Kláveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

09.12.2024 11:49

Hodnocením projektů GA ČR získáte větší rozhled v oboru, shodují se panelisté

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Hodnocenim-projektu-GA-CR-ziskate-vetsi-rozhled-v-oboru-shoduji-se-paneliste-00001/]
Od příštího roku bude v Grantové agentuře ČR působit 38 hodnoticích panelů sdružených do pěti tematických oborových komisí. „Díky kvalitně nastavenému systému hodnocení projektů, u něhož jsme se inspirovali hodnocením Evropské výzkumné rady, si agentura udržuje důvěryhodnost a vysokou úroveň podpořených projektů,“ vysvětluje předseda GA ČR Petr Baldrian. Vzhledem ke končícímu funkčnímu období části panelistů se vědcům a vědkyním nyní otevírá příležitost spolupracovat na rozvoji české vědy s dalšími tuzemskými i zahraničními odborníky a podívat se na hodnocení projektových návrhů „zevnitř“. Nominace do panelů mohou podávat samotní zájemci i jejich instituce. Přihlašovat se můžete do 16. prosince 2024. Podobnější informace najdete na webu GA ČR. Mezi členy panelů najdeme také představitele Akademie věd ČR. Pomohly jim získané zkušenosti při vlastní výzkumné práci a považují hodnocení projektů za náročné? Co by jako hodnotitelé doporučili žadatelům o grant? Na otázky odpovídali Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, Libor Sitek z Ústavu geoniky AV ČR a Martin Srholec z CERGE-EI. Ivana Kolmašová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR V jakém panelu jste působila? Co vás motivovalo, abyste se stala hodnotitelkou?Působila jsem čtyři roky v panelu 209 – Vědy o atmosféře, hydrologie, fyzická geografie a geofyzika. Vzhledem k mé nominaci na Cenu předsedkyně Grantové agentury ČR 2020 za projekt, který se věnoval výzkumu blesků, mne Grantová agentura oslovila, zda bych měla zájem se stát členkou panelu. S očekáváním, že získám nové zkušenosti, jsem tuto pozici přijala. Co vám působení v hodnoticích panelech přineslo? Proč byste tuto funkci doporučila vědcům a vědkyním? Získala jsem především větší přehled o oblastech geofyziky, které byly dříve zcela mimo můj okruh zájmu. Byla jsem také překvapená různorodostí přístupů jednotlivých žadatelů k psaní návrhů grantů a k představování záměrů, metod a cílů. Doporučit mohu tuto funkci jen odvážlivcům, kteří se chtějí naučit/dozvědět něco nového a jsou ochotni tomu věnovat 10–15 % svého času. Co je na této roli nejobtížnější?Hodnotit projekty, které byly svou tematikou hodně vzdálené tomu, čím se obvykle zabývám. K této situaci docházelo poměrně často, neboť návrhy projektů blízké mému zaměření jsem hodnotit většinou nemohla kvůli střetu zájmů. Kdo by se měl mezi panelisty hlásit? Jaké předpoklady by měli zájemci splňovat? Ideální zájemce o práci hodnotitele by měl být odolný jedinec s přehledem o problematice daného panelu, se smyslem pro spravedlnost a s ochotou věnovat spoustu času službě ostatním. Jak vám pomohly zkušenosti s hodnocením v panelech při vlastní výzkumné práci?Pomohly mi lépe formulovat vlastní grantové návrhy. Jak vnímáte roli GA ČR v české vědě?Grantová agentura ČR je pro českou vědu významný poskytovatel financování, nicméně úspěšnost návrhů okolo 15 % považuji za příliš nízkou. Každý rok jsme v panelu strávili hodně času diskuzemi o seřazení návrhů, které se umístily okolo hrany financovatelnosti, a často jsme měli pocit, že mnoho z těch, které skončily pod čarou, by si vzhledem ke kvalitě návrhu financování rovněž zasloužily. Co byste jako hodnotitelka doporučila žadatelům o grant?Doporučila bych jim věnovat se představení návrhu projektu způsobem, který upoutá i odborníka z trochu jiné oblasti. Dále si důkladně prostudovat zadávací dokumentaci. Rok od roku se v ní objevují nová pravidla, jejichž nedodržení může vést k vyřazení projektu před hodnocením panelem. Je působení v panelech časově náročné? Jde o velký zásah do vědecké práce?Ročně jsem strávila čtením a hodnocením projektů či zpráv z projektů odhadem šest týdnů, které jsem nemohla věnovat vlastní vědecké práci. Považovala jsem to za službu podobnou psaní oponentských posudků článků. Nicméně v těchto dvou činnostech je velký rozdíl. Nikdy bych se nepustila do oponování článků, kterým rozumím jen z části. V roli hodnotitele nebyla taková situace výjimečná. Libor Sitek, Ústav geoniky AV ČR V jakém panelu jste působil? Co Vás motivovalo, abyste se stal hodnotitelem?V letech 2017–2020 jsem byl členem panelu P104 – Stavební materiály, architektura. Od roku 2021 působím v panelu P101 – Strojní inženýrství a od roku 2023 také v Oborové komisi technických věd – OK1. Je obtížné vybrat jeden důvod, proč jsem se rozhodl kandidovat na hodnotitele. Bylo jich víc. Zařadil bych mezi ně to, že jsem mohl získat přehled o aktuálních výzkumných aktivitách v oboru, rozšířil si vlastní znalosti, nabyl povědomí o procesu hodnocení, rozlišil podstatné a naopak okrajové náležitosti pro zpracování vlastního projektu. A především jsem mohl zkusit něco nového a zužitkovat své dovednosti také v poněkud jiné oblasti, než jsou čistě výzkumné aktivity. Co vám působení v panelech přineslo? Proč byste tuto funkci doporučil vědcům a vědkyním?Především získáte zdravý nadhled nad svým vědeckým oborem. Nejen, že zjistíte, co a jak řeší kolegové v jiných výzkumných oblastech, ale přestanete vlastní výzkum přeceňovat a naleznete pravou míru pokory v kontextu celé vědy, u mne tedy v oboru technických věd. Od úspěšných žadatelů o projekty se naučíte, jak správně napsat návrh vlastního projektu, a případně pomůžete se zpracováním i kolegům. Co je na této roli nejobtížnější?Nejtěžší pro mě bylo rychle se zorientovat v dalších odvětvích a zákoutích technických věd, protože i takové projekty musíte zodpovědně posoudit. Chce to trochu samostudia a času, ale získáte přehled a mnohému se naučíte. Najít nedostatky konkrétního projektu se pro vás časem stane rutinou, kterou využijete při zpracování jiných posudků a recenzí. Kdo by se měl mezi panelisty hlásit? Jaké předpoklady by měli zájemci splňovat? Určitě by měli mít dobrou průpravu v práci s českým a anglickým jazykem. Nečtete? Dělá vám potíž napsat článek? V takovém případě to ani nezkoušejte, trápili byste se. Je opravdu ubohé, když žadatel o projekt obdrží posudek se závažnými jazykovými a gramatickými chybami. Důležitou vlastností adepta na panelistu je také schopnost posoudit návrhy projektů či ocenit jejich řešení z širšího pohledu a v kontextu celého oboru. Určitá doba působení ve vědě a výzkumu a s tím nabyté dovednosti také nejsou k zahození. Pomohly vám zkušenosti s hodnocením v panelech i při vlastní výzkumné práci? Rozhodně ano. Nejen, že jsem se naučil „správně“ napsat návrh vlastního projektu, ale získal jsem přehled o výzkumných tématech řešených na tuzemských i světových vědeckých pracovištích, které jsem později využil k rozšíření svého vědeckého rozhledu a navázání nových kontaktů. Jak vnímáte roli GA ČR v české vědě?Považuji ji za velmi potřebnou instituci. Jde více méně o jedinou agenturu podporující základní výzkum v Česku prostřednictvím skutečné a nezávislé soutěže. Systém hodnocení projektů je navíc dostatečně robustní, aby vyloučil případné selhání jednotlivých hodnotitelů a rozptýlil pochybnosti o možných korupčních aktivitách. Co byste jako hodnotitel doporučil žadatelům o grant?Zpracování žádosti o grant nepodceňujte. Věnujte jí dostatek času a uveďte veškeré požadované informace. Není však nutné, abyste návrh zahltili množstvím často nedůležitých a nadbytečných informací. I z dobrého vědeckého záměru tak můžete vytvořit nepřehledný a nečitelný „blábol“. Buďte tedy konkrétní, obsažní, ale struční a jasní. Požadovaný maximální počet stran je dostatečný na srozumitelné objasnění záměru. Použijte vysvětlující obrázky či grafiku. A taky se zbytečně nepodceňujte, ale ani nepřeceňujte. Obojí může být kontraproduktivní. Nesnažte se rovněž ohromit panel obrovským množstvím plánovaných výzkumných činností, které však při omezené době řešení projektu těžko stihnete. Nalezení správné míry střízlivosti a věcnosti je zcela zásadní. Jak je působení v panelech časově náročné? Jde o velký zásah do vědecké práce?Působení v panelu je honorováno, pokud ale tuto činnost chcete vykonávat jen pro peníze, nedělejte to. Byli byste zklamáni. Práce v panelu je nárazová, leč časově poměrně náročná. Pokud ji budete vykonávat zodpovědně, určitě Vám ukousne kus volného času. Ovšem vědomí, že přispíváte k něčemu většímu, než je práce na vašem vlastním vědeckém dvorku, je povznášející. Musí vás to bavit a pak je tato činnost silně návyková. Mnozí panelisté se, stejně jako dobří holubi, vracejí… Martin Srholec, CERGE-EI V jakém panelu jste působil? Co vás motivovalo, abyste se stal hodnotitelem?V panelu P403 – Podnikové a manažerské vědy, finance, finanční ekonometrie a operační výzkum. Důvodem byla zvědavost, možnost vidět procesy hodnocení zevnitř, podílet se na rozvíjení vědecké komunity v oboru a přispět k tomu, aby se kultivovala kultura hodnocení vědy u nás. Co vám působení v panelech přineslo? Proč byste tuto funkci doporučil vědcům a vědkyním? Získal jsem zkušenosti, lepší pochopení praktického fungování procesů hodnocení grantových soutěží i lepší povědomí, co je důležité a jak se v soutěžích rozhoduje. Přineslo mi také nové kontakty a lepší přehled o vývoji oboru v Česku. Co je na této roli nejobtížnější?Asi vstupní „náklady“ na začátku působení v panelu, tedy zorientovat se a naučit se, jak co dělat, co je potřeba, jak to funguje a jak si závazky zorganizovat a skloubit i časově s ostatními povinnostmi. Následně už jde o rutinu, která se dá celkem lehce zvládat. Kdo by se měl mezi panelisty hlásit? Jaké předpoklady by měli zájemci splňovat? Hlásit by se měli především výzkumníci, kteří sami dělají originální výzkum – a to nyní, nikoli „někdy“ v minulosti – jenž je na hranici nejlepší praxe v oboru, tedy mezinárodně špičkový. Měli by mít zkušenosti s publikováním v mezinárodně špičkových, přinejmenším oborových časopisech. Nejlepší je i dlouhodobá zkušenost z kvalitních institucí v zahraničí, buď z doktorského studia anebo výzkumné praxe. Bez toho se hodnotit nedá, protože člověku chybí povědomí, co vyžaduje dělat výzkum na tomto stupni, jak těžce se na této úrovni publikuje a podobně. Bez toho je člen panelu zdrojem „šumu“ v procesu hodnocení a ostatním členům, kteří takové požadavky splňují, komplikuje práci „ustřeleným“ hodnocením. Pomohly vám zkušenosti s hodnocením v panelech i při vlastní výzkumné práci? To bych neřekl. Pravidelné publikování v mezinárodních časopisech a „drsné“ peer-review člověka vyškolí dostatečně. Příspěvek vlastního působení v panelu je potom spíše už jen marginální. Jak vnímáte roli GA ČR v české vědě?Její role je zásadní nejen jako zdroje financování. Nicméně její přínos ohledně financování se pro jednotlivé výzkumníky výrazně zhoršil po zavedení poměrně nízko nastavených horních limitů na měsíční hrubé mzdy, odkdy je standardní GA ČR projekt – v řadě oborů a regionálních trhů práce s vyššími mzdami – v podstatě „na přilepšenou“ k základu financování odjinud. Pro řadu řešitelů se na něm nedá postavit výzkumná činnost bez nutnosti dalších zdrojů financování. GA ČR je významným nastavovatelem standardů v hodnocení vědy v oboru a kultivátor kultury hodnocení. Co byste jako hodnotitel doporučil žadatelům o grant?Zaměřit se na „novelty claim“, originalitu v mezinárodním srovnání, prezentaci unikátního „nápadu“ a celkově na kvalitu než kvantitu. Jak je působení v panelech časově náročné? Jde o velký zásah do vědecké práce?Na začátku může být, ale po „zaučení“ se to dá zvládat dobře. Přečtěte si také: Petr Baldrian: Grantová agentura ČR má za sebou pořádný kus cestyOdborníci řešili, jak zvýšit kvalitu rozhodování Grantové agentury ČR Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

09.12.2024 08:49

Staň se superdialektologem podruhé: mise opět posílá školáky zachránit nářečí

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Stan-se-superdialektologem-podruhe-mise-opet-posila-skolaky-zachranit-nareci/]
Cílem druhého ročníku soutěže je stejně jako u prvního propojit mladou generaci s jazykovou historií, a tím zachránit nářečí a uchovat je pro budoucí generace. Žáci základních a středních škol budou nahrávat rozhovory se svými prarodiči, sousedy nebo známými ideálně ve věku 60+. Mladí superdialektologové tak pomohou jazykovědcům v mapování současného stavu mluvené češtiny. „Do minulého ročníku se přihlásilo 64 superdialektologů z 21 škol. Sešlo se nám 114 nahrávek a jejich celková stopáž dosáhla 27 hodin 6 minut 25 sekund,“ vypočítává Marta Šimečková z Ústavu pro jazyk český AV ČR. Superhrdinou se čmelákem po boku Maskotem druhého ročníku superdialektologické mise je čmelák neboli čmelda, čmoldán, medulák, mumel, brundibár, brunčák či bunk. Převzal štafetu po berušce, odhlasovali si ho sami školáci. Letošní ročník je navíc tematicky zaměřený: rozhovory by se měly dotýkat tématu stravování, vaření a pečení. Do soutěže se mohou zapojit jednotlivci ve věku 10–19 let, malé skupiny i celé třídy. K dokumentaci stačí mobilní telefon se záznamníkem nebo diktafon. Nahrávky musí mít délku minimálně 10 minut a zasílají se prostřednictvím formuláře dostupného na www.jamap.cz/aktivity do 30. dubna 2025. Na nejlepší „agenty“ čekají hodnotné odměny, například velké komiksové balíčky nebo knižní série Malý princ v pěti různých nářečních překladech. Nářeční mapa z minulého ročníku Za pomoci školáků, jejich učitelů, rodičů a nahraných mluvčích vznikla zvuková Mapa ligy superdialektologů, která byla veřejnosti představena během slavnostního vyhlášení výsledků prvního ročníku. Dostupná je na webu www.jamap.cz/supermapa, slouží všem zájemcům o nářečí českého jazyka a může pomoci i při výuce češtiny na školách. Nahrávky z druhého ročníku superdialektologické mise ji doplní. Projekt Staň se superdialektologem umožňuje zachytit rozmanitost českého jazyka, která se postupně vytrácí. Spolupracuje na něm kromě Ústavu pro jazyk český AV ČR také Vysoké učení technické v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci, nově se zapojil Historický ústav AV ČR. Akce je součástí projektu NAKI III, podporovaného Ministerstvem kultury ČR. Podrobné informace včetně soutěžních podmínek jsou k dispozici na stránkách www.jamap.cz/aktivity. Kontakt: Mgr. Marta Šimečková, Ph.D.Ústav pro jazyk český AV ČRsimeckova@ujc.cas.cz

05.12.2024 15:42

A / Magazín o vůni a pachu, korupci v Česku, sopkách a implantátech budoucnosti

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/A---Magazin-o-vuni-a-pachu-korupci-v-Cesku-sopkach-a-implantatech-budoucnosti/]
4/2024 (verze k listování)4/2024 (verze ke stažení) Hlavní téma se věnuje vůním a čichu v následujících textech: Vůně. Omamná síla Kleopatry (str. 18–27)V čem tkvělo tajemství vonných mastí, olejů a parfémů starých Egypťanů? Jak se dnes vyznat v receptech zapsaných v hieroglyfech na zdech ptolemaiovských chrámů nebo v řeckých a římských textech? A dají se podle nejasných instrukcí umíchat nápodoby staroegyptských parfémů? I na tyto otázky hledá odpovědi mezioborový tým kanadského badatele Seana Coughlina z Filosofického ústavu AV ČR, který od roku 2021 vede projekt Alchymie vůní, podpořený programem JUNIOR STAR Grantové agentury České republiky. Vůně jako komunikační směrovka (str. 28–33)Pachové signály jsou jedním z klíčových dorozumívacích prostředků. Ukazuje se to na příkladu výzkumu myši domácí. „Olfaktorická, tedy pachová komunikace je bezesporu pro myš nejvýznamnějším zdrojem informací o prostředí, potravě i ostatních jedincích,“ říká Barbora Vošlajerová z liběchovského pracoviště Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Výběr další článků: Malá domů aneb korupce po česku (str. 34–39) – Korupce může mít nespočet forem. Které jsou v tuzemsku nejrozšířenější? A v jakých oborech se u nás uplácí nejvíce? Tématu se věnuje článek o výzkumné práci Kristýny Bašné ze Sociologického ústavu AV ČR. ROZHOVOR: Moje srdce tepe pro sopky (str. 40–47) Lukáš Krmíček z Geologického ústavu AV ČR uvažoval v mládí o dráze pozounisty, nakonec však nad dechovým nástrojem na plné čáře zvítězily sopky. Dnes studuje aktivní erupce po celém světě. Rezavějící lidské tělo (str. 48–53) – V ortopedii je někdy třeba kost zafixovat kovovými šrouby, destičkami či dráty a po čase je zase operativně odebrat. Co kdyby se místo toho v těle prostě rozpustily? Více v článku o výzkumu Jana Pince z Fyzikálního ústavu AV ČR. FOTOSTORY: Zkamenělé vzpomínky (str. 54–59) – Téměř čtyři stovky hřbitovů, tisícovky náhrobků, několik staletí vzpomínek. Židovská identita spoluutvářela historii českých zemí a až do tragédie holokaustu byla živou součástí naší společnosti… Dokumentaci a restaurování židovských památek se věnuje společnost Matana při Židovské obci v Praze a jejich výzkumem se dlouhodobě zabývá Ústav dějin umění AV ČR. Příběhy mezi řádky doby (str. 60–65) – Za zdánlivě nevinnými příběhy děl napsaných v období Protektorátu Čechy a Morava se často skrýval hlubší podtext. Pochopit ho ale vyžaduje více než jen znalosti literatury. Více v textu přibližujícím práci Pavla Janouška z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, hlavního redaktora knihy Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava. Pupeny. Drahokamy pro zdraví (str. 66–69) – Gemmoterapie. Pro mnohé zcela neznámý pojem, který přibližují Miloslav Šimek z Biologického centra AV ČR a Marie Šimková, rovněž někdejší pracovnice jmenovaného českobudějovického pracoviště. Zvolili formu písemnou a pod hlavičkou Strategie AV21 a jejího výzkumného programu Záchrana a obnova krajiny vydali informační brožuru Praktická gemmoterapie. Všechna čísla A / Magazínu – oficiálního magazínu Akademie věd ČR i jeho předchůdce časopisu A / Věda a výzkum najdete online na našich stránkách. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům – kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Nikola Jansová, Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

05.12.2024 09:42

Kudy a jak člověk opustil Afriku?

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Kudy-a-jak-clovek-opustil-Afriku/]
Archeologické lokality měli experti v této oblasti již poměrně dobře zdokumentované. Většina z nich však spadá do pozdního paleolitu a neolitu, tedy do období zhruba před dvanácti až pěti tisíci lety. Pozdně paleolitické artefakty se nacházely i v obou nově zdokumentovaných lokalitách, avšak mezi nimi byly i artefakty středopaleolitického stáří, včetně levalloiských jader – technologie typické pro toto období, které byly ve středním Ománu objeveny vůbec poprvé. Vzhledem k tomu, že se ona místa nacházejí na povrchu pouště, není možné je přímo datovat konvenčními metodami. Stáří tedy muselo být určeno na základě technologického a typologického srovnání s jinými oblastmi. Mezinárodní tým vědců se však při chronologickém řazení nálezů nesoustředil pouze na analogie ze vzdálených oblastí, ale studoval i míru zvětrání na povrchu artefaktů. Různá úroveň mechanického i chemického zvětrání totiž naznačuje, že některé artefakty byly vystaveny vnějším přírodním vlivům déle než jiné, a mohou tedy charakterizovat různé fáze osídlení. Přítomnost malého núbijského levalloiského jádra v lokalitě Wadi Baw 4 (WB4) naznačuje kulturní vazby na takzvaný núbijský technokomplex, technologický styl výroby kamenných hrotů známý z jižního Ománu, Afriky a Levanty z dob asi před sto tisíci lety, kdy byla Arábie stále ještě zelená. Pochopení migrací Zajímavé však je, že velká část zkoumaného středopaleolitického souboru artefaktů by v středopaleolitických lokalitách v Jižním Ománu působila spíše cizorodým dojmem a vykazuje více paralely s materiálem nalezeným Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. Skutečnost lze interpretovat tak, že tento region byl kulturně a geograficky oddělen od ostatních oblastí. Ve vlhčích obdobích sem mohly sporadicky zavítat populace z jihu a severu. K potvrzení hypotézy je zapotřebí ještě dalšího výzkumu. Nové poznatky přispívají k širšímu pochopení prvních migrací moderního člověka mimo Afriku a jeho adaptace na klimatické změny na Arabském poloostrově v pozdním pleistocénu. „Výzkum zároveň připomíná, že je chybou si tyto migrační vlny představovat jako jednoduché šipky na mapách. Šlo zjevně o mnohem komplexnější proces adaptací, kulturních a geografických separací a znovu setkání,“ říká hlavní autor studie Dominik Chlachula z Archeologického ústavu AV ČR, Brno. Výzkum vedla Univerzita La Trobe z australského Melbourne ve spolupráci s vědci z Univerzity v Tübingenu, Archeologických ústavů Akademie věd ČR v Brně a v Praze, Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR, Oxford Brookes University, University of Adelaide, CENIEH Burgos a s povolením Ministerstva památek a cestovního ruchu Sultanátu Omán. Výzkum podpořila Australská výzkumná rada.Publikace: Chlachula, D., Hilbert, Y. H., Garba, R., Parton, A., Arnold, L., Alsop, D., Duval, M., & Meredith-Williams, M. (2024). Evidence of Middle Palaeolithic human occupation in south-central Oman. Antiquity. Published online 2024:1-8. (2024). https://doi.org/10.15184/aqy.2024.198 Kontakty: Mgr. Dominik Chlachulachlachula@arub.cz Mgr. Pavla Růžičková723 026 765ruzickova@arub.cz oddělení PR a popularizace

04.12.2024 13:07

Léčivá krása: vítězný snímek Vědy fotogenické zachycuje lék proti rakovině

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Leciva-krasa-vitezny-snimek-Vedy-fotogenicke-zachycuje-lek-proti-rakovine-00001/]
Soutěže Věda fotogenická se účastní zaměstnankyně a zaměstnanci z pracovišť Akademie věd ČR s fotografiemi převážně s vědeckou tematikou. Vedle tradiční hlavní kategorie se každoročně vypisuje i vedlejší s proměnlivým tématem a kategorie speciální. „Letos jsme zařadili Vědu mezigenerační, ve které soutěžící mohli ukázat, že věda je proces, který se neustále vyvíjí, dotýká se všech generací a také se mezi nimi předává. Jako speciální kategorii jsme zvolili Analogovou fotografii, tedy návrat ke klasickým, nedigitálním fotografiím, jež se nemusely na vědu tematicky zaměřovat,“ přiblížila na vernisáži předsedkyně odborné poroty Markéta Pravdová z Akademické rady AV ČR. Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová při zahájení uvedla, že v soutěži vzniká každý rok mnoho mimořádných snímků: „Z vybraných sestavujeme také kalendář, osobně si z fotografií vybírám novoročenku, kterou rozesílám kolegům, známým či přátelům, ale i oficiálním představitelům institucí.“ Soutěž tak podle jejích slov nekončí výstavou a fotografie žijí „druhý život“ i po jejím skončení – a to nejen v podobě kalendáře, ale v loňském roce také fotoknihy, která obsahuje nejlepší snímky z uplynulých ročníků. Ceny úspěšným fotografům a fotografkám předali na vernisáži Eva Zažímalová, Markéta Pravdová a místopředseda Fóra Věda žije! Michael Komm. Vědecké zátišíV hlavní kategorii Věda fotogenická zvítězil snímek Aleny Braunové z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR s názvem Zátiší s doxorubicinem, který zároveň získal Cenu Akademické rady AV ČR. Na obrázku je vidět silný film polymerem modifikovaného protinádorového léčiva doxorubicinu na dně kulovité baňky těsně před izolací vysrážením. „Baňku jsem fotila na krabičce na okně. Snažila jsem se, abych za ní měla modré nebe, které je optimistické – na rozdíl od pekelné barvy látky,“ popsala Alena Braunová. Vítězný snímek Aleny Braunové Zátiší s doxorubicinem Na druhém místě skončil diptych Žebrácká opera a Malý Sisyfos od Michala Šulce z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. „Bronzem“ byla oceněna Anežka Pithartová z Ústavu dějin umění AV ČR za fotografii Práce v restaurátorském ateliéru. Mezigenerační fotografieVe vedlejší kategorii Věda mezigenerační zvítězil Lukáš Novosad ze Slovanského ústavu AV ČR s fotografií Od tisku k tisku. Ve speciální kategorii porota označila za nejpovedenější snímek Fotogram čtyř lékovek od vítězky soutěže Aleny Braunové. Fotografie Lukáše Novosada Od tisku k tisku. Fotogram čtyř lékovek od Aleny Braunové Porota ocenila také nejlepší fotografie ve všech třech vědních oblastech, oznámen byl i vítěz online hlasování na Facebooku Akademie věd ČR. U veřejnosti bodovala fotografie Malé velké nadšení od Andrey Žitkové z Ústavu chemických procesů AV ČR. Vědu fotogenickou, kterou organizuje Středisko společných činností AV ČR, navrhl spolek Fórum Věda žije! pro lepší propagaci a popularizaci Akademie věd ČR. Výsledný žebříček tří nejlepších fotografií v hlavní, vedlejší i speciální kategorii sestavovala odborná porota z přihlášených 271 snímků od 94 autorů z třiceti pracovišť Akademie věd ČR. Všechny soutěžní fotografie si můžete prohlédnout na webu projektu. Porota dále zvolila dvanáct fotografií pro oficiální kalendář Akademie věd ČR na rok 2025 a 38 snímků, které si mohou zájemci zdarma prohlédnout na výstavě Věda fotogenická v Galerii Věda a umění v budově Akademie věd ČR na Národní třídě do 31. ledna 2025. Otevřena je ve všední dny od 10 do 18 hodin. Výsledky soutěže Hlavní kategorie: Věda fotogenická1. místo: Zátiší s doxorubicinem, Alena Braunová, Ústav makromolekulární chemie AV ČR2. místo: Diptych Žebrácká opera a Malý Sisyfos, Michal Šulc, Ústav biologie obratlovců AV ČR3. místo: Práce v restaurátorském ateliéru, Anežka Pithartová, Ústav dějin umění AV ČR Vedlejší kategorie: Věda mezigenerační1. místo: Od tisku k tisku, Lukáš Novosad, Slovanský ústav AV ČR2. místo: Mechanismus z Antikythéry, Petr Vodička, Ústav chemických procesů AV ČR3. místo: Ulugbekův sextant, Pavel Lisý, Geologický ústav AV ČR Kategorie Analogová fotografie1. místo: Fotogram čtyř lékovek, Alena Braunová, Ústav makromolekulární chemie AV ČR2. místo: Sportoviště, Tibor Moško, Ústav experimentální medicíny AV ČR3. místo: Mizející Brno, Jan Pavelka, Ústav přístrojové techniky AV ČR Nejlepší fotografie za I. vědní oblastHliníkový Monet, Orsolya Molnárová, Fyzikální ústav AV ČR Nejlepší fotografie za II. vědní oblastPozdrav z pekla, Václav Gvoždík, Ústav biologie obratlovců AV ČR Nejlepší fotografie za III. vědní oblastPráce v restaurátorském ateliéru, Anežka Pithartová, Ústav dějin umění AV ČR Online hlasování na Facebooku AV ČRMalé velké nadšení, Andrea Žitková, Ústav chemických procesů AV ČR Cena Akademické rady AV ČRZátiší s doxorubicinem, Alena Braunová, Ústav makromolekulární chemie AV ČR Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Věda fotogenická Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

04.12.2024 11:07

11. ročník soutěže Věda fotogenická zná vítěze

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/11.-rocnik-souteze-Veda-fotogenicka-zna-viteze/]
Nejen inspirativní, ale i nesmírně fotogenická umí být věda. Každoročně to dokazují stovky snímků zaměstnanců Akademie věd ČR, které posílají do soutěže Věda fotogenická. Ty pak hodnotí odborná porota, zvláštní ceny vyhlašuje také Akademická rada AV ČR a veřejnost díky hlasování na sociálních sítích. Kromě stálé hlavní kategorie přináší každý ročník i kategorie nové, které umožňují nahlédnout na výzkum z dalších úhlů. „Letos jsme se rozhodli zařadit kategorii Věda mezigenerační, kde soutěžící mohli ukázat, že věda je kontinuální proces, který se neustále vyvíjí, dotýká se všech generací a také se mezi nimi předává. Speciální kategorií byla Analogová fotografie, tedy návrat ke klasickým, nedigitálním fotografiím, které nemusely být tematicky zaměřené na vědu,“ přibližuje předsedkyně odborné poroty a členka Akademické rady Markéta Pravdová. Soutěže se letos zúčastnilo 94 zaměstnanců z 30 pracovišť Akademie věd ČR, kteří přihlásili celkem 271 fotografií. Zátiší, diptych i práce Tradiční hlavní kategorie Věda fotogenická nabídla pohledy na vědecké objekty, přístroje, přírodní jevy i práci nejen výzkumníků. První místo si odnáší snímek Zátiší s doxorubicinem od Aleny Braunové z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, který zároveň získal i Cenu Akademické rady AV ČR. Druhou příčku příhodně obsadil diptych Žebrácká opera a Malý Sisyfos od Michala Šulce z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, jenž zobrazuje fascinující chování ptáků v přírodě. Třetí místo získala fotografie Práce v restaurátorském ateliéru od Anežky Pithartové z Ústavu dějin umění AV ČR. Další ocenění porota udělila v jednotlivých vědních oblastech, zaujal například Hliníkový Monet nebo dramatický snímek Pozdrav z pekla. Nové kategorie přinesly svěží perspektivy Letošní novinka, vedlejší kategorie Věda mezigenerační, zdůraznila spolupráci mezi generacemi ve vědeckém prostředí. Vítězný snímek Od tisku k tisku Lukáše Novosada ze Slovanského ústavu AV ČR dokazuje, jak stará písma a abecedy mohou ožít díky moderním technologiím, jako je 3D tisk. V kategorii Analogová fotografie, zaměřené na klasické fotografické techniky, zvítězil Fotogram čtyř lékovek od Aleny Braunové z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, který zaujal originálním propojením tradičních metod a současné estetiky. Další oceněné snímky zachycují sportoviště a mizející Brno. Soutěž tradičně doplnilo online hlasování na Facebooku AV ČR. U veřejnosti ji vyhrál snímek Malé velké nadšení od Andrey Žitkové z Ústavu chemických procesů AV ČR zachycující workshopy pro děti. Výstava představuje to nejlepší Už ode dneška si veřejnost může vítězné snímky prohlédnout v Galerii Věda a umění v budově Akademie věd ČR na Národní 3 v Praze, a to až do konce ledna 2024. Galerie je otevřená každý všední den od 10 do 17:30 hodin, vstup je zdarma. Kontakt: Petra LukáčováDivize vnějších vztahů SSČ AV ČRlukacova@ssc.cas.cz Všechny semifinálové snímky letošního ročníku si můžete prohlédnout v galerii.

04.12.2024 11:07

První výskyt difylobotriózy v ČR: nákazu vyvolala konzumace syrových jiker štiky

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Prvni-vyskyt-difylobotriozy-v-CR-nakazu-vyvolala-konzumace-syrovych-jiker-stiky/]
K nákaze došlo v jižních Čechách v oblíbené destinaci přehrady Lipno v říjnu 2023. Nakazil se 37letý muž, který snědl kaviár ze syrových jiker štiky. Po dvou měsících se u něj objevily žaludeční a střevní potíže, především nadýmání, po dalších dvou měsících vyloučil část tasemnice. Následné specializované lékařské vyšetření potvrdilo přítomnost velkého množství vajíček škulovce širokého (Dibothriocephalus latus) a byla zahájena úspěšná léčba. „Vzhledem k tomu, že pacient nikdy předtím nekonzumoval syrové ryby ani jiné syrové nebo nedostatečně tepelně zpracované rybí produkty, lze považovat tuto nákazu za první prokázaný případ autochtonní difylobotriózy v České republice,“ potvrdil Tomáš Scholz z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR. Škulovec široký je střevní tasemnice, která může dorůst délky několika metrů. Její životní cyklus zahrnuje dva mezihostitele: planktonní korýše (buchanky) a sladkovodní dravé ryby, v jejichž vnitřních orgánech, svalovině, případně vaječnících se vyvíjejí larvy infekční pro člověka. Hlavním definitivním hostitelem je člověk, který se nakazí pouze pozřením syrových nebo tepelně nedostatečně upravených ryb či rybích pokrmů, především okouna říčního a štiky obecné. Nakazit se mohou i šelmy jako pes, kočka či liška. Vajíčka této tasemnice nejsou infekční pro člověka. Tasemnici zavlekl do Lipna patrně nakažený turista Přestože jihočeští parazitologové provedli podrobné genetické analýzy, nelze vystopovat, jak přesně se parazit do Lipna dostal. V předchozích rozsáhlých studiích o škulovci širokém spolu s kolegy ze Slovenska podrobně zmapovali výskyty tohoto parazita v Evropě a Asii od roku 1900 do současnosti. Potvrdili, že byl tento parazit mnohem častější v minulosti. Dnes se vyskytuje mnohem vzácněji jen v několika ohniscích, a to především v alpských jezerech v severní Itálii, Švýcarsku a Francii a zejména v několika oblastech Ruska. „Podle našich závěrů není pravděpodobné, aby byla tasemnice zavlečena do Lipenské přehrady s vysazenými rybami nebo nakaženými buchankami. Nejpravděpodobnější je, že parazita do přehrady zavlekl turista z endemické oblasti, například z Ruska, který spolu se stolicí uvolnil vajíčka tasemnice do vody nebo jejího okolí,“ říká parazitolog Roman Kuchta z Biologického centra AV ČR. V květnu a srpnu letošního roku navíc parazitologové vyšetřili více než stovku dravých ryb z Lipna, ale výskyt larev tohoto parazita neprokázali. Riziko nákazy je velmi nízké „Často se setkáváme s tím, že lidé podléhají strachu z parazitů nebo jsou vystrašeni lživými kampaněmi nekalých prodejců přípravků proti parazitům, tzv. internetových šmejdů. Obavy jsou ale naprosto zbytečné. Lidských parazitů je v české republice velmi málo. Výskyt škulovce širokého v rybách Lipna je nepochybně velmi vzácný a riziko nákazy lidí je značně nízké, protože při běžné tepelné úpravě či hlubokém zmražení ryb se larvy škulovce spolehlivě zničí,“ uklidňuje veřejnost Tomáš Scholz. „Difylobotrióza navíc není závažné ani život ohrožující onemocnění a existuje velmi účinná léčba,“ dodává. Odkaz na publikaci:Scholz T., Kuchta R., Brabec J. 2024. Possible new focus of diphyllobothriasis in Central Europe. Emerging Infectious Diseases 30 (12): 2698–2700. doi: 10.3201/eid3012.241330 Kontakt:Prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc.Biologické centrum AV ČR+420 387 775 431tscholz@paru.cas.cz Doc. RNDr. Roman Kuchta, Ph.D.Biologické centrum AV ČR+420 387 775 488krtek@paru.cas.cz Mgr. Daniela Procházkováreferentka publicityBiologické centrum AV ČR+420 778 468 552daniela.prochazkova@bc.cas.cz TZ ke stažení zde.

04.12.2024 09:07

Akademie věd: Látky uvolňované z ohňostrojů jsou vysoce toxické a karcinogenní

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademie-ved-Latky-uvolnovane-z-ohnostroju-jsou-vysoce-toxicke-a-karcinogenni/]
Odhaduje se, že v rozvinutých zemích Evropy a v USA se novoročního ohňostroje v roli „střelce“ účastní každý desátý člověk. Průměrný počet je přibližně 10 odpálených raket na jednoho amatérského pyrotechnika. V České republice to je za jedinou noc zhruba 10 milionů kusů zábavní pyrotechniky. Protože se jedná o počty bez nelegálně prodané pyrotechniky, skutečné množství může být výrazně vyšší. Zastánci zábavní pyrotechniky často argumentují, že krátká novoroční epizoda nemůže vést k závažným důsledkům pro lidské zdraví nebo životní prostředí včetně zdraví zvířat atd. Není tomu tak. Například v Praze se střelby při výše uvedených počtech účastní přibližně 100 tisíc obyvatel, to je asi jeden milion vystřelených raket (s průměrným počtem 10 raket na střelce). Průměrná hmotnost rakety, bez ohledu na její obsah, činí asi 100 gramů. Během jedné hodiny tak v pražském ovzduší hoří neuvěřitelných 100 tun materiálu obsahujícího nebo vytvářejícího toxické sloučeniny. Zábava v rizikovém složeníZábavní pyrotechnika má heterogenní a velmi variabilní složení. Obsahuje palivo, pojiva a různá aditiva podporující nejen hoření, ale také barevný efekt ohňostroje. Nejpoužívanějšími palivy jsou látky na bázi střelného prachu (směsi dusičnanu draselného, dřevěného uhlí a síry) s přídavkem různých aditiv, jako jsou reaktivní kovy (hořčík, mangan, hliník, železo, zinek, antimon, stříbro, chrom), sacharidy a polysacharidy (sacharóza, laktóza, škrob) nebo polymery (korek, modifikované asfalty). Jako pojiva se hojně využívají látky na bázi škrobu, želatiny, nitrocelulózy nebo různých polymerů. Pojiva často působí také jako oxidační činidla, která zvyšují efektivitu hoření. Dalšími významnými oxidačními činidly používanými v zábavní pyrotechnice jsou chloristan a chlorečnan draselný nebo barnatý, chlornan barnatý, dichroman amonný, dusičnan barnatý, síran vápenatý nebo oxid železitý. Přestože je použití mnoha dalších látek v zábavní pyrotechnice v zemích EU zakázáno, dle údajů v literatuře se objevuje na trhu značné množství produktů s obsahem olova, thalia a arzenu. Tato skutečnost dokládá velký podíl nelegální pyrotechniky na ohňostrojovém trhu. Velké množství pyrotechniky pochází z nelegálního prodeje. Chemie barevPožadovaný barevný efekt ohňostroje je dosahován přídavkem konkrétního prvku, který je schopen během hoření uvolnit část své energie ve formě specifického barevného záření. Například červené barvy se docílí přídavkem stroncia a lithia, oranžové přídavkem vápníku. Sodík propůjčuje ohňostroji žlutou barvu, baryum zelenou a měď modrou. Draslík, cesium a rubidium, případně kombinace mědi a stroncia poskytují fialový efekt, zatímco hořčík v kombinaci s hliníkem nebo titanem barví ohňostroj do stříbrné a bílé barvy. Většina z výše zmíněných kovů se přidává ve formě, která je pro člověka i životní prostředí vysoce toxická. Životu nebezpečný koktejlZábavní pyrotechnika je na přelomu roku jedním z významných zdrojů emisí chemických látek do životního prostředí. Jejím hořením a explozemi se uvolňuje hustý oblak kouře a během krátké doby se hromadí vysoké koncentrace širokého spektra pevných (prachových) částic a anorganických i organických polutantů. Ohňostrojový smog je plný škodlivých sloučenin. Kromě prvků a iontů prvků (kovů a metaloidů) se jedná například o velké množství toxických plynných produktů (oxidy síry, fosforu, dusíku) a dále organických sloučenin jako formaldehyd, acetaldehyd, butylacetát nebo rozličné organické hydroperoxidy. Mohou vznikat i chlorované toxické látky a polycyklické aromatické uhlovodíky včetně benzo(a)pyrenu, polychlorované dibenzodioxiny, polychlorované dibenzofurany nebo hexachlorbenzen, které jsou prokázanými karcinogeny a některé z nich způsobují i vrozené vývojové vady, v životním prostředí se velmi obtížně rozkládají a hromadí se v přírodě i v živých organismech. Velmi problematickou složkou, která se uvolňuje při explozi zábavní pyrotechniky a na kterou je většina výše zmíněných polutantů navázána, jsou z pohledu lidského zdraví také prachové částice. Jejich koncentrace v ovzduší jsou během novoročních oslav abnormálně vysoké, limity jsou překračovány o desítky až stovky procent. Při odpalování ohňostrojů hrozí zvířatům úraz a úzkostné stavy. Plynné polutantySpalováním zábavní pyrotechniky se do ovzduší dostávají také plynné polutanty, jako jsou oxid uhelnatý, oxid siřičitý, oxid dusný, oxid dusičitý a přízemní ozon, které do jisté míry mohou ovlivnit chemii atmosféry i místní klima. V případě zábavní pyrotechniky vzniká oxid uhelnatý obvykle nedokonalým spalováním uhlíku obsaženým v palivové směsi. Jeho průměrná koncentrace se může zvýšit až třikrát proti tzv. běžnému pozadí, tj. normálním, běžně naměřeným hodnotám. Průměrná koncentrace oxidu siřičitého se může používáním zábavní pyrotechniky zvýšit až desetkrát, oxidu dusného nebo dusičitého až čtyřikrát. Přízemní ozon může stoupnout na dvojnásobek proti normálu. Zplodinám pocházejícím z odpalu zábavní pyrotechniky jsou extrémním způsobem vystaveni nejen samotní účastnící ohňostrojové zábavy, ale i lidé v jejich okolí (dle klimatických podmínek). Přímý vliv těchto chemických látek na lidské zdraví a životní prostředí pak závisí na rozptylových podmínkách, typu pyrotechniky a výšce světelného efektu. Výška rozhodujeAmatérské ohňostroje představují nesrovnatelně vyšší riziko než ohňostroje profesionální, vedené akreditovanými ohňostrůjci. Zatímco běžná pyrotechnika vybuchuje ve výši 20 až 40 metrů nad zemskou úrovní, u profesionálních raket jde spíše o 100 metrů, kde se škodliviny mohou mnohem efektivněji a rychleji rozptýlit v atmosféře. Nejen utržené prstyZatímco rizika poranění spojená s používáním zábavní pyrotechniky jsou veřejnosti dobře známá a lze je efektivně mírnit, například udržováním bezpečné vzdálenosti, toxické účinky emisí z ohňostrojů jsou podceňovány. A to i přesto, že mohou mít závažné a někdy i dlouhotrvající následky a zasahují i osoby, které se ohňostrojů dobrovolně neúčastní. Prachové částice emitované detonací zábavní pyrotechniky ve většině případů obsahují na svém povrchu toxické kovy (kadmium, olovo, chrom, nikl), organické polutanty typu polycyklických aromatických uhlovodíků, které jsou prokazatelně identifikovány jako lidské karcinogeny, nebo teratogeny, tedy látky způsobující vrozené vývojové vady, či dokonce i endokrinní disruptory, látky narušující hormonální rovnováhu, například perchlorát. Již krátkodobé vystavení vysokým koncentracím prachových částic je doprovázeno zvýšeným rizikem srdečně-cévních příhod. Data z takzvaných smogových epizod dokumentují významný nárůst zdravotních problémů následovaný zvýšeným počtem hospitalizací a úmrtí již v řádu hodin či dní po nástupu smogové epizody. Záchvaty u dětíVdechování látek emitovaných při ohňostrojích může způsobit široké spektrum dýchacích i jiných obtíží. Vysoké koncentrace polutantů z odpálené zábavní pyrotechniky mohou dráždit dýchací cesty, a vyvolávat tak příznaky astmatu, jež se projevují jako potíže s dýcháním, sípání, kašel a dušnost. V odborné literatuře byly popsány i případy těžkých až fatálních astmatických záchvatů u dětí krátce po použití zábavní pyrotechniky. Kouř z ohňostrojů obsahuje řadu dráždivých látek (například oxid siřičitý), které mohou vést od podráždění dýchacích cest, přes zánět až k rozvoji bronchitidy. Jednou a navždyNa toxické účinky ohňostrojů se často pohlíží jako na jednorázovou záležitost. Mnohé chemické látky obsažené v pyrotechnice lze však těžko odbourat, kupříkladu těžké kovy, a zůstávají tak v lidském těle i v životním prostředí po velmi dlouhou dobu. K dalšímu nežádoucímu působení pak může přispět kontaminovaná voda, půda, případně další hromadění v potravním řetězci. ZÁVĚRY Zábavní pyrotechniku nelze bez závažných zdravotních a environmentálních rizik provozovat. Odpovídající monitoring nelegálního prodeje pyrotechniky v ČR i v EU chybí. S ohledem na prokázaná rizika a dopady na zdraví lidí a vliv na životní prostředí je na místě uvažovat o zásadním omezení zábavní pyrotechniky, případně o jejím celkovém zákazu. Ve většině zemí dosud nebylo používání zábavní pyrotechniky plošně zakázáno, ale postupně se omezuje. Zákaz prodeje zábavní pyrotechniky široké veřejnosti platí například v Irsku, Austrálii nebo v americkém státu Massachusetts. Omezený prodej a použití pouze určitých kategorií zábavní pyrotechniky se uplatňuje kupříkladu v Německu, Nizozemí, Švédsku, Finsku nebo Kanadě. Celé expertní stanovisko k tématu ohňostrojů včetně kontaktů na autory lze stáhnout na tomto odkaze nebo si jej můžete přečíst v listovací verzi níže: Připravila Akademie věd ČR, odbornými garanty stanoviska jsou Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, Ústav chemických procesů AV ČR a Ústav experimentální medicíny AV ČR. Foto: Shutterstock

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky

Římští vojáci si nechávali kroužkové pancíře opravovat