavec, Filosofický ústav AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

17.12.2024 16:14

Čeští vědci spolupracují na vývoji ekologických a levných solárních článků

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/chemicke-vedy/Cesti-vedci-spolupracuji-na-vyvoji-ekologickych-a-levnych-solarnich-clanku/]
Kořeny fotovoltaických panelů sahají až do osmdesátých let 19. století, kdy americký vynálezce Charles Fritts sestrojil „pradědečka“ dnešních panelů. Využil k tomu selen a zlato. Své zařízení nainstaloval na střechu jednoho domu v New Yorku, jeho účinnost však byla mizivá. V průběhu dalších desetiletí pracovali na vývoji fotovoltaiky mnozí badatelé z různých zemí světa. K přelomu došlo v padesátých letech 20. století, kdy se v amerických Bellových laboratořích (Bell Laboratories) zrodila současná podoba křemíkových článků. Technologie určená původně pro kosmický výzkum či zásobování odlehlých míst elektřinou se postupně začala čím dál více využívat a stala se klíčovým prvkem pro snižování závislosti na fosilních palivech i pro boj s klimatickou změnou. Organické článkyVýznamného pokroku nyní dosáhli čeští a švédští badatelé. Jejich nová technologie je srovnatelná s křemíkovými panely, výhodou je ale její nižší ekologická zátěž i výrobní náklady. Obejde se bez toxických rozpouštědel a využívá funkční organické materiály. V organických článcích se nevyskytují těžké kovy a k jejich výrobě nejsou třeba toxická rozpouštědla. Díky nižší hmotnosti je lze využít i v místech, kde tradiční solární panely nejsou vhodné – například jako průhledné fólie na okna nebo jako střešní krytinu, u které by se jednotlivé články mohly snadno zaklapnout do sebe podobně jako tašky na střeše. Oproti klasickým fotovoltaickým panelům (na snímku) budou nově vyvinuté solární články ekologičtější a jejich výroba méně nákladná. Vědci k výrobě použili revoluční přístup využívající polymery a funkční organické materiály. „Jedná se o složité vícesložkové systémy obsahující polymerní složku a malé organické molekuly, které vzájemně interagují, čímž pomáhají k přenosu náboje,“ vysvětluje Libor Kobera z oddělení strukturní analýzy Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. Český tým přispívá ke spolupráci strukturní analýzou pomocí spektroskopie nukleární magnetické rezonance (NMR). „Naším úkolem je odhalit, jakou má zkoumaný materiál strukturu a jak jsou jednotlivé složky vzájemně uspořádány. Následně se snažíme nalézt vztah mezi strukturou a vlastnostmi těchto materiálů,“ vysvětluje vedoucí oddělení strukturní analýzy Jiří Brus. Spolupráce s Linköpingskou univerzitou Laboratoř NMR spektroskopie v pevné fázi úspěšně spolupracuje s týmem profesora Feng Gao z Linköpingské univerzity již více než pět let. Ústředním tématem jejich výzkumu jsou solární články. Tým profesora Gao se zaměřuje na hledání nových materiálů a přístupů pro zvýšení účinnosti a ekologické šetrnosti. Speciální pozornost je věnována problematice perovskitových materiálů, které mají atraktivní vlastnosti, ale zatím také nedostatky, jako je nízká stabilita a ekologická zátěž kvůli obsahu těžkých kovů. Na téma fotovoltaika si také můžete poslechnout Podcast Akademie věd Elektřina v létě zadarmo? S Martinem Ledinským o fotovoltaice Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Shutterstock Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

17.12.2024 11:07

Almanach geovědních pokusů, aneb vánoční dárek školám od „Vesmíru pro lidstvo“

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Almanach-geovednich-pokusu-aneb-vanocni-darek-skolam-od-Vesmiru-pro-lidstvo/]
“Geologie stojí často ve školní výuce stranou pozornosti. A to je škoda. Tato vědní disciplína je totiž naprosto klíčová, pokud chceme pochopit proč svět kolem nás vypadá tak, jak vypadá. Napadlo nás proto vytvořit unikátní brožuru, s jejíž pomocí by bylo možné ve školní výuce připravit jednoduché experimenty, které rychle a snadno pomohou vysvětlit, jak složité geologické procesy fungují a proč k nim dochází. Almanach tak učitelům a učitelkám přináší skvělý nástroj, jak zpřístupnit geologii všem věkovým skupinám”, uvádí k tomu Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který za nápadem na vznik almanachu stál. Almanach tvoří dvanáct edukativních listů. Na každém z nich je představení konkrétního geovědního tématu, ale i detailní popis experimentu, s jehož pomocí je možné dané téma názorně vysvětlit. Kromě textu jsou součástí listů barevné ilustrace ukazující nejen průběh pokusu, ale i názorně vysvětlující daný geologický proces. “Pokusy, které jsme do almanachu vybrali, jsme chtěli přiblížit tématiku sopečné činnosti, deskové tektoniky, zemětřesení, ale také třeba deformace hornin. Proto se mohou zájemci těšit na to, že spatří, jak vzniká sopečná kaldera, jak se rozpíná oceánské dno, jak vystupuje teplo skrze zemský plášť, jak vznikají pohoří, proč se vrásní horniny nebo i to, proč se během zemětřesení propadají domy do podzemí. Každý experiment je navržen tak, aby byl jednoduchý a relativně rychlý na přípravu a proveditelný za pomoci běžně dostupných pomůcek”, dodává k tomu spoluautor almanachu Matěj Machek z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Almanach připravil Petr Brož ve spolupráci s výtvarnicí Lucií Škodovou (Ajeejee). Na textech spolupracoval Matěj Machek, Ondřej Krýza a Lenka Špičáková. Dílo, které vzniklo v rámci projektu Vesmír pro lidstvo, je uvolněné pod svobodnou licencí Creative Commons a je tak volně ke stažení na webu Geofyzikálního ústavu AV ČR. Smí tak být volně šířené a používané k libovolnému účelu při uvedení autorů (texty: Petr Brož a kol., ilustrace Lucie Škodová) a zachování licence CC BY-SA 3.0. Kontakt: Mgr. Petr Brož, Ph.D. (Geofyzikální ústav Akademie věd ČR)petr.broz@ig.cas.cz  Obrazové materiály ke stažení https://www.dropbox.com/scl/fo/ah0dl68eh1vl04ho3jo70/AEhXxO2MNg8-1nC1jQweObg?rlkey=o1ucm2bhfpiiumhxnr0op4jvg&dl=0

17.12.2024 09:49

Čeští vědci se podílejí na vývoji ekologických solárních článků

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-se-podileji-na-vyvoji-ekologickych-solarnich-clanku/]
Nová technologie je srovnatelná s křemíkovými panely, výhodou je ale její nižší ekologická zátěž i výrobní náklady. V organických článcích se nevyskytují těžké kovy a k jejich výrobě nejsou třeba toxická rozpouštědla. Díky nižší hmotnosti je navíc možné jejich využití i v místech, kde tradiční solární panely nejsou vhodné - například jako průhledné fólie na okna nebo ve formě střešní krytiny, kde by se jednotlivé články mohly snadno zaklapnout do sebe podobně jako tašky na střeše. Vědci k jejich výrobě použili revoluční přístup využívající polymery a funkční organické materiály. „Jedná se o složité vícesložkové systémy obsahující polymerní složku a malé organické molekuly, které vzájemně interagují, čímž pomáhají k přenosu náboje,“ vysvětluje Libor Kobera z oddělení Strukturní analýzy Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. Tým z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR přispívá ke spolupráci strukturní analýzou pomocí spektroskopie nukleární magnetické rezonance (NMR). „Naším úkolem je odhalit, jakou má zkoumaný materiál strukturu a jak jsou jednotlivé složky vzájemně uspořádány. Následně se snažíme nalézt vztah mezi strukturou a vlastnostmi těchto materiálů,“ vysvětluje Jiří Brus, vedoucí oddělení strukturní analýzy. Spolupráce s Linköpingskou univerzitou Laboratoř NMR spektroskopie v pevné fázi ÚMCH úspěšně spolupracuje s týmem profesora Feng Gao z Linköpingské univerzity již více než pět let. Ústředním tématem dlouholetého výzkumu jsou solární články. Tým profesora Gao se zaměřuje na hledání nových materiálů a přístupů pro zvýšení účinnosti a ekologické šetrnosti. Speciální pozornost je věnována problematice perovskitových materiálů, které mají atraktivní vlastnosti, ale zatím také nedostatky, jako je nízká stabilita a ekologická zátěž kvůli obsahu těžkých kovů. Spolupráce s Linköpingskou univerzitou je také součástí aktuálního projektu uděleného Grantovou agenturou ČR (GA24-10199S), který je zaměřen na vývoj NMR spektroskopie v pevné fázi pro paramagnetické systémy. Zhang, R., Chen, H., Wang, T. et al. Equally high efficiencies of organic solar cells processed from different solvents reveal key factors for morphology control. Nat Energy (2024). https://doi.org/10.1038/s41560-024-01678-5 Kontakt:Leona PejcharováÚstav makromolekulární chemie AV ČR+420 774 174 113pejcharova@imc.cas.cz

16.12.2024 14:21

Vidět znamená věřit. Altermagnetismus dokazují první mikroskopické snímky

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/matematika-fyzika-a-informatika/Videt-znamena-verit-00001.-Altermagnetismus-dokazuji-prvni-mikroskopicke-snimky/]
Pražští výzkumníci spolupracovali na aktuální studii se svými kolegy z Velké Británie, Švédska, Švýcarska a Německa. Použitá mikroskopie s vysokým rozlišením je dostupná pouze na nejmodernějších měřicích zařízeních na synchrotronech a kromě experimentálních dovedností vyžaduje přípravu vysoce kvalitních vzorků a detailní teoretické znalosti altermagnetismu. Mikroskopické snímky znázorňují uspořádání střídajících se severních a jižních magnetických pólů v krystalu teluridu manganatého (MnTe). Tento materiál věda dříve považovala za antiferomagnet, protože magnetická pole na sousedních atomech manganu míří opačně a kolem materiálu nevytvářejí vnější magnetické pole. Vědci ale na synchrotronu naměřili tzv. pásové struktury (mapy, které se používají k popisu vlastnosti elektronů v krystalech), s jejichž pomocí dokázali, že navzdory absenci vnějšího magnetického pole jsou elektronické stavy v MnTe silně spinově rozštěpené. Ukázalo se, že škála a tvar spinového štěpení neodpovídají ani antiferomagnetu, ani feromagnetu, ale patří do nové, altermagnetické větve magnetických materiálů. (Více o tomto objevu ve studii z února 2024 taktéž v časopise Nature, případně v tiskové zprávě). „V aktuálním článku náš tým se spolupracovníky ukazuje mikroskopické obrazy uspořádání střídajících se severních a jižních magnetických pólů v MnTe v reálném prostoru,“ dodává Dominik Kriegner z Fyzikálního ústavu AV ČR. Vědci tak přinesli důkaz altermagnetismu přímou mikroskopickou metodou, která navazuje na zmíněný předchozí článek. Různé druhy magnetismu„Altermagnety kombinují přednosti feromagnetů a antiferomagnetů, které byly považovány za principiálně neslučitelné, a navíc mají také další jedinečné přednosti, jež se v ostatních větvích nevyskytují,” vysvětluje Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR. O různých druzích magnetismu a o výzkumné cestě týmu kolem Tomáše Jungwirtha jsme psali v popularizačním časopise A / Magazín 4/2023. Nový svět pro IT technologieMagnetizace ve feromagnetech nabízí řadu fyzikálních jevů, které se používají mimo jiné pro výrobu vestavěných paměťových bitů v pokročilých integrovaných obvodech. Spintronická technologie doplňuje polovodičové bity v procesorových čipech. Altermagnetická spintronická zařízení mají potenciál řádově zvýšit výkon a snížit energetickou náročnost současných informačních technologií budoucnosti. Před vlastními experimentálními objevy zveřejnil od roku 2020 tým z Fyzikálního ústavu AV ČR spolu se svými spolupracovníky sérii článků teoreticky identifikujících a popisujících novou větev altermagnetických materiálů. Kromě spintroniky upoutala předpověď altermagnetismu pozornost v mnoha oborech fyziky kondenzovaných látek, přičemž za poslední dva roky vědci z celého světa zveřejnili více než pět set studií navazujících na původní práce týmu z Fyzikálního ústavu AV ČR. Velká věda není sólo projektPřestože získat grant Evropské výzkumné rady ERC Advanced grant se daří přibližně jednomu procentu vědců v Evropě, Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR obstál ve velké mezinárodní konkurenci už podruhé (poprvé v roce 2010). Na projekt Altermagnetismus a spintronika bez magnetizace a relativity získal v roce 2023 maximální možnou podporu ve výši 2,5 milionu eur (v přepočtu přes 61 milionů korun). O svých osobních zásluhách ale příliš mluvit nechce. Rozhodující podle něj není snaha jednotlivce, ale práce celého týmu. ERC grant navíc není jedinou větší finanční podporou, na kterou tým dosáhl. „Kolegyně Helena Reichlová získala významnou podporu k založení centra Dioscuri iniciovaného Společností Maxe Plancka a dva velké granty dostal také Dominik Kriegner - JUNIOR STAR od Grantové agentury ČR a prémii Lumina quaeruntur od Akademie věd," říká Tomáš Jungwirth. „Každý z těchto grantů je kamínkem do mozaiky financování naší vědecké práce. Díky nim jsme v mimořádně dobré situaci, umožňují nám svobodně pracovat na tom, co chceme rozvíjet,“ dodává vědec s tím, že další velkou podporu přináší také významný grant z operačního programu Jan Amos Komenský. V roce 1991 vystudoval Tomáš Jungwirth fyziku na Univerzitě Karlově, kde o šest let později absolvoval také doktorské studium. Jako doktorand a postdoktorand získával zkušenosti na americké Indiana University (1994-1995 a 1997-1999) a v letech 2000-2004 působil jako vědecký pracovník na University of Texas. Na začátku nového milénia se vrátil do České republiky a stal se seniorním vědeckým pracovníkem Fyzikálního ústavu AV ČR. Od roku 2007 v něm vede oddělení spintroniky a nanoelektroniky. Zároveň je od roku 2004 profesorem na britské univerzitě v Nottinghamu. Je držitelem Akademické prémie (2008), ceny Neuron (2018) a ceny ministra školství (2020), 24. listopadu 2024 obdržel Národní cenu vlády Česká hlava. (CC) Letošní vědecké články vědců z Fyzikálního ústavu AV ČR a jejich kolegů o altermagnetismu: Amin, O.J., Dal Din, A., Golias, E. et al. Nanoscale imaging and control of altermagnetism in MnTe. Nature 636, 348-353 (2024). doi.org/10.1038/s41586-024-08234-x Krempaský, J., Šmejkal, L., D’Souza, S.W. et al. Altermagnetic lifting of Kramers spin degeneracy. Nature 626, 517-522 (2024). https://doi.org/10.1038/s41586-023-06907-7 Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: René Volfík (Fyzikální ústav AV ČR), Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Na úvodní fotografii jsou Libor Šmejkal z Univerzity Johannese Gutenberga, Peter Wadley z Nottinghamské univerzity a Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR Text a fotografie označená CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

16.12.2024 14:21

PLATOSpec, nový spektrograf v Chile pro lov exoplanet

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/PLATOSpec-novy-spektrograf-v-Chile-pro-lov-exoplanet/]
PLATOSpec se připojí k plejádě dalších specializovaných přístrojů podporujících misi PLATO Evropské kosmické agentury (ESA). Ta plánuje spustit misi PLATO (PLAnetary Transits and Oscillations of stars) v roce 2026. Jedním z jejích cílů je najít exoplanety velikosti Země a dokonce i jejich měsíce. PLATO bude pozorovat tisíce hvězd. Hvězdy, které mohou mít planetárního souputníka, musí být následně prověřeny, aby bylo možné vybrat ty, které budou pozorovány podrobněji. Extrasolární planety o rozměrech Země mohou odhalit pouze velké dalekohledy se spektrografem s velmi vysokým rozlišením. Čas na velkých pozorovacích zařízeních, jako například Evropské jižní observatoře (ESO), je velmi žádaný, a proto je nutné předem vybrat nejslibnější kandidáty pomocí přístrojů jako je PLATOSpec. Pozemní pozorování hvězd z mise PLATO Velká část pozorovacího času PLATOSpec je vyhrazena pro pozemní pozorování cílů kosmické mise PLATO. Nový přístroj bude sledovat hvězdy z hlavní sady cílů mise PLATO s přesností radiální rychlosti až 2 metry za sekundu (pro úspěšnou detekci našeho Jupitera je třeba přesnost kolem 5 m/s po 11 let). Rozlišovací schopnost nového spektrografu je R=70 000 a umožňuje tím pádem rozlišit i velmi úzké spektrální čáry plynů v atmosféře hvězdy, ale i planety. PLATOSpec pozoruje v rozsahu vlnových délek od 380 do 700 nanometrů, protože byl navržen tak, aby byl citlivý na modrých vlnových délkách, kde jsou spektrální čáry užitečné zejména pro měření úrovně aktivity hvězdy. Aktivita hvězdy komplikuje detekci extrasolárních planet, proto je pro nalezení malých extrasolárních planet zásadní pochopit aktivitu hvězdy a její změny v čase. PLATOSpec je navíc vybaven několika kalibračními režimy pro měření Dopplerova jevu hvězd. Měření Dopplerova jevu je důležité pro proces prověřování, protože umožňuje vědcům vypočítat hmotnost průvodce. Čím větší je posun čar ve spektru kvůli Dopplerovu jevu, tím hmotnější je planetární průvodce. Zvláštní vlastností spektrografu je, že kalibrační režim lze přizpůsobit jasnosti pozorované hvězdy. Přístroj proto přispěje k mnoha oblastem vědy. PLATOSpec byl vytvořen konsorciem PLATOSpec – vyjmenované instituce najdete na konci tiskové zprávy. Nový spektrograf je umístěn na dalekohledu o průměru 1,52 metru na chilské observatoři La Silla, která patří Evropské jižní observatoři (ESO). Česká společnost ProjectSoft HK, a.s. renovovala řídicí systémy dalekohledu. Centrum TOPTEC - oddělení Ústavu fyziky plazmatu AV ČR modernizovalo přední část dalekohledu pomocí speciálních oktogonálních optických vláken s inovativním systémem injekce světla. Dalekohled a spektrograf bude dálkově ovládán buď z českého Ondřejova či Brna, z německého Tautenburgu nebo z chilského Santiaga de Chile. Petr Kabáth, vědecký pracovník Astronomického ústavu Akademie věd ČR a vedoucí projektu vyjadřuje potěšení, že PLATOSpec je nyní plně funkční: „PLATOSpec je skvělým příkladem toho, jak mohou být starší dalekohledy stále velmi užitečné. Dalekohled o průměru 1,52 metru začal pracovat v 60. letech minulého století a v roce 2002 byl vyřazen z provozu. Nyní mu náš nejmodernější spektrograf poskytne nový a velmi zajímavý program“. Pavel Pintr, vedoucí týmu TOPTEC z Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, vysvětluje důvody optické modernizace 1,52 metrového dalekohledu: „Optická modernizace zvýšila účinnost dalekohledu, a proto lze pozorovat slabší hvězdy s vysokou přesností spojenou se spektrografem. Námi navržený a vyrobený systém injekce světla z dalekohledu do vlákna je nová inovativní část dalekohledu a podle prvních měření se ukazuje, že je velmi účinný.“ „Jsem velice rád, že se i Masarykova univerzita připojila k tomuto úžasnému projektu a studenti všech stupňů studia astrofyziky na Přírodovědecké fakultě budou moci použít získaná data při psaní svých závěrečných prací“, říká Jan Janík, vedoucí týmu na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky PřF MU. Marek Skarka ze skupiny výzkumu exoplanet Astronomického ústavu AV ČR  dodává: “Celý projekt je ukázkou perfektně fungující mezinárodní spolupráce. Nicméně je také ukázkou toho, že v České republice existuje dostatek excelentních ústavů a firem, které jsou schopné dodat součásti moderního automatického dalekohledu.” Artie Hatzes, vědecký pracovník Durynské státní observatoře v Tautenburgu, vysvětluje, proč je PLATOSpec pro všechny partnery konsorcia tak důležitým přístrojem: „Většina partnerů konsorcia se nachází na severní polokouli. PLATOSpec nám poskytuje přístup k noční obloze jižní polokoule a umožňuje nám provádět pozemní podporu pro misi PLATO, která bude pozorovat hvězdy na jižní obloze.“ Leonardo Vanzi, profesor na Pontificia Universidad Católica de Chile, Santiago, Chile, vytvořil optický design PLATOSpec a dohlížel na jeho konstrukci: „První světlo jsme získali v plánovaném termínu. Nyní jsme připraveni podrobně studovat hvězdnou aktivitu a podporovat misi PLATO.“ Kontakt:  Dr. Petr KabathStelární oddělení, skupina výzkumu exoplanetAstronomický ústav AV ČRpetr.kabath@asu.cas.cz Pavel Suchantiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd České republikysuchan@astro.cz737 322 815

16.12.2024 07:49

Archeologové odkryli u Prahy sídliště staré 7000 let

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Archeologove-odkryli-u-Prahy-sidliste-stare-7000-let/]
Záchranný archeologický výzkum v dalším úseku plánované dostavby Pražského okruhu, konkrétně v katastru obcí Lipany, Kuří a Nupaky, přinesl četné nálezy datované od mladší doby kamenné až po vrcholný středověk. Pravěké sídliště s dílnou Nejstarší odkryté objekty zastupuje osm dlouhých sloupových staveb, které jsou předběžně datované do konce neolitu až počátku eneolitu (ca 2. polovina 6. tisíciletí př. n. l.). Na sídlišti se vyskytovaly i běžné sídlištní skladovací jámy, některé z nich druhotně použité jako odpadní. „Četné kamenné sekerky nebo sekeromlaty, jejich polotovary, vývrtky ze sekeromlatů, nepovedené výrobky navíc dokládají přítomnost místní dílny na zpracování broušené kamenné industrie,“ popisuje Monika Psohlavcová, vedoucí výzkumu tohoto úseku z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. Každodennost i významný člen halštatské komunity Archeologové také prozkoumali část vesnice z pozdní doby halštatské/časné doby laténské (5. st. př. n. l.). V tomto období byly domy částečně zahloubené do země – odkryto bylo celkem 10 polozemnic, ale také množství dalších sídlištních jam, žlábků a pozůstatků nadzemních konstrukcí. Vedle hrubší kuchyňské keramiky se dochovalo i jemnější stolní keramické zboží, v některých případech opatřené působivou kolkovou výzdobou. Každodenní život dále dokládají přesleny, drobné železné i bronzové nástroje, a také hliněné či skleněné korálky. Pozoruhodný je nález ouška z kylixu – oblíbené nádoby k pití vína v adriatické oblasti, který společně se skleněnými korálky dokládá (byť spíše zprostředkovaný) kontakt zdejších obyvatel se Středomořím. Společně s nálezem bronzových koňských falér (ozdob) tak dosvědčuje přítomnost výše společensky postaveného člena zdejší pozdně halštatské/časně laténské komunity.  Za doklad kovozpracovatelské výroby lze považovat poměrně četné fragmenty strusky (vedlejší produkt vznikající při tavbě kovů) nebo část keramické dyzny. „Dyzna byla součástí měchu použitého pro vhánění vzduchu do pyrotechnického zařízení tak, aby se zvýšila teplota. Nejčastěji právě při zpracování kovů,“ doplňuje Monika Psohlavcová. Hluboké jámy možná souvisely se zlatem V další části zkoumaného úseku odborníci odkryli několik desítek jam nejčastěji kruhového průměru o rozměrech 2–5 m. Jejich hloubku zjišťovali v několika případech pouze pomocí vysvahování bagrem, protože se jámy zahlubovaly i do hloubky přes 4 metry a nebylo tak možné je kopat ručně až ke dnu. „Velmi sporadický datovatelný materiál z výplně nám umožnil vročit je do 13. století. Je velmi pravděpodobné, že tyto jámy souvisely s prospekcí či přímo těžbou zlata ve štěrkopískových terasách Pitkovického potoka. Tato předběžná interpretace vychází z konzultace s našimi předními montánními archeology a geology, nahrává jí však i skutečnost, že se lokalita nachází zhruba 15 km vzdušnou čarou od Jílového u Prahy, které bylo historicky nejdůležitějším českým zlatým dolem, především pak pro 13.–14. století,“ upřesňuje Monika Psohlavcová. Záchranný archeologický průzkum pokračuje Archeologové v součinnosti s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) pokračují se záchranným archeologickým výzkumem v trase plánované dostavby Pražského okruhu v úseku D1-Běchovice. Od letošního května, kdy na chybějící úsek Pražského okruhu zamířila těžká technika, už prozkoumali více 9000 archeologických objektů. Připravovaná trasa D1 – Běchovice vede oblastí, kterou procházeli a osídlovali lidé už od pravěku, a tak ji nejdříve musejí prozkoumat archeologové. Výzkum vedou pracovníci pražského Archeologického ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče středních Čech a společností Osina Archeo. Dostavba Pražského okruhu v úseku D1 – Běchovice Stále probíhá záchranný archeologický výzkum a související zemní práce. Souběžně 16. prosince 2024 začne samotná dostavba chybějící části Pražského okruhu v úseku mezi Běchovicemi a dálnicí D1. Na realizaci projektu v hodnotě 9,76 miliardy korun bez DPH se bude podílet sdružení firem Eurovia CZ, Stavby mostů, Porr a Porr Bau. Stavba zahrnuje dva tunely a čtyři mimoúrovňové křižovatky. Nový úsek Pražského okruhu propojí dálnice D1, D11 a D10, čímž uleví přetížené Jižní spojce, Štěrboholské radiále a dalším dopravním tahům v Praze. Po jeho dokončení v roce 2027 by se měla odklonit kamionová doprava z vnitřních částí města, což přispěje k lepší dopravní situaci i kvalitě života místních obyvatel. „První řidiči by se po novém úseku Pražského okruhu mohli projet v roce 2027,“ uzavírá tiskový mluvčí ŘSD Jan Rýdl. Pražský okruh, klíčová dopravní stavba České republiky, bude po svém dokončení měřit 83 kilometrů a propojí deset dálnic. Aktuálně je v provozu zhruba polovina jeho délky. Kontakt: Monika PsohlavcováArcheologický ústav AV ČR, Prahapecinovska@arup.cas.cz

13.12.2024 12:14

Odhalena nová tajemství černých děr

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Odhalena-nova-tajemstvi-cernych-der-00001/]
Nový objev O existenci rentgenového binárního systému Swift J1727.8–1613 se až do srpna loňského roku nevědělo. Tmavé místo na obloze začalo z čista jasna zářit na všech vlnových délkách a upoutalo celosvětovou pozornost astronomů zejména v rentgenovém oboru, kde byl objekt po několik měsíců jasnější než jiný známý zdroj rentgenového záření uvnitř naší Galaxie – Krabí mlhovina. Náhlé vzplanutí je pro dvojhvězdné systémy typické, ale zřídkakdy je tak jasné a relativně blízko. Proto se na tento objekt zaměřily všechny významné rentgenové observatoře včetně družice IXPE, což je společný projekt NASA a Italské kosmické agentury. Na palubě IXPE je speciální teleskop, který umožňuje měřit polarizaci rentgenového záření. Polarizace určuje množství vln světla kmitající v daném směru. Ukazuje se, že to je klíčový nástroj pro porozumění procesům probíhajícím např. v blízkosti černých děr, které mají silnou gravitaci, jež ovlivňuje okolní materiál a záření. Polarizace nám pomáhá objasnit, jaká je struktura hmoty v blízkosti černé díry. Změny ve spektrech doprovázeny změnami v polarizaci rentgenového záření První studie, vedená Jiřím Svobodou z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, se zaměřila na dramatické změny v polarizaci rentgenového záření pozorované během různých fází vzplanutí systému Swift J1727.8−1613 od srpna 2023 do února letošního roku. „Náš výzkum ukázal, že během přechodu mezi tzv. tvrdým a měkkým spektrálním stavem rentgenového záření, dochází rovněž k významným změnám v polarizaci,“ vysvětluje Jiří Svoboda. V počáteční fázi vzplanutí dominovala záření tzv. koróna, která je hlavním zdrojem tvrdého rentgenového záření v systému. V následném měkkém stavu, kdy je pozorované záření méně energetické, vychází více rentgenových fotonů přímo z akrečního disku. Astronomové nejprve navrhli nová pozorování, na jejichž základě pak zjistili dramatický pokles polarizace. To, že změny v energetickém spektru, tedy v jeho barvě, jsou doprovázeny změnami v polarizaci, potvrzuje, že struktura akrečního disku a koróny se během této fáze významně mění. „Je to právě polarizace, která prokazuje geometrické změny v rozložení hmoty u černých děr,“ podotýká Jiří Svoboda. Obnovení polarizačního stavu: překvapivé zjištění Druhá studie objektu Swift J1727.8−1613, kterou vedl Jakub Podgorný opět z Astronomického ústavu AV ČR, se zabývala obnovením polarizace rentgenového záření po přechodu zpět z měkkého do tvrdého stavu. Tvrdý stav znamená, že záření vzdáleného zdroje je mnohem energetičtější. Pozorovaná binární soustava se do tohoto stavu vrátila v dubnu letošního roku po několika měsících, ovšem se zhruba stonásobně utlumenou jasností oproti prvotnímu vzplanutí v srpnu 2023. „Vůbec poprvé jsme zaznamenali rentgenovou polarizaci u binárního systému v tomto přechodovém období,“ říká Podgorný a dodává: „Zjistili jsme, že polarizace se vrátila k hodnotám zaznamenaným během počáteční fáze výbuchu u téhož zdroje, což znamená, že geometrie koróny se pro tento tvrdý stav výrazně nemění, i když rentgenový jas významně klesne.“ Přestože pokles rentgenové jasnosti byl predikován, současné úplné obnovení polarizačního stavu bylo nečekané. Toto zatím poslední pozorování zdroje s IXPE naznačuje, že struktura koróny a disku je u binárních systémů po návratu z měkkého stavu mnohem stabilnější, než se dříve myslelo. Protože dominantní směr kmitů světla je v takovém případě u Swift J1727.8−1613 identický s dříve pozorovaným výtryskem hmoty, lze se domnívat, že se horké plazma v koróně opět rozpíná ve směru roviny disku podobně jako u původního tvrdého stavu s vysokou jasností. Význam objevů Tyto výsledky představují významný krok vpřed v našem porozumění tomu, jak černé díry interagují s okolním materiálem a dokazují, že analýza pomocí rentgenové polarizace je ideálním nástrojem. „Pro úplné určení konfigurace v blízkosti černých děr v binárních systémech jsou nezbytná další pozorování s IXPE pro více zdrojů. Úspěšná první pozorovací kampaň Swift J1727.8−1613 v různých stavech je tak tím nejdůležitějším začátkem nové kapitoly,“ uzavírá Michal Dovčiak z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, který se na publikacích rovněž podílel a který je vedoucím pracovní skupiny IXPE, která se zaměřuje právě na černé díry hvězdné hmotnosti. Studie byly publikovány v odborných periodikách The Astrophysical Journal Letters a Astronomy & Astrophysics a jsou k nahlédnutí pro další informace zde:  https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ad402e https://www.aanda.org/articles/aa/full_html/2024/06/aa50566-24/aa50566-24.html Na webu NASA: https://www.nasa.gov/missions/ixpe/nasas-ixpe-details-shapes-of-structures-at-newly-discovered-black-hole/ Kontakt pro média: RNDr. Jiří Svoboda, Ph.D., Astronomický ústav Akademie věd České republikyjiri.svoboda@asu.cas.cz Pavel Suchantiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd České republikysuchan@astro.cz737 322 815

12.12.2024 11:14

Čeští vědci dosáhli průlomu ve sledování zemětřesení v Etiopii

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-dosahli-prulomu-ve-sledovani-zemetreseni-v-Etiopii/]
„Tento projekt je průlomem pro pochopení seismické aktivity v jižní části Etiopské příkopové propadliny. S lepšími daty můžeme lépe posoudit reálnou hrozbu vzniku zemětřesení a snad i stanovit místa, kde může mít seismická aktivita nejhorší následky. Závěry tak mohou být užitečné pro krizové řízení samospráv v rychle rostoucí městské oblasti Arba Minch. I když ze zatím neznámých důvodů mají v posledních dvaceti letech zemětřesení v Etiopii relativně nízká magnituda, jsou častá a narušují každodenní život obyvatel a vyvolávají obavy z potenciálních rizik,“ řekl Jan Valenta, vedoucí výzkumník z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR (ÚSMH AV ČR). Projekt, vedený vědci z ÚSMH AV ČR, Univerzity Karlovy a Arba Minch University, spočíval ve zbudování tří nových seismických stanic v Arba Minch, Dorze a NechSar National Park. Díky této síti se mimo jiné podařilo zpřesnit polohu epicentra zatím největšího letošního zemětřesení v oblasti o magnitudě 4,9 z 12. května 2024, které bylo původně světovými monitorovacími systémy situováno zhruba o 100 km jižněji. „Kromě monitorování zemětřesení umožňuje nová síť seismických stanic také zjistit přesnější umístění hlubokých zlomových struktur, které mohou být potenciálním zdrojem zemětřesení,“ doplnila členka týmu Lucia Fojtíková z ÚSMH AV ČR. Výzkumný tým plánuje novou síť rozšířit a propojit ji s regionálními i světovými seismickými datovými centry. „Posílení kapacity pro monitorování zemětřesení je zásadním krokem pro ochranu našich obyvatel,“ zdůraznil význam tohoto projektu člen týmu Tariku Degife z Arba Minch University. Seismická data zaznamenaná nově instalovanými stanicemi (ARBM, DORZ a NECH) jsou zatím volně dostupná na vyžádání od výzkumného týmu. Budoucnu budou snadno k dispozici přes mezinárodní seismologické databáze pro všechny zájemce. Tento výzkum finančně podpořil Czech-UNDP Challenge Fund, partnerství mezi Programem OSN pro rozvoj (UNDP) a Českou republikou. Projekt byl financován v rámci Czech Challenge Fund 2023 UNDP-IRH-00048, který podporuje udržitelný rozvoj prostřednictvím vědecké spolupráce. Kontakt: Jan ValentaÚstav struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČRvalenta@irsm.cas.cz Zážitky a práci týmu z poslední expedice v Etiopii najdete na Facebooku AV ČR s hastagem #zavodoudoEtiopie