27.11.2024 08:56

AV ČR ocenila výzkumy, které přispívající k prestiži české vědy ve světě

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/AV-CR-ocenila-vyzkumy-ktere-prispivajici-k-prestizi-ceske-vedy-ve-svete/]
Aristokracii a šlechtě se věnují hned dva ocenění. Jan Županič z Historického ústavu AV ČR se specializuje především na dějiny šlechtických elit Rakouské monarchie a dějiny habsburské říše v 19. a 20. století. Michaela Žáková ze stejného ústavu ve své momografii řeší, jaké strategie volily chudé aristokratky, aby si uchovaly společenské postavení v „dlouhém“ 19. století. Miroslav Kárný z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR se zabývá tématem lidského rozhodování v momentech nejasnosti nebo rychle se měnících podmínek. Vědec převezme ocenění za optimalizující teorii dynamického rozhodování za neurčitosti a neúplné znalosti. Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno, si převezme cenu za knihu, v níž skrze problematiku těžby, zpracování a distribuci kamenných surovin studuje socioekonomické aspekty archaických společností doby kamenné. Klíčovou je pro něj významná archeologická lokalita Stránská skála. Iris Sammarco z Botanického ústavu AV ČR prokázala, že prostředím navozená epigenetická variabilita je dědičná a umožňuje adaptaci rostlin na měnící se přírodní podmínky. Objevila také, že přímo ovlivňuje fungování genů důležitých při adaptaci na teplotní stres a zároveň ovlivňuje aktivitu transpozonů, které mohou následně sehrát důležitou roli při odpovědi rostlin na klimatickou změnu. Mimořádné výsledky výzkumu či experimentálního vývoje, které přispívají - nejen - k prestiži české vědy ve světě, oceňuje Akademie věd ČR každoročně. V kalendářním roce lze udělit nejvýše tři ceny v každé kategorii s tím, že souhrn finančních prostředků vyplacených v kalendářním roce nepřesáhne v kategorii a) a b) společně celkem 500 000 Kč. Kategorie a) cena AV ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, kterých bylo dosaženo při řešení výzkumných úkolů podporovaných AV ČR Ing. Miroslav Kárný, DrSc. - Ústav teorie informace a automatizace AV ČRObecná preskriptivní teorie dynamického rozhodování za neurčitosti a neúplné znalosti Rozhodování je jednou z nejčastějších lidských činností. Často ale může mít závažné důsledky - například v lékařské diagnostice, při řízení výrobních procesů nebo v ekonomii. Lidé se mnohdy navíc musí rozhodovat i za velmi rychle se měnících podmínek. Právě v tom jim může pomoci účinná podpora rozhodování, která je podložená odpovídající teorií a navrhne racionální volby. A to i v případech neznalosti a neurčitosti nebo když dané cíle nejsou jasně popsané. Tématem se zabývá Miroslav Kárný z Ústavu teorie a automatizace AV ČR. Cenu AV ČR převezme za optimalizující teorii dynamického rozhodování za neurčitosti a neúplné znalosti označovanou jako FPD (Fully Probalistic Design of decision strategies). Tato původní teorie efektivně propojuje rozhodování a učení a je podstatným zobecněním standardní bayesovské teorie maximalizace očekávaného užitku. Výsledky práce Miroslava Kárného publikovaly přední vědecké časopisy a byly představeny na mnoha významných mezinárodních vědeckých konferencích. Výzkum oceněného vědce podpořily četné granty GA ČR, MŠMT a EU. Teorie FPD se promítla do řady obhájených bakalářských, diplomových i doktorandských prací a je součástí výběrového kurzu „Dynamické rozhodování“ v ČVUT, jehož autorem je Miroslav Kárný. Prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D. - Historický ústav AV ČR Habsburská šlechta Rakouské monarchie a dějiny habsburské říše v 19. a 20. století Jan Županič z Historického ústavu AV ČR se specializuje především na dějiny šlechtických elit Rakouské monarchie a dějiny habsburské říše v 19. a 20. století. Jeho monografie Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století vychází z hluboké znalosti již vydaných studií, jejichž výsledky ale zásadním způsobem reviduje. Opírá se o důkladnou analýzu rozsáhlé archivní materie uložené nejen v Česku, ale především v Rakousku, Maďarsku, Německu, na Slovensku a ve Vatikánu. Kniha také vyvrací řadu mýtů a nepřesností, které jsou se šlechtou spojeny. Představuje jednu z nejvýznamějších historických studíí k dějinám habsburské monarchie a elit v posledních destiletích. Monografie Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19.století je přelomovou studií ve výzkumu novověkých a moderních elit. Nesoustředí se totiž na osudy jednotlivců či rodin, ale analyzuje samotný proces udílení šlechtických titulů a proměny šlechtické obce, které začleňuje do širší problematiky vytváření loajálních elit v moderní době. Autor také jako jeden z vůbec prvních podrobně rozebírá možnosti nobilitací žen. Jan Županič je držitelem několika významných ocenění, letos například získal Cenu Josefa Hlávky za vědeckou knihu 2024. Kategorie b) cena AV ČR pro mladé vědecké pracovníky za vynikající výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací dosažené při řešení výzkumných úkolů podporovaných AV ČR nejdéle do dovršení věku 35 let Mgr. Jaroslav Bártík, Ph.D. - Archeologický ústav AV ČR, BrnoPravěký exploatační a dílenský areál Brno - Stránská skála Navrhovaná kniha je excelentním výstupem systematického výzkumu oceněného vědce. Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v ní skrze problematiku těžby, zpracování a distribuci kamenných surovin studuje socioekonomické aspekty archaických společností doby kamenné. Klíčovou je pro něj významná archeologická lokalita Stránská skála, celosvětově známá také jako zdroj jurských rohovců. Kniha řeší v celoevropských souvislostech stále nedostatečně prozkoumanou problematiku pravěké těžby a dílenských areálů. Na příkladu zájmové lokality oceněný vědec nastiňuje možné proměny a iniciace jejich vzniku, fungování a postavení v socioekonomických strukturách pravěkých společností od mladého neolitu až po počátek doby bronzové. Kniha je v daném oboru unikátní především svojí komplexností a interdisciplinaritou. Díky zapojení široké škály přírodovědných analýz bylo možné zkoumat prvkové složení artefaktů, rekonstruovat vývoj paleoenvironmentu v zázemí dílenského areálu či definovat jednotlivé chronologické horizonty lidských aktivit pomocí radiokarbonového datování. Velkým přínosem knihy také je, že shrnuje metodologické postupy ke zkoumání tohoto typu areálů. MSc. Iris Sammarco, Ph.D. - Botanický ústav AV ČRProstředím indukovaná epigenetická variabilita je dědičná a umožňuje adaptaci rostlin na měnící se přírodní podmínky Evoluce nás učí, že adaptace organismů na měnící se podmínky je závislá na dědičné variabilitě, která je zajištěna variabilitou sledu bází DNA. V době současných rychlých změn přírodních podmínek se ekologové oprávněně zabývají otázkou, zda je proces vzniku variability DNA, jako jsou mutace nebo rekombinace, dostatečně rychlý na to, aby rostliny dokázaly s neustálými změnami držet krok. Jejich první a okamžitou reakcí na změnu prostředí je fenotypová plasticita. V posledních letech se ukazuje, že epigenetické mechanismy mají potenciál přenášet adaptivní fenotypové změny napříč generacemi. Rostlinám by tak tímto způsobem mohla epigenetická variabilita poskytnout potřebný čas na genetické přizpůsobení pro dlouhodobé přežití. Přímých důkazů je ale zatím málo, navíc byly získány na modelových organismech z velmi umělých kultivačních podmínek. Oceněná vědkyně Iris Sammarco z Botanického ústavu AV ČR ve svém výzkumu na přírodních populacích nemodelového druhu a za použití nejmodernějších molekulárních metod poskytla první důležité důkazy z přírodních populací. Její výzkum na jahodníku obecném napříč evropským kontinentem dokládá, že epigenetické procesy skutečně přispívají k lokální adaptaci rostlin na klimatické podmínky. Iris Sammarco se navíc zasloužila o jeden z prvních důkazů, že epigenetická variabilita navozená přírodními podmínkami je dědičná po několik generací. Objevila také, že přímo ovlivňuje fungování genů důležitých při adaptaci na teplotní stres a zároveň ovlivňuje aktivitu transpozonů které mohou následně sehrát důležitou roli při odpovědi rostlin na klimatickou změnu. PhDr. Michaela Žáková, Ph.D. - Historický ústav AV ČRChudé aristokratky? Strategie šlechtičen k uchování společenského postavení v „dlouhém“ 19. století Aristokracie v 19. století je obvykle vnímána jako symbol společenského vlivu, bohatství a luxusu. Vedle aristokratických rodin s pozoruhodným finančním zázemím v habsburské monarchii existovaly ale i méně bohaté, či dokonce úplně nemajetné rody. Právě pro ně se přijatelné zajištění potomků stalo téměř neřešitelným úkolem. Nejpalčivěji tento stav pociťovaly nezaopatřené dcery, které neměly na rozdíl od synů možnost živit se výkonem povolání. V těchto případech představovaly nejžádanější alternativu nadace a ústavy šlechtičen, které svobodným ženám poskytovaly pohodlnou a nezávislou doživotní existenci. Monografie oceněné vědkyně Michaely Žákové rozplétá možnosti a limity záchranné sociální sítě v kontextu ženské aristokracie. Konkrétně na příkladu uchazeček o místa v Tereziánském ústavu šlechtičen v Praze, který fungoval v letech 1755-1952. Vědkyně na základě důkladné analýzy literatury a archivních fondů tereziánského ústavu, úřadů státní správy i šlechtických rodin a v komparaci s dalšími instituty osvětluje, jaké byly hranice chudoby v prostředí aristokracie, jaké strategie rodiny k získávání nadačních míst volily nebo jaké byly jejich motivace. Monografie se věnuje i konkrétním příběhům chudých aristokratek. Práce tak nabízí zcela nový pohled na aristokratickou společnost a je významným příspěvkem nejen k dějinám elit, ale také genderu a každodenního života v „dlouhém“ 19. století.

26.11.2024 13:56

Epileptický záchvat nepřichází vždy zčistajasna, říká Jaroslav Hlinka

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/matematika-fyzika-a-informatika/Epilepticky-zachvat-neprichazi-vzdy-zcistajasna-rika-Jaroslav-Hlinka/]
Góóól! Hlasitý výkřik se nese fotbalovým stadionem a euforičtí fanoušci v první řadě části tribuny vyskočí a zvednou ruce. To stejné udělá jen o chvilinku později řada druhá, pak třetí, čtvrtá… Mexická vlna se postupně šíří po obvodu hlediště, diváci skandují a nadšení graduje. Něco takového se s trochou nadsázky děje v mozku člověka s epilepsií během záchvatu. Jen se v něm místo fandů utrhnou z řetězu nervové buňky neboli neurony, které zničehonic začnou vyvíjet vysokou aktivitu a k tomuto „bláznění“ vmžiku strhnou davy ostatních. Mexická vlna je na světě, nervové buňky „pálí“ ostošest a přetížený mozek nezvládá normálně pracovat, což se navenek projeví třeba pověstnými záškuby nebo výpadkem vědomí. Jaroslav Hlinka z Ústavu informatiky AV ČR (CC) Splašené neurony dají tělu celkem zabrat, nicméně prodělat záchvat jako takový není podle většiny pacientů tak hrozné jako žít v neustálém strachu z toho, kdy se zase objeví. Tyto stavy je totiž často přepadají jako blesky z čistého nebe – zcela nečekaně a nahodile. Podle vědců ale snad navždy nevyzpytatelné nebudou. „Alespoň někdy jim totiž předcházejí detekovatelné změny v činnosti mozku. Ten postupně ztrácí stabilitu a odolnost a stává se tak náchylnější ke vzniku epileptického výboje,“ popisuje výpočetní neurovědec Jaroslav Hlinka z Ústavu informatiky AV ČR, který se studiem mozkové aktivity včetně modelování dynamiky epileptických záchvatů dlouhodobě zabývá. Tyto změny podle něj často mohou mít charakter tzv. kritického zpomalování, což je jeden ze základních přírodních principů typický pro systémy ztrácející stabilitu. Critical slowing down, jak se jevu anglicky říká, může předznamenávat třeba i změny klimatu, kolapsy na burze, vyhynutí živočišných druhů nebo dokonce rozvoj deprese. Mozek ve své jamce Pronikavý paprsek slunce, lehký závan větru, štěkot psa, procházející člověk… Na náš mozek prakticky neustále působí nespočet vlivů, na které musí nějak reagovat. Pokud je však v dobré kondici, jen tak něco ho nerozhodí. Hoví si šum-nešum v jakémsi pracovním stavu, v němž se mu dobře funguje, jako kulička uprostřed jamky. A stejně jako ona se své pohodlné pozice nerad vzdává. „Když se kuličku někdo pokusí vycvrnknout z důlku ven, působením gravitace se do něj vždycky zase skutálí. Obdobně na impulzy z vnějšího světa obvykle reaguje náš mozek – okamžitě spustí zpětnovazebné mechanismy, které zajistí jeho rychlý návrat do pohody,“ vysvětluje Jaroslav Hlinka. Jestliže však z nějakého důvodu ztrácí svou stabilitu, jeho reakce na drobná vychýlení přestávají být tak pružné a do původního stavu se dostává čím dál tím pomaleji. Zkrátka vykazuje známky kritického zpomalování. Aktivní epilepsií trpí zhruba jedno procento populace. Právě tehdy se otvírá prostor pro vznik epileptického záchvatu. Náš řídící orgán je totiž rozkolísaný, zranitelný a hrozí tak, že některý, za běžných okolností neškodný „šťouchanec“ z okolí – třeba záblesk světla, nečekaný zvuk nebo obyčejnou vzpomínku – neustojí a překmitne do záchvatu. Jako by se změnila hrací plocha – jamka se stala mnohem mělčí a ona kulička se vlivem sebemenšího cvrnknutí mohla kdykoli překulit někam jinam, mimo svůj původně stabilní a pohodlný domov. O hrozícím pádu v podobě propuknutí záchvatu však člověk s epilepsií zpravidla nemá ani páru – netuší, že má neurony zrovna „z formy“. Technika by ho však na to mohla upozornit. „Mozkovou aktivitu dokážeme prostřednictvím elektrofyziologických metod měřit s rozlišením na milisekundy či desítky milisekund. Pomocí senzorů bychom tak na základě zpomalování odpovědí mozku na jednotlivé stimuly mohli u některých pacientů předpovědět vyšší pravděpodobnost záchvatu a varovat je před ním,“ objasňuje vědec, který kromě výpočetní neurovědy vystudoval také matematiku a psychologii. Proč ale jen u některých? Nemoc je bohužel příliš různorodá na to, aby bylo možné tyto poznatky uplatnit u všech osob s touto diagnózou – vždyť podle odborníků existuje na sedmdesát typů epilepsií! Střídavě oblačno, občas záchvat „Ve Středočeském kraji očekáváme tvorbu mohutné kupovité oblačnosti, postupně pak četné přeháňky a bouřky,“ předčítá televizní moderátorka zprávy o počasí. Jestli však déšť nakonec pokropí Kladno nebo třeba Rakovník, ve kterém městě lidé uvidí na nebi blesky a v kolik to bude hodin, se však diváci nedozvědí – s takovou přesností totiž meteorologové vývoj situace odhadnout nedovedou. A s předpovídáním epileptického záchvatu je to podobné. „Nejsme schopni říct, že přijde v úterý o půl šesté večer a jak přesně bude vypadat. I jednoduché upozornění na zvýšenou možnost vzniku záchvatu však může být pro pacienty obrovsky praktické,“ zdůrazňuje Jaroslav Hlinka. Jaroslav Hlinka se zabývá modelováním dynamiky epileptických záchvatů. (CC) Jeho tým s akčně znějícím názvem COBRA (což je zkratka pro Complex networks and brain dynamics group) zkoumá ve spolupráci s lékaři a fyziology dění v epileptickém mozku nejen těsně před záchvatem, ale i z dlouhodobějšího hlediska. „Když cyklista vrávorá na kole, je velmi pravděpodobné, že brzy spadne. Vrávorání před pádem se dá přirovnat ke kritickému zpomalování před záchvatem. My ale kromě známek ztráty rovnováhy krátce před nehodou studujeme i to, proč má vůbec onen cyklista někdy tendenci začít takto kličkovat a jindy ne,“ líčí vědec. Pomocí ukazatelů odolnosti mozku se tak výzkumníkům podařilo vypozorovat, že riziko záchvatů u lidí s epilepsií kolísá v průběhu dnů, týdnů nebo dokonce měsíců. „Na první pohled by se mohlo zdát, že je jejich výskyt náhodný – jako by si pánbůh házel kostkami. Z dlouhodobých měření se ale dá u většiny pacientů vysledovat alespoň nějaká míra pravidelnosti,“ konstatuje Jaroslav Hlinka. Ta podle něj může souviset například s denním cyklem – velkou část epileptiků třeba záchvaty postihují výhradně v noci nebo nad ránem. Na datech získaných ze zvířecího modelu jeho tým navíc ukázal, že načasování a průběh předchozího záchvatu má vliv na dobu propuknutí a charakter záchvatů následných. Kouzlo rovnicCelou dynamiku fungování mozku člověka s epilepsií vystihují dvě důležité rovnice. Popisují jak postupné ztrácení stability jeho řídícího orgánu, přechod do záchvatového stavu, jeho průběh i ukončení, tak i opakování celého cyklu. Alespoň jeden záchvat za život prodělá každý 4. až 5. člověk. To všechno badatelé převedli do jazyka matematiky a „vecpali“ do několika málo znaků. A právě tento „překlad“ jim umožnil nasimulovat si celý systém v počítači a vyvinout matematické modely epileptické dynamiky pro pochopení a předpovídání záchvatů. „Když má dítě ve škole určit, jak rychle padá těleso v gravitačním poli, použije příslušnou rovnici. Nám zase rovnice umožňují spočítat, jak budou probíhat záchvaty. Bez nich by to prostě nešlo,“ usmívá se Jaroslav Hlinka, který řešení rovnic vnímá jako nejlepší formu relaxace. Propojení matematiky a neurozobrazovacích metod pro porozumění fungování mozku, kterému se se svým týmem věnuje, je ve světě i u nás relativní novinkou. A jelikož se toto know-how může hodit v mnoha odvětvích medicíny, v poslední době se v oddělení složitých systémů Ústavu informatiky AV ČR, kam COBRA spadá, dveře netrhnou. „Obracejí se na nás neurologové, psychiatři i psychologové, abychom jim pomohli s analýzou jimi naměřených dat. Hledáme pro ně například rozdíly v mozkové aktivitě u zdravých a nemocných osob s různými diagnózami, vyvíjíme umělou inteligenci pro prognózy, pátráme po mozkových podkladech klinických symptomů…,“ vypočítává vědec. Skrz matematiku tak se svými kolegy nahlíží například do mozku pacientů se schizofrenií nebo depresí, u nichž se významně uplatní statistika a strojové učení. Epilepsií se naopak nejvíce zabývá podskupinka ‚modelářů‘. „Zdá se totiž, že v jejím případě má vzhledem k charakteru nemoci právě výpočetní neurověda největší potenciál skutečně pomoci,“ soudí výzkumník. Není šťouch jako šťouchBílý plyšový králíček ve známé televizní reklamě z devadesátých let vesele bouchá paličkami do bubínku a kroutí se u toho do rytmu. Až do chvíle, než mu dojdou baterie. Při epileptickém záchvatu vlastně probíhá něco podobného – neurony to roztáčejí tak dlouho, než se mozek „vybije“ a nemá sílu pokračovat. Mapy mozkových oblastí a jejich spojení jsou užitečnými pomocníky vědců. Díky tomu tak záchvaty v drtivé většině případů končí samovolně. Mozek pacienta jako by se po řádění nervových buněk resetoval a vrátil do módu, který připomíná zdravý stav. Tento svéhlavý orgán však má u lidí s epilepsií tendenci se znovu a znovu „dobíjet“. A jeho chuť upustit páru záchvatem tak vždy znovu naroste. Jak tento bludný kruh přerušit? K nalezení možné cesty vědcům pomohlo důležité pozorování: všimli si totiž, že zatímco některé stimuly záchvat odstartují, jiné jako by jeho propuknutí oddalovaly. Jaroslava Hlinku s touto záhadou seznámil jeho kolega Přemysl Jiruška, který nyní vede Ústav fyziologie na 2. lékařské fakultě UK, a společně začali hledat vysvětlení. V Ústavu informatiky si proto sestavili matematický model epileptického mozku, který se chová jako onen plyšový králíček. A ten jim napověděl, že záchvat by skutečně mělo jít „odložit“. „Zdá se, že klíč je v intenzitě stimulu – zatímco výrazný podnět bude většinou fungovat jako poslední kapka, nebo spíš vědro, které záchvat spustí, menší perturbace mozek jen malinko ‚vybije‘, čímž se nástup záchvatu naopak odsune,“ shrnuje Jaroslav Hlinka objev, který výzkumníci před časem publikovali v prestižním časopise Nature Neuroscience. Jejich simulace dokonce ukázaly, že by se za pomoci těchto malých „šťouchanců“ dalo u některých pacientů epileptickým záchvatům zcela předejít. Jen je třeba zvolit jejich vhodnou intenzitu a dávkování. A taky vymyslet, jak tyto drobné „kopanečky“ na potřebné místo bezpečně dopravit. „Vše by mohl zajistit elektrický senzor implantovaný v mozku, který by uměl nejen rozpoznat známky kritického zpomalování, ale i spočítat a vyslat řídícímu orgánu optimální velikost impulzu, který by ho ‚vybil‘ natolik, že by už neměl potřebu ulevit si záchvatem,“ navrhuje badatel. Zkrocení zlé vlny Takové snímače už podle něj několik biotechnologických firem ve světě vyvíjí. Než ale bude možné uvést jejich prostřednictvím poznatky skupiny COBRA do praxe, ještě nějakou dobu potrvá. „Epilepsie je košatý strom různých typů onemocnění,“ říká Jaroslav Hlinka. (CC) „Je třeba získat a zanalyzovat hodně dat od reálných pacientů, aby se model vyladil. Zavedení senzoru je ale poměrně invazivní zásah, takže to nebude snadné. Doufám však, že v horizontu deseti let už by snímače tohoto typu mohly být lidem s touto diagnózou relativně běžně k dispozici,“ věří Jaroslav Hlinka. Epilepsii, které se dříve říkalo třeba padoucnice nebo svatá nemoc, a snaze dostat ony mexické vlny neuronů pod kontrolu se hodlá věnovat i nadále. V konsorciu projektu Brain Dynamics (BRADY) podpořeného z výzvy Operačního programu Jan Amos Komenský pro špičkový výzkum, které spojilo řadu týmů a láká mladé vědce z Česka i zahraničí, mimo jiné prověří, jak by mohla výpočetní neurověda pomoci navrhovat terapie pro lidi s tímto i jinými onemocněními mozku. „K epilepsii jsme zkrátka ještě zdaleka neřekli poslední slovo,“ uzavírá vědec s úsměvem. Ing. Mgr. Jaroslav Hlinka, Ph.D. ÚSTAV INFORMATIKY AV ČR Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK a matematiku na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Doktorát z výpočetních neurověd získal na Nottinghamské univerzitě ve Velké Británii. Od roku 2009 pracuje v Ústavu informatiky AV ČR, kde vede oddělení složitých systémů. Zabývá se zejména studiem mozkové aktivity a modelováním dynamiky epileptických záchvatů. Věnuje se ale i informačním tokům v jiných reálných komplexních systémech, jako jsou např. ekonomické sítě nebo zemské klima. Působí také v Národním ústavu pro duševní zdraví a přednáší na ČVUT. Loni obdržel cenu Akademie věd ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Kompletní článek naleznete v časopise A / Magazín (dříve A / Věda a výzkum), který vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Připravila: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; archiv skupiny COBRA Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

26.11.2024 10:56

Invazní ekologové BÚ AV ČR opět na seznamu nejcitovanějších vědců

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Invazni-ekologove-BU-AV-CR-opet-na-seznamu-nejcitovanejsich-vedcu/]
Seznam Clarivate Highly Cited Researchers obsahuje jména vědců z univerzit, výzkumných ústavů a ​​komerčních organizací po celém světě, kteří prostřednictvím svých prací prokázali významný vliv na svůj obor. Česká republika je na seznamu zastoupena sedmi experty. Mezi nimi jsou již tradičně invazní ekologové Petr Pyšek a Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR. Petr Pyšek je přední český botanik, ekolog a mezinárodně uznávaný vědec v oboru biologických invazí, který je na seznamu Highly Cited Researchers nepřetržitě od roku 2014. Je držitelem nejvyššího českého vědeckého ocenění Česká hlava a autorem stovek odborných článků a několika knih. Specializuje se na globální zákonitosti invazí, faktory určující jejich průběh, význam stanovišť v rostlinných invazích a důsledky invazí pro přírodu a lidskou společnost. V současnosti se zabývá také výzkumem biodiverzity afrických savan. Jan Pergl je vědecký pracovník Oddělení ekologie invazí, který se zaměřuje na propojení vědeckého výzkumu s praktickou aplikací. Spolupracuje s Ministerstvem životního prostředí, je členem panelu Evropské a Středozemní organizace ochrany rostlin (EPPO) a zástupcem ČR ve vědeckém fóru Evropské komise pro invazní druhy. Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR se dlouhodobě podílí na významných mezinárodních výzkumných programech zaměřených na invazní druhy, stálo u zrodu první celosvětové databáze naturalizovaných rostlin (GloNAF), provozuje databázi nepůvodních rostlin české flóry, studuje teoretické základy invazního procesu a klasifikace zavlečených druhů, zabývá se makroekologickými zákonitostmi rozšíření nepůvodních druhů, principy invazibility stanovišť a příčinami invazního chování druhů. Studuje také jednotlivé významné invazní druhy české flóry. Letošní seznam nejcitovanějších vědců světa zahrnuje 6 636 jmen z více než 1 200 institucí v 59 zemích a regionech. Vychází z analýzy vědeckých publikací z let 2013 až 2023. Proces výběru zahrnuje přísné vyhodnocování a zpracování dat z Highly Cited Papers v důvěryhodných vědeckých a společenských časopisech indexovaných v Science Citation Index Expanded a Social Sciences Citation Index.   Více informací o seznamu Higly Cited Researchers naleznete zde. Kontakt: Miroslava DvořákováBotanický ústav AV ČRmiroslava.dvorakova@ibot.cas.cz

25.11.2024 15:56

Memorandum: UK, AV ČR a UPOL posílí svou institucionální odolnost

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Memorandum-UK-AV-CR-a-UPOL-posili-svou-institucionalni-odolnost/]
Memorandum bylo uzavřeno v reakci na aktuální bezpečnostní situaci ve světě. Všechny tři instituce shodně vnímají potřebu zavést a realizovat systém opatření na posílení bezpečnosti výzkumu proti nelegitimnímu ovlivňování a na ochranu dobrého jména akademických pracovišť. Uzavření Memoranda vytvoří prostor pro budování komunity odborníků k řešení otázek bezpečnosti vzdělávací a výzkumné činnosti a pro úzkou spolupráci a koordinaci při zavádění opatření na posílení bezpečnosti výzkumu na pracovištích smluvních stran. Memorandum zároveň poskytne platformu pro sdílení zkušeností a výměnu informací na národní úrovni i pro vedení bilaterálních konzultací k tématu s výzkumnými pracovišti napříč EU, resp. jinde ve světě. „Doba, ve které žijeme, si žádá předvídat veškerá možná rizika. Na Univerzitě Karlově si plně uvědomujeme, jaké dopady by mohlo mít podcenění těchto hrozeb v případě, že bychom nevytvořili jasně daná opatření, která nám umožní posílit bezpečnost výzkumu proti nelegitimnímu ovlivňování. Spojením s dalšími institucemi můžeme vytvořit základy pevné spolupráce a vzájemně sdílet poznatky, které nám pomohou být vůči nežádoucím vlivům odolnějšími,“ sdělila k podpisu memoranda rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková.  „Spolupráce institucí při posilování bezpečnosti výzkumu hraje klíčovou roli pro úspěšné zavedení efektivního systému ochrany. Sdílení zkušeností, odborníků a specializovaných zdrojů umožní nejen rychlejší pokrok v této oblasti, ale zároveň povede k úsporám personálních i finančních prostředků. V nadcházejícím období bude zásadním úkolem vytvoření a poté průběžná aktualizace bezpečnostních strategií a koncepcí, které zajistí jednotnou úroveň ochrany výzkumu pro stejné činnosti napříč akademickými pracovišti,“ uvedla předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. „Proti hrozbám je třeba postupovat společně a jednotně. Jsem proto rád, že patříme mezi tři významné instituce v naší zemi, které si rizika nelegitimního ovlivňování nejen plně uvědomují, ale především chtějí aktivně spolupracovat a posilovat bezpečnost a odolnost celého segmentu vzdělávacích a vědeckých institucí. Bezpečnost a důvěryhodnost výzkumu pro nás nejsou pouze pojmy, ale naopak patří ke zcela zásadním hodnotám, které musíme být připraveni bránit se stejnou samozřejmostí, s jakou se snažíme ochraňovat a rozvíjet ideály humanity, demokracie a svobody,“ dodal rektor Univerzity Palackého v Olomouci Martin Procházka. Podpisem se jednotlivé instituce zavázaly spolupracovat na tvorbě metodik pro zavedení opatření zaměřených na posílení bezpečné mezinárodní výzkumné a akademické spolupráce, správu duševního vlastnictví a řízení rizik, zejména v oblastech výzkumu s významným transformačním potenciálem znalostí a technologií. Dále se hodlají podílet na komunikačních, vzdělávacích a osvětových aktivitách spojených s touto agendou a sdílet výstupy takových aktivit. Konkrétní opatření na posílení bezpečnosti výzkumu, které vzejdou ze vzájemné spolupráce, se budou vztahovat zejména k oblastem ochrany proti nelegitimním zásahům do činnosti vysokoškolských a výzkumných institucí, zavedení důsledného systému ochrany duševního vlastnictví, zajištění informační bezpečnosti a dodržování obecně závazných předpisů a pravidel.  TZ ke stažení zde.

25.11.2024 09:56

Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu převzal Národní cenu vlády Česká hlava

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Tomas-Jungwirth-z-Fyzikalniho-ustavu-prevzal-Narodni-cenu-vlady-Ceska-hlava-00001/]
Tomáše Jungwirtha navrhla Rada pro výzkum, vývoj a inovace na nejvyšší české vědecké ocenění za jeho přínos ve výzkumu spintroniky. „Laureát je světovým odborníkem v oboru, který propojuje fyziku, elektroniku a vlastnosti elektronového spinu. Díky jeho práci se Česko stalo jedním z hlavních center tohoto směru,“ zdůraznil ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek.  „Děkuji kolegům, kteří mě nominovali a vybrali z navržených kandidátů. Velmi si vážím jejich času a práce, kterou tomu věnovali. Mám respekt i k tomu, že taková cena vůbec existuje,“ uvedl Tomáš Jungwirth a dodal, že se mu s kolegy podařilo vytvořit multidisplinární tým, v němž se setkávají různé profesní dovednosti, a za úspěchem jejich výzkumů tak stojí kolektivní mozek a kolektivní ruce. Úspěšný český vědec, který je ve světě známý schopnostmi propojovat experimentální a teoretický fyzikální výzkum s detailními znalostmi informačních technologií, při ceremoniálu zdůraznil, že česká věda je ve srovnání s vědecky nejvyspělejšími zeměmi někde na půli cesty. Vnímat to můžeme pozitivně, na druhou stranu se ptejme, proč se jim přibližujeme už pětatřicet let. „V Česku působí skvělé týmy srovnatelné se světovými. Chceme-li se ale vyrovnat nejlepším, měli bychom se inspirovat těmi, kteří jsou úspěšní, a méně v tomto ohledu experimentovat.“ Základní výzkum pro budoucnostTomáš Jungwirth vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově, kde absolvoval i doktorské studium. Jako doktorand a postdoktorand získával zkušenosti na americké Indiana University (1994–1995 a 1997–1999), v letech 2000–2004 působil jako vědecký pracovník na University of Texas. Je držitelem Akademické prémie (2008), ceny Neuron (2018) a ceny ministra školství (2020). Jako jediný vědec v Česku obdržel dvakrát prestižní ERC Advanced Grant (2010 a 2023). Opakovaně patří mezi nejcitovanější vědce světa –publikoval 260 článků v odborných časopisech, z toho 40 v rodině časopisů Science / Nature (40 tisíc citací). V národní expertní skupině pomáhá s přípravou přihlášek mladých vědců do soutěží o ERC granty. Výrazně se zapsal také ve vědní politice, působil v Radě pro výzkum, vývoj a inovace (2011–2018), ve Vědecké radě Grantové agentury ČR a v Scientific Council of the European Research Council. V posledních letech se Tomáš Jungwirth soustředí na výzkum antiferomagnetické spintroniky. V této souvislosti objevil dosud neznámou třídu magnetů nazvanou altermagnety (více také zde). Objev vzbudil značnou pozornost a otevřel nové možnosti ve vývoji informačních technologií. „Víme, že konvenční magnety v budoucnu omezí rychlost čipů, jejich energetickou účinnost a hustotu, s jakou lze umisťovat bity na čipy. Altermagnety otevírají cestu jak tyto fundamentální překážky překonat,“ uvedl Tomáš Jungwirth. Magnetické pole, které dříve způsobovalo problémy, by tak přestalo „překážet“ a brzdit pokrok. Výsledky základního výzkumu by šlo v budoucnu využít nejen pro zařízení, jako jsou mobily, počítače nebo tablety, ale i pro strojové učení nebo umělou inteligenci. (Více se k tématu dočtete také v A / Magazínu.) Vidět nejenergičtější děje v příroděCenu společnosti VEOLIA, cenu Doctorandus za přírodní vědy, získal Jakub Podgorný z Astronomického ústavu AV ČR. Jeho výzkum polarizace rentgenového záření v okolí černých děr přinesl nové vědomosti o těchto vesmírných objektech a položil základy pro další studia rentgenové astronomie. Stav polarizace rentgenového světla přicházejícího na zem ze vzdáleného vesmíru se poprvé s velkou přesností podařilo detekovat až nedávno – a to prostřednictvím unikátní družice IXPE. „Jde o přelomovou družici. Na projektu se podílel také Astronomický ústav. Přístroj poprvé v historii umožnil zkoumat polarizaci rentgenového záření z vesmíru s vysokou přesností,“ objasnil Jakub Podgorný, který měl v projektu za úkol simulovat rozdílné scénáře v blízkém okolí centrální černé díry. Černé díry, pokud jsou izolované – a mnoho z nich takových skutečně je – nám z pozorovatelského hlediska příliš informací neposkytují. Jsou totiž skutečně „černé“ a nic z nich neuniká. Zajímavější jsou situace, kdy se kolem černé díry nachází materiál, který do ní může padat. „Tento proces nazýváme akrecí – a takový akreční disk může zářit,“ dodal Jakub Podgorný s tím, že toto záření se objevuje na všech vlnových délkách světla, které známe, a nejvýraznější je na těch s extrémně vysokými energiemi. „Když sledujeme rentgenové záření z těchto procesů, můžeme nahlédnout do nejenergičtějších dějů v přírodě. Tyto procesy zahrnují například pád hmoty do černé díry z jejího okolí. Lidstvo zkoumá vesmír v rentgenové oblasti spektra už několik desetiletí, novinkou je ale možnost zkoumat konkrétní geometrickou vlastnost tohoto záření – polarizaci,“ uvedl badatel. Optické izolátory nejen pro BivojeCenu společnosti IDEA StatiCa, cenu Doctorandus za technické vědy, převzal David Vojna z Fyzikálního ústavu AV ČR za vývoj optických izolátorů pro vysokovýkonové laserové systémy. Jeho disertace přispěla k zajištění maximálního výkonu pulzního laseru Bivoj v Centru HiLASE v Dolních Břežanech. „Vytvořili jsme zařízení, které se nazývá optický izolátor. Sice jde o běžné zařízení ve všech optických systémech, v našem případě jsme ale vyvinuli novou technologii pro lasery s vysokým výkonem a energií,“ vysvětlil David Vojna a doplnil, že taková zařízení nejde běžně zakoupit – musí se složitě navrhnout, otestovat a vyrobit: „Jsme jedno z mála pracovišť, která tento proces úspěšně dotáhla do konce.“ Technologie se využívá například pro laserové vytvrzování povrchů pomocí rázových vln nebo k úpravě mechanických vlastností materiálů – třeba komponentů pro letecký či jaderný průmysl. Davida Vojnu nejvíce baví komplexnost jeho práce – zahrnuje například vedení tepla, optické vlastnosti materiálů a jejich vzájemnou interakci: „Všechny tyto aspekty musíme spojit do numerické simulace, abychom pochopili, co se během celého procesu děje. Na základě toho navrhujeme řešení, která optimalizují celý systém. Jde o pestrou a tvůrčí práci.“ Prestižní ocenění pro nejlepšíNárodní cenu Česká hlava získali v předchozích letech například Antonín Holý, Pavel Hobza (oba z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR), Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, Blanka Říhová z Mikrobiologického ústavu AV ČR, Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR a další osobnosti české vědy a výzkumu. Přehled všech letošních laureátů najdete na webu Česká hlava. Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

25.11.2024 09:56

Proba-3 – pravidelné zatmění Slunce díky přesnému letu ve formaci

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Proba-3-pravidelne-zatmeni-Slunce-diky-presnemu-letu-ve-formaci/]
Proba-3 je unikátní misí Evropské kosmické agentury (ESA), která využije přelomové technologie letu satelitů ve velmi přesné formaci. Tato technologie umožní vznik obřího vesmírného koronografu s názvem ASPIICS. Ten bude rozdělen na obou satelitech mise Proba-3, z nichž první ponese zástin (tzv. umělý měsíc) a druhý má na palubě speciální dalekohled - koronograf. Díky vzdálenosti téměř 150 metrů a vzájemné poloze kontrolované s milimetrovou přesností dokáže ASPIICS pozorovat sluneční koronu v podmínkách blížících se úplnému zatmění Slunce. A co víc, zatímco na Zemi můžeme pozorovat úplné zatmění Slunce v maximální délce 8 minut, tady bude k dispozici vždy 6 hodin. Tím získáme vědecká data z oblasti nízké korony nacházející se těsně nad okrajem slunečního disku. Tato oblast je dosud nejméně prozkoumanou částí sluneční atmosféry. Je ale zároveň místem, kde dochází k akceleraci výronů koronální hmoty (tzv. „coronal mass ejections“) nebo také místem počátku slunečního větru. Lepší znalost vývoje obou těchto fenoménů už od jejich prvotních fází je velmi důležitá pro neustálé zlepšování předpovědí dopadů sluneční aktivity na Zemi, tzv. vesmírného počasí. Projekt se začal připravovat již v roce 2008. Česká účast na této misi Evropské kosmické agentury se skládá z dvířek a optiky dalekohledu. Dvířka dalekohledu koronografu, která chrání optiku před znečištěním při startu i na orbitě vyrobila dceřiná společnost VZLU (Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu) SERENUM. Všechny optické členy dalekohledu dodalo centrum TOPTEC z Turnova, které je součástí Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Česká účast se odehrává v rámci mezinárodního konsorcia, které vede Belgie (vedoucí Dr. Andrej Zhukov z Royal Observatory of Belgium). Jako jeden z hlavních spoluřešitelů v rámci mezinárodního konsorcia vedl českou účast RNDr. Stanislav Gunár, Ph.D. ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR. Na projektu se od samého počátku také významně podílí profesor Petr Heinzel, také z Astronomického ústavu AV ČR, spolu s Dr. Františkem Fárníkem. Česká účast v přípravě mise Proba – 3 byla financovaná z programu PRODEX z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva dopravy. Kontakty: RNDr. Stanislav Gunár, Ph.D.Astronomický ústav AV ČR, Sluneční oddělenígunar@asu.cas.cz prof. RNDr. Petr Heinzel, DrSc.Astronomický ústav AV ČR, Sluneční oddělení petr.heinzel@asu.cas.cz

22.11.2024 12:35

Akademie věd ČR udělila šest medailí, dvě převzali zahraniční experti

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademie-ved-CR-udelila-sest-medaili-dve-prevzali-zahranicni-experti-00001/]
Slavnostní odpoledne, jehož se kromě oceněných zúčastnili také jejich kolegové a kolegyně z pracovišť, vrcholní představitelé Akademie věd ČR, rodiny a další hosté, se tradičně uskutečnilo v reprezentativních prostorách Lannovy vily. „Tentokrát oceňujeme osobnosti nejen z Česka, ale také ze zahraničí. Svými objevy a úsilím přispívají k rozvoji vědy i našeho poznání,“ řekla v úvodu předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová a dodala, že z jejich výzkumů profituje celá společnost. Technologie pro energii budoucnostiVedle medailí pro významné představitele svých oborů a medaile za popularizaci vědy udělila Akademie věd ČR také nejvyšší ocenění De scientia et humanitate optime meritis, které získávají osobnosti za zvláštní zásluhy ve vědě. Během ceremoniálu ho převzal Michael Grätzel ze Švýcarského federálního technologického institutu v Lausanne (École Polytechnique Fédérale de Lausanne). Michael Grätzel na snímku s předsedkyní Akademie věd ČR Evou Zažímalovou a Davidem Honysem z Akademické rady AV ČR Michael Grätzel, dlouholetý spolupracovník Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, je autorem jednoho z nejvýznamnějších objevů v dějinách fotovoltaiky - barvivem sensibilizovaného solárního článku, který nese jeho jméno, a perovskitového solárního článku. Jde o slibnou technologii pro energii budoucnosti, mohla by totiž nahradit tradiční solární články na bázi křemíku. „Profesor Grätzel spolupracuje s naším pracovištěm už od roku 1983, kdy se účastnil Heyrovsky Discussion pořádané v Liblicích. Je držitelem patnácti čestných doktorátů a patří mezi nejcitovanější vědce světa,“ zdůraznil Ladislav Kavan z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Porozumět historii a pochopit současnostMedaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy převzala Dana Hašková ze Slovanského ústavu AV ČR, která zkoumá dějiny emigrace z bývalé Ruské říše do meziválečného Československa. Významně přispěla k veřejnému povědomí o tomto tématu. „Její práce nám bohužel připomíná i znovu aktuální otázky solidarity a přínosu podpory uprchlíků, což je ve světle současných událostí obzvláště důležité,“ vyzdvihla Eva Zažímalová. Dana Hašková ze Slovanského ústavu AV ČR Dana Hašková přibližuje veřejnosti nejen příběhy emigrantů, ale také jejich kulturní, vědecký a společenský přínos. Upozorňuje tak na dosud málo známé kapitoly československé historie. Tématu ruské meziválečné emigrace se věnovala mimo jiné v publikaci, kterou Nakladatelství Academia vydalo v edici Věda kolem nás a je dostupná také online. Rostlinná ekologie není žádná nuda Rostlinný ekolog Tomáš Herben z Botanického ústavu AV ČR převzal medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách. Ve své badatelské praxi se nejprve věnoval studiu mechů, později se přeorientoval na vyšší rostliny a stal se průkopníkem studia koexistence druhů ve společenstvech i propojování procesů ve společenstvech s populační dynamikou a funkčními vlastnostmi jednotlivých druhů. Po sametové revoluci se mimo jiné spolupodílel i na formování české vědy a reformě Akademie věd ČR. Tomáši Herbenovi poblahopřáli Eva Zažímalová a David Honys. Velkou devízou Tomáše Herbena je rozhled v botanice a ekologii rostlin s přesahem do fyziologie a anatomie, což společně s jeho schopností statistického zpracování dat (byť o něm říká, že je to velká nuda) a matematického modelování vede k odhalování dosud neznámých souvislostí. „Svým mezioborovým přístupem přináší nové poznatky o fungování přírody na různých úrovních, což je velmi důležité,“ podotkla Eva Zažímalová. Bulteriéří zarputilost i vytrvalost ohaře Jak klíšťata tráví krev svých hostitelů? Jak se brání mikroorganismům a jak přenášejí patogeny na lidi a zvířata? Objasňováním těchto otázek se dlouhodobě zabývá Petr Kopáček z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR. Rovněž on převzal medaili Gregora Johanna Mendela. Už v Československu zaváděl jako první imunodetekční metodu western blottingu, který slouží k detekci proteinů prostřednictvím protilátek. Petr Kopáček z Biologického centra AV ČR Nejpřínosnější se ale jeví jeho výzkum klíšťat, Petr Kopáček se totiž podílel na většině pokroků v metodice molekulární biologie. V jeho laboratoři vzniklo několik světově prvních prací - například týkající se genetické modifikace klíšťat nebo vývoje protiklíštěcí vakcíny, která je od roku 2009 chráněna patentem. Aktivně se angažoval v rozvoji strategií boje proti klíšťatům a nemocem, která přenášejí. „Spolupracovníci popisují Petra Kopáčka jako vědce s brilantní myslí a vrozenou pracovitostí - jako mentora, který ovlivnil kariéry mnoha lidí, což mohu jen potvrdit,“ řekl ředitel Biologického centra AV ČR Libor Grubhoffer a dodal, že by svého dlouholetého kolegu charakterizoval - řečeno psí terminologií - jako bulteriéra pro jeho vytrvalost a zarputilosti, s níž se pokaždé „zakousne“ do výzkumu. Jeho kolegu Tomáše Scholze, který také obdržel medaili Gregora Johanna Mendela, vidí Libor Grubhoffer jako „ohaře“. Tomáš Scholz, bývalý ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, je totiž vynikající běžec i vědec s velkým pracovním nasazením: „Jeho kvalitami jsou rozhled nejen v biologii, ale i v historii a geografii, neuvěřitelné tempo, ochota pomoci a schopnost vytvářet příznivé a spravedlivé prostředí v práci,“ vyzdvihl Libor Grubhoffer. Tomáš Scholz z Biologického centra AV ČR Tomáš Scholz podnikl jako uznávaný odborník v oboru helmintologie (studia parazitických červovitých organismů) desítky expedic na všechny kontinenty, kde sbíral biologický materiál i zapojoval do výzkumu místní odborníky a studenty. „Když sečtu své cesty, strávil jsem více než osm let v zahraničí, z toho tři roky v Mexiku. Rád bych poděkoval nejen svým kolegům a kolegyním, ale také své rodině, hlavně manželce, za podporu, která trvá už 39 let,“ řekl parazitolog. Nový pohled na historiografický výzkumHistorička Nancy Wingfield z Northern Illinois University převzala oborovou medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách. Ve svém bádání o kulturních dějinách habsburské monarchie a českých zemí významně posunula i český historiografický výzkum. „Například v monografii Flag Wars and Stone Saints: How the Bohemian Lands Became Czech přinesla nový pohled na utváření českého a německého národa, které vysvětluje jako jeden fenomén,“ vyzdvihla Eva Zažímalová. Nancy Wingfield z Northern Illinois University předali ocenění Eva Zažímalová a místopředseda Akademie věd ČR Ondřej Beránek. V souvislosti s přípravou své knihy Svět prostituce na sklonku Rakouského císařství, kterou letos vydaly společně Nakladatelství Academia a Masarykův ústav a Archiv AV ČR v ediční řadě Moderní české dějiny, ocenila Nancy Wingfield vstřícný přístup a erudici českých knihovníků a archivářů: „Kdekoli jsem se na ně obracela, ať už třeba v Brně nebo v Českých Budějovicích, nikdy jsem se nesetkala s odpovědí ‚nevím‘ nebo ‚nemáme‘, ale naopak se zvědavostí a nefalšovaným zájmem pomoct mi při hledání pramenů a dokumentů.“ Přehled všech udělovaných medailí najdete na webu Akademie věd ČR. Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

21.11.2024 08:35

Monografie rozkrývá vztahy mezi uměním a politikou v meziválečném Československu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Monografie-rozkryva-vztahy-mezi-umenim-a-politikou-v-mezivalecnem-Ceskoslovensku/]
Monumentální filmová epopej Svatý Václav vznikla u příležitosti svatováclavského milénia slaveného 28. září 1929. Náklady dvacetinásobně překročily tehdejší standard, němý velkofilm dotovaný státními prostředky byl dokončen o půl roku později a u diváků zcela propadl. Novela Marie Pujmanové Pacientka doktora Hegla z roku 1931 výrazně vstoupila do ohniska dobových diskuzí o postavení ženy a podobě rodiny a měla ambice zatřást s mnohými stereotypy a konvencemi. V roce 1934 vyšel román Karla Čapka Obyčejný život. Bezejmenný úředník v něm dochází k poznání, že i zdánlivě prostý, obyčejný život je plný napětí a dramat. To jsou tři ukázky ze čtyř desítek témat, jimiž se zabývají studie shromážděné v prvním svazku, nazvaném právě po posledně jmenované Čapkově próze. „Naše kniha vůbec poprvé nabízí mezioborový pohled na vztah umění a veřejné debaty, přičemž první svazek se soustřeďuje na každodenní praxi nového státu, druhý bude věnován tomu, jak umění reflektovalo sociální problémy v době celosvětové hospodářské krize,“ doplňuje Kateřina Piorecká, hlavní redaktorka publikace. První svazek monografie autorského kolektivu vedeného Kateřinou Pioreckou vydaly Nakladatelství Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR v roce 2024. Vydání druhého svazku nazvaného Lidé na kře je plánováno na konec roku 2025. Gesto a skutečnost. Umění v meziválečném Československu. 1) Obyčejný životMezinárodní tým historiček a historiků literatury, výtvarného umění, divadla, filmu a hudby v kolektivní monografii sleduje, jakými způsoby umění v meziválečném Československu utvářelo veřejný diskurz.Ve čtyřiceti případových studiích autorky a autoři odhalují nové souvislosti a rozkrývají vztahy mezi uměním a politikou. První svazek se zaměřuje na ideu československé státnosti, problematiku národnostních identit a zkoumá napětí mezi politikou a každodenností v novém státě zobrazené v soudobém umění. Druhý svazek se soustřeďuje na umělecká gesta avantgardy reagující na proměnu světa po první světové válce, sociální situaci v novém státě a vize jejich řešení. Sleduje i umělecké reakce na důsledky celosvětové ekonomické krize a ohrožení evropské demokracie. Hlavní redakce: Kateřina Piorecká Redakce: Marie Brunová, Lukáš Holeček, Martin Lukáš TZ ke stažení zde. Kontakt:Lenka PatokováÚstav pro českou literaturu AV ČRpatokova@ucl.cas.cz+420 728 889 273

21.11.2024 07:35

Akademie věd předá šest medailí, dvě zahraničním expertům

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Akademie-ved-preda-sest-medaili-dve-zahranicnim-expertum/]
Medailí De scientia et humanitate optime meritis za zvláště záslužnou činnost v oblasti vědy a humanitních idejí ocení AV ČR práci Michaela Grätzla, po němž je pojmenován solární článek. Za zásluhy v historických vědách převezme ocenění americká historička Nancy Wingfield, jejíž průkopnická kniha pojednává o utváření českého a německého národa jako společného fenoménu, nikoli oddělné historie. Popularizační aktivity další laureátky, Dany Haškové, přinesly do české společnosti povědomí o ruské emigraci v meziválečném Československu. Tři medaile Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách převezmou Petr Kopáček, který zasvětil svou práci klíšťatům a přispěl k léčbě klíšťaty přenášených nemocí; rostlinný biolog Tomáš Herben za studium (nejen) koexistence druhů ve společenstvech a Tomáš Scholz, mezinárodně uznávaný helmintolog, který se specializuje na červy ryb. Ceremoniál se uskuteční v pražské vile Lanna, laureáti převezmou ocenění z rukou předsedkyně AV ČR Evy Zažímalové. Medailonky oceněných naleznete níže. Medaile De scientia et humanitate optime meritis Michael Grätzel, Ph.D., Dr. h. c. mult., École Polytechnique Fédérale de Lausanne Michael Grätzel patří mezi průkopníky v oblasti konverze solární energie na elektrickou. Společně s chemikem Brianem O’Reaganem vynalezli solární článek citlivý na barevnou složku světla, čímž získali světové renomé a solární článek nese Grätzlovo jméno. Vědec později navázal perovskitovým solárním článkem, který ve své době znamenal největší průlom v dějinách fotovoltaiky. Nejen díky tomu patří Michael Grätzel mezi nejcitovanější vědce světa. Nositel mnoha prestižních ocenění (mj. Marcel Benoist Prize nebo Zewail Prize in Molecular Science) udržuje pevné vztahy s Českem. Založil a dodnes vede Laboratoř fotoniky a mezifází, v níž spolupracuje téměř 40 let s Ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR a Přírodovědeckou fakultou Karlovy univerzity na výchově mladých vědeckých pracovníků. Čestná medaile Vojtěcha Náprstka za zásluhy o popularizaci vědy Dana Hašková, Slovanský ústav AV ČR Dana Hašková zasvětila téměř celý svůj profesní život studiu a zpracování dějin emigrace z bývalé Ruské říše do Československa. Aby mohla zpřístupnit výsledky široké veřejnosti, musela tematicky pozměnit dosavadní směr výzkumu, který se orientoval výhradně na rusky mluvící obyvatelstvo. Od roku 2013 se jí podařilo rozšířit společenské povědomí o rozsahu i významu ruské emigrace v meziválečném období a upozornit na opomíjené aspekty: kolik různých profesí emigranti zastávali a jak jimi přispěli československému státu, na jejich objevy či vynálezy, stejně jako na zajímavé životní příběhy. Navázala spolupráci s mnoha spolky i institucemi. Díky Daně Haškové se dnes Slovanský ústav může chlubit jak vynikajícím stavem zpracování biografických dat týkajících se fenoménu emigrace, tak i jejich rozsáhlou popularizací. Čestná oborová medaile Františka Palackého za zásluhy v historických vědách Nancy Wingfield, Northern Illinois University Mezinárodně uznávaná historička Nancy Wingfield zkoumá středoevropské dějiny 19. a 20. století se zájmem o kulturní dějiny habsburské monarchie a českých zemí. Je autorkou a editorkou řady knih a monografií a zároveň význačnou pedagožkou. K jejím významným studiím patří Flag Wars and Stone Saints: How the Bohemian Lands Became Czech z roku 2007. V novém pohledu na utváření národní identity ve střední Evropě analyzuje, co mnozí historikové posuzovali odděleně – utváření českého a německého národa jako jeden fenomén. Pojímá ho jako opakující se vzorec vášnivých národnostních konfliktů, jež přetrvaly z doby habsburské monarchie do Československé republiky. Čestná oborová medaile Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách Petr Kopáček, CSc., Biologické centrum Jak klíšťata tráví krev svých hostitelů, jak se brání mikroorganismům a jak přenášejí patogeny na lidi a zvířata – to jsou otázky, k jejichž objasňování zásadně přispěl Petr Kopáček. Už v Československu zaváděl jako první imunodetekční metodu western blottingu, který slouží pro detekci proteinů prostřednictvím protilátek. Největším přínosem se ale stal jeho výzkum klíšťat, Petr Kopáček se podílel na většině pokroků v metodice v oblasti molekulární biologie. V jeho laboratoři vzniklo několik světově prvních prací, například týkající se genetické modifikace klíšťat nebo vývoje protiklíštěcí vakcíny, která byla patentována v roce 2009 a publikována o rok později ve Vaccine. Aktivně se angažoval v rozvoji strategií boje proti klíšťatům a nemocem, která přenášejí. Petra Kopáčka popisují jeho spolupracovníci jako vědce s brilantní myslí a vrozenou pracovitostí, významného mentora, který ovlivnil pracovní životy mnoha lidí. RNDr. Tomáš Herben, CSc., Botanický ústav AV ČR Jeden z předních rostlinných ekologů Tomáš Herben se nejdříve zaměřil na mechy. Posléze se přeorientoval na vyšší rostliny a stal se průkopníkem studia koexistence druhů ve společenstvech i propojování procesů ve společenstvech s populační dynamikou a funkčními vlastnostmi jednotlivých druhů. Jeho hlavní devízou je široký rozhled v botanice a ekologii rostlin s přesahem do fyziologie a anatomie, což jej spolu se schopností statistického zpracování dat vede k odhalování dosud neznámých souvislostí. Vedle vědecké práce přednáší již tři desítky let na Přírodovědecké fakultě UK, krom toho zastával různé funkce, působil například jako předseda Grantové Agentury AV ČR nebo proděkan pro vědu a doktorské studium PřF UK. Spoluorganizoval řadu konferencí a odborných setkání a přednáší na zahraničních univerzitách.  RNDr. Tomáš Scholz, CSc., Biologické centrum AV ČR Tomáš Scholz patří k mezinárodně uznávaným helmintologům (helmintologie je věda, která se zabývá různými druhy červů). Jeho hlavním výzkumným zájmem jsou červi ryb, jež zkoumá z hlediska systematiky, ekologie, vývojových cyklů a evolučních vztahů, včetně původců lidských zoonóz. Podnikl desítky expedic na všechny kontinenty, kde nejen sbíral v nelehkých podmínkách unikátní biologický materiál, ale také do výzkumu zapojoval místní odborníky a studenty. Tomáš Scholz má na kontě velké množství publikací včetně knih, školil desítky studentů z různých zemí světa (např. Mexiko, Indie a zastával vedoucí pozice – jednak jako ředitel Parazitologického ústavu BC AV ČR, ale také v dalších institucích. Jeho nespornými kvalitami jsou široký rozhled nejen v biologii, ale i v historii a geografii, neuvěřitelné pracovní nasazení, ochota pomoci a vytváření příznivého a spravedlivého pracovního prostředí.

20.11.2024 14:28

Objev mini-neptunu a tajemství ztraceného horkého jupitera v systému TOI-2458

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Objev-mini-neptunu-a-tajemstvi-ztraceneho-horkeho-jupitera-v-systemu-TOI-2458/]
Objev mini-neptunu TOI-2458 b TOI-2458 b byla poprvé identifikována jako tranzitující planeta – při pohybu před svou mateřskou hvězdou totiž způsobuje pravidelné snížení její jasnosti. Změny v jasnosti hvězdy nasměrovaly vědce k dalšímu podrobnějšímu pozorování. Kombinace dat z družice TESS a spektroskopických měření umožnila určit velikost, hmotnost a další vlastnosti planety. Planeta TOI-2458 b má poloměr přibližně 2,8násobek Země a hmotnost asi 13,3násobku Země. Obíhá na velmi blízké oběžné dráze – jeden oběh kolem hvězdy trvá pouze 3,74 dne. To znamená, že planeta se nachází ve velmi horkém prostředí, kde podmínky nejsou příznivé pro existenci života. Mateřská hvězda a její neobvyklé vlastnosti Pozornost vědců upoutala také hvězda, kolem níž TOI-2458 b obíhá. Jedná se o hvězdu typu F, která má o něco vyšší hmotnost než naše Slunce a povrchovou teplotu kolem 6000 K. Analýzy ukazují, že hvězda se nachází v pokročilé fázi svého vývoje a začíná opouštět hlavní posloupnost, což naznačuje její stáří kolem 5,7 miliardy let. Dalším překvapivým objevem byla rychlá rotace hvězdy, která trvá pouhých 9 dní, spolu s velmi krátkým cyklem magnetické aktivity o délce 54 dnů. Tato kombinace je u hvězd typu F neobvyklá. Podobné krátké cykly byly pozorovány jen u několika hvězd, například u τ Boo, která je známá svou interakcí s exoplanetou typu horký jupiter (poznámka: podle Ústavu pro jazyk český AV ČR máme ve Sluneční soustavě planetu Jupiter nebo Neptun, ale pokud se jedná o typ exoplanety, doporučuje se uvádět „horký jupiter“, „mini neptun“ apod.). „Naše pozorování naznačují, že tento systém je dynamicky velmi zajímavý,“ říká Dr. Šubjak. „Rychlá rotace a magnetická aktivita hvězdy mohou být důsledkem interakcí s planetárními objekty v minulosti.“ Objev další planety v systému TOI-2458 Při dalším zkoumání planetárního systému TOI-2458 vědci identifikovali přítomnost druhé planety obíhající ve větší vzdálenosti od hvězdy. Tato planeta má oběžnou dobu přibližně 16,5 dne, což znamená, že se nachází dále od hvězdy než TOI-2458 b. Dynamické modely naznačují, že její hmotnost se pohybuje mezi 10 a 25násobkem hmotnosti Země, ale pro přesnější určení jejích vlastností budou zapotřebí další pozorování. Historie formování systému a role ztraceného horkého jupitera Jedním z nejvýznamnějších poznatků této studie je hypotéza, že planetární systém TOI-2458 mohl v minulosti zahrnovat horkého jupitera. Na rozdíl od hypotéz předpokládajících migraci těchto planet z vnějších částí protoplanetárního disku, tento horký jupiter se mohl zformovat přímo na místě ve velmi blízké vzdálenosti od hvězdy. V průběhu času však byla obří planeta pohlcena hvězdou vlivem slapových interakcí. Tento proces by mohl vysvětlit, proč hvězda TOI-2458 nyní vykazuje neobvykle rychlou rotaci. „Pohlcení masivní planety mohlo hvězdě dodat značné množství rotačního momentu,“ vysvětluje Dr. Šubjak. Vliv na současnou dynamiku systému Pokud tato hypotéza o ztraceném horkém jupiteru platí, jeho přítomnost v minulosti by výrazně ovlivnila dynamiku oběžných drah zbývajících planet. Vědci se domnívají, že gravitační interakce mohly vést k neobvyklému sklonu oběžné dráhy mini-neptunu TOI-2458 b, který nyní obíhá kolem pólů své hvězdy. Tento sklon by mohl být výsledkem sekulárních rezonancí, které působily na planetu již v raných fázích systému, před tím, než horký jupiter spirálovitě splynul se svou hvězdou. Důsledky pro výzkum exoplanet a formování planetárních systémů Pokud se tato hypotéza potvrdí, mohla by přinést nový pohled na to, jak hvězdné systémy interagují s planetami, které obíhají v jejich blízkosti. Budoucí pozorování by mohla přinést další důkazy pro tuto teorii a zároveň odhalit další detaily o dynamických procesech v exoplanetárních systémech. Podobné studie by také mohly odkrýt, jak časté jsou podobné scénáře v naší Galaxii a jaké podmínky musí být splněny pro vznik a dlouhodobou stabilitu takových systémů. „Systém TOI-2458 nám ukazuje, že vesmír je plný překvapení a přináší nové výzvy pro naše modely formování planet,“ dodává Dr. Šubjak. Odkaz na článek: https://arxiv.org/abs/2409.17532 Kontakt: Dr. Ján ŠubjakAstronomický ústav AV ČR, Stelární oddělení, skupina exoplanetjan.subjak@asu.cas.cz Pavel SuchanTiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR737 322 815suchan@astro.cz