19.07.2024 10:21

Replika starověké římské lodi kotví ode dneška na Nových mlýnech

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Replika-staroveke-rimske-lodi-kotvi-ode-dneska-na-Novych-mlynech/]
Repliku veslice typu lusoria ze 4. století postavil podle originálních archeologických nálezů tým archeologa Borise Dreyera z německé Erlangensko-Norimberské univerzity. Nazvali ji Danuvina Alacris (latinsky Živý Dunaj) a v roce 2022 s ní splavil Dunaj z Německa až do Černého moře. „Je to taková loď, které římské vojsko užívalo zejména na Dunaji a Rýně, o čemž svědčí objevy jejich trosek z území Německa. Je však velmi pravděpodobné, že podobné typy plavidel Římané využívali též pro transport zásob i lidí na Moravě a Dyji v době markomanských válek,“ říká Balázs Komoróczy, ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Brno. Historii veslice i výrobu její repliky podle pozůstatků vraků objevených v německé Mohuči v roce 1981 dnes také na slavnostním zahájení akce představí vedoucí týmu, Boris Dreyer. „Všechny pracovní fáze její výroby byly prováděny způsobem odpovídajícím římským řemeslným metodám a s použitím římských nástrojů, materiálů a barev,“ zdůrazňuje Balázs Komoróczy. Německá univerzita loď Danuvina Alacris zapůjčuje na různá místa. V červnu například kotvila na Dunaji ve městě Tulln, poté poputuje do Bratislavy, kde ji bude prezentovat Mestský ústav ochrany pamiatok v Bratislave. „Na Velké laguně novomlýnských nádrží nebude Danuvina Alacris pouze kotvit,“ uvádí Pavla Růžičková, organizátorka akcí Návštěvnického centra Mušov – Brána do Římské říše. „Dnes přibližně v 17.45 slavnostně vypluje i s římskou posádkou, zopakovat bychom to chtěli i v dalších víkendech o prázdninách. A pokud nám to podmínky dovolí, chceme nabízet plavbu i veřejnosti,“ dodává Pavla Růžičková. Meče a dýky Římanů na Moravě V Návštěvnickém centru Mušov – Brána do Římské říše si také zájemci mohou ode dneška prohlédnout soubor nálezů nových římských mečů z regionu Dalešické přehrady, které zapůjčila Muzea Vysočiny Jihlava a Třebíč. „Uvidí též nenápadný, ale o to významnější fragment římské vojenské dýky, první nález tohoto druhu z území Moravy vůbec. Dýku a některé meče ovšem uvidí též v podobě atraktivních replik, které vytvořil konzervátor a umělecký kovář Patrick Bárta,“ doplňuje Balázs Komoróczy. Nové nálezy zde budou vystaveny do konce roku 2026, poté budou vráceny do muzeí. Loď Danuvina Alacris kotví v Autokempu ATC Merkur Pasohlávky od 19. července do 5. září 2024. Prezentace lodi je výstupem projektu Roman Trails – On the Trail of the Romans in the Weinviertel Region and in South Moravia (ID projektu ATCZ00143), který je spolufinancovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím programu Interreg Rakousko – Česko 2021-2027. Technické zajištění prezentace lodi byla podpořena dotací ze strany Jihomoravského kraje a Obce Pasohlávky. Více informací: Návštěvnické centrum Mušov – Brána do Římské říše, Pasohlávky 244Provozovatel: Archeologický ústav AV ČR, Brnowww.branadorimskerise.czwww.arub.cz Kontakt: Mgr. Pavla Růžičkováruzickova@arub.cz+420 723 026 765 TZ ke stažení zde

18.07.2024 13:28

Revoluční metoda českých vědců odhaluje strukturu chromozomu

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/aplikovana-fyzika/Revolucni-metoda-ceskych-vedcu-odhaluje-strukturu-chromozomu/]
Po letech bádání a pokusů světových laboratoří zobrazit biologické vzorky v přirozeném stavu přišli čeští vědci s řešením. Nově vyvinutá metoda A-ESEM otevírá zcela nové možnosti zkoumání neživé, ale především živé hmoty. Pro zobrazení prostorové struktury biologických i nebiologických materiálů s rozlišením až miliontiny milimetru se dosud používala rastrovací elektronová mikroskopie (SEM), při které se vzorky pozorují ve vysokém vakuu. Procházejí tedy úpravami, jež ale mohou poškodit jejich strukturu, což vylučuje jejich pozorování v nativním stavu. Metoda A-ESEM (Advanced Environmental Scanning Electron Microscopy, tedy pokročilá environmentální rastrovací elektronová mikroskopie) umožňuje zkoumat prakticky všechny živé vzorky: rostlinné a částečně i živočišné buňky v přirozeném stavu, malé živé živočichy, houby, plísně, roztoče, proteiny nebo bakterie. Vědci se chystají i na viry. Navíc lze sledovat dynamické změny vzorků v důsledku proměny jejich teploty, vysychání, chemické reakce či fyzikálního působení. Tiskové konference se zúčastnili: místopředsedkyně AV ČR Ilona Müllerová, ředitel Ústavu přístrojové techniky AV ČR Josef Lazar, rostlinný genetik Jaroslav Doležel a autor metody Vilém Neděla. Jako luxusní auto, které se dovede potápět„Klasický mikroskop lze přirovnat k luxusnímu automobilu. Environmentální mikroskop je luxusním automobilem v ještě vyšší výbavě, který navíc umí jezdit po vodě a potápět se jako ponorka. Zkrátka má všechny funkce klasického mikroskopu, a navíc řadu dalších,“ vysvětluje Vilém Neděla, vedoucí brněnského týmu environmentální elektronové mikroskopie Ústavu přístrojové techniky AV ČR, který metodu vyvinul. „Využíváme softwary s umělou inteligencí, které poradí, jak nastavit parametry, aby se vzorek nezničil. Využili jsme mnoha vlastních inovací a díky ultracitlivým detektorům pozorujeme vzorky ve vysokém tlaku plynu a ve vlhkosti až sto procent, tedy v environmentálně kompatibilních podmínkách - velice šetrně, neubližujeme jim,“ popisuje Vilém Neděla. Prototyp unikátního elektronového mikroskopu pro realizaci metody A-ESEM. Díky ultracitlivým detektorům mohou vědci pozorovat vzorky ve vysokém tlaku plynu a ve vlhkosti až 100 %. A-ESEM je ze všech elektronově mikroskopických metod nejvíce univerzální, navíc ji lze použít k přípravě a dalším fyzikálně-chemickým analýzám vzorků. Podle Viléma Neděly je dokonce rychlejší, levnější a vhodnější pro studium dynamických změn biologických vzorků než kryo-elektronová mikroskopie, oceněná v roce 2017 Nobelovou cenou. „Naše nová metoda řeší základní problém zdánlivé neslučitelnosti elektronové mikroskopie s přítomností vody v kapalném skupenství ve vzorku. Je proto vhodná pro zobrazování živých organismů a extrémně citlivých nanostruktur a nanopovrchů, to vše ve vysokém rozlišení,“ dodává badatel. Důležitý objev pro zdraví lidí i rostlinPotenciál nové metody ověřili vědci ve spolupráci s olomouckým pracovištěm Ústavu experimentální botaniky AV ČR při studiu chromozomů, tedy mikroskopických struktur, které ukládají dědičnou informaci. Chromozomy při dělení buněk kondenzují v mikroskopické válečkovité útvary. O odhalení jejich nanostruktury se léta pokoušely vědecké týmy z celého světa. Neuspěly, protože všechny dostupné metody vyžadovaly drastické ošetření chemikáliemi, sušení, pokovování či mrazení a následnou sublimaci ledu. Extrémně citlivá povrchová vrstva chromozomu se při takovém zkoumání buď poškodila, nebo zcela odstranila. Kolorované snímky chromozomu v nativním stavu získané pomocí nově vyvinuté metody českých vědců. Chromozom měří ve skutečnosti přibližně 5 miliontin metru. S myšlenkou na pozorování chromozomu přišel rostlinný genetik Jaroslav Doležel, vedoucí olomouckého týmu Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Nová metoda odhalila, že povrch kondenzovaných chromozomů je posetý četnými výběžky, smyčkami chromatinových vláken o průměrné velikosti kolem 30 nm. Takové prostorové uspořádání povrchu chromozomů nebylo dosud pozorováno. Vědcům se navíc pravděpodobně podařilo zobrazit nepatrné, jen 12 nm velké nukleozomy, na kterých je jako na cívkách navinuta molekula DNA. Získané výsledky přispívají k pochopení molekulární struktury chromozomů. „Chromozomy představují materiál, který přenáší dědičnou informaci z jedné buňky do druhé. Pokud neporozumíme jejich struktuře, nebudeme rozumět ani tomu, jak se informace přenáší, a nebudeme moci identifikovat problémy,“ říká Jaroslav Doležel. Zatímco u člověka jsou poruchy chromozomů příčinou dědičných chorob, u zemědělských plodin vedou ke snížené plodnosti a výnosu. Odhalení jejich povrchové struktury poskytuje nový pohled na strukturu dědičného aparátu, umožní identifikaci poruch v jeho uspořádání a přispěje k vývoji syntetických organismů s uměle vytvořenou dědičnou informací. Vilém Neděla v laboratoři představuje nově vyvinutou metodu novinářům. Dosažitelné rozlišení A-ESEM je při podmínkách studia chromozomů srovnatelné s rozlišením klasického „vakuového“ rastrovacího elektronového mikroskopu (SEM), což může mít podle Viléma Neděly zcela zásadní vliv na vývoj světového trhu s elektronovými mikroskopy: „Možnost spojení A-ESEM s dalšími zobrazovacími technikami včetně světelné mikroskopie, umožní vědcům zobrazování a funkční analýzu nejen chromozomů, ale i dalších biologických objektů v přirozeném stavu. Jaké praktické dopady bude případné široké nasazení nové metody A-ESEM mít, v tuto chvíli není možné odhadnout. V Ústavu přístrojové techniky AV ČR jsme každopádně přesvědčeni, že jde o jeden z nejdůležitějších objevů naší instituce a revolučním krokem pro elektronovou mikroskopii jako takovou.“ Výsledky publikoval časopis Scientific Reports. Your browser does not support the video tag.3D model chromozomu Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR a rozhovoru AV ČRFoto: Shutterstock; Ústav přístrojové techniky AV ČR Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

18.07.2024 10:21

Revoluční metoda českých vědců odhalila strukturu chromozomu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Revolucni-metoda-ceskych-vedcu-odhalila-strukturu-chromozomu/]
Po letech bádání a pokusů světových laboratoří, jak zobrazit biologické vzorky v přirozeném stavu, přišli čeští vědci s řešením. Nově vyvinutá metoda A-ESEM otevírá zcela nové možnosti zkoumání neživé, ale především živé hmoty. Dosud se pro zobrazení prostorové struktury biologických i nebiologických materiálů s rozlišením až miliontiny milimetru používala rastrovací elektronová mikroskopie (SEM), při které se vzorky pozorují ve vysokém vakuu. Proto musejí projít úpravami, jež ale mohou poškodit jejich strukturu. A to vylučuje jejich pozorování v nativním stavu. Jako auto, které jezdí po vodě a umí se ponořit Metoda A-ESEM, pokročilá environmentální rastrovací elektronová mikroskopie (A-ESEM; Advanced Environmental Scanning Electron Microscopy), umožňuje zkoumat prakticky všechny živé vzorky: rostlinné a částečně i živočišné buňky v přirozeném stavu, malé živé živočichy, houby, plísně, roztoče, proteiny, bakterie, a vědci se chystají i na viry. Navíc lze sledovat dynamické změny vzorků v důsledku změny jejich teploty, vysychání, chemické reakce, fyzikálního působení. „Klasický mikroskop lze přirovnat k luxusnímu automobilu, přičemž environmentální mikroskop je luxusním automobilem v ještě vyšší výbavě, který navíc umí jezdit po vodě a potápět se jako ponorka, zkrátka má všechny funkce klasického mikroskopu, a navíc řadu dalších,“ vysvětluje Vilém Neděla, vedoucí brněnského týmu Environmentální elektronové mikroskopie Ústavu přístrojové techniky AV ČR, který metodu vyvinul. „Využíváme softwary s umělou inteligencí, které poradí, jak nastavit parametry, aby se vzorek nezničil. Využili jsme mnoha vlastních inovací a díky ultracitlivým detektorům pozorujeme vzorky ve vysokém tlaku plynu a ve vlhkosti až 100 %, tedy v enviromentálně kompatibilních podmínkách – velice šetrně, neubližujeme jim,“ popisuje Vilém Neděla.   A-ESEM je ze všech elektronově mikroskopických metod nejvíce univerzální, navíc ji lze použít k přípravě a dalším fyzikálně-chemickým analýzám vzorků. Podle Viléma Neděly je dokonce rychlejší, levnější a vhodnější pro studium dynamických změn biologických vzorků než kryo-elektronová mikroskopie, oceněná v roce 2017 Nobelovou cenou. „Tato nová metoda řeší základní problém zdánlivé neslučitelnosti elektronové mikroskopie s přítomností vody v kapalném skupenství ve vzorku. Proto je vhodná pro zobrazování živých organismů a extrémně citlivých nanostruktur a nanopovrchů vše ve vysokém rozlišení,“ říká Vilém Neděla. Důležitý objev pro zdraví lidí i rostlin Potenciál nové metody ověřili vědci ve spolupráci s olomouckým pracovištěm Ústavu experimentální botaniky AV ČR studiem chromozomů, tedy mikroskopických struktur, ve kterých je uložena dědičná informace. Chromozomy v průběhu dělení buněk kondenzují v mikroskopické válečkovité útvary. O odhalení jejich nanostruktury se léta pokoušely vědecké týmy z celého světa. Neuspěly, protože všechny dostupné metody vyžadovaly drastické ošetření chemikáliemi, sušení, pokovování či mrazení a následnou sublimaci ledu. A protože povrchová vrstva chromozomu je extrémně citlivá, byla při takovém zkoumání buď poškozena, nebo zcela odstraněna. „Teprve nově vyvinutá metoda A-ESEM odhalila, že povrch kondenzovaných chromozomů je posetý četnými výběžky, smyčkami chromatinových vláken o průměrné velikosti kolem 30 nm. Takové prostorové uspořádání povrchu chromozomů nebylo dosud pozorováno. Navíc je velmi pravděpodobné, že se nám podařilo zobrazit i nepatrné, jen 12 nm velké nukleozomy, na kterých je jako na cívky navinuta molekula DNA,“ doplňuje rostlinný genetik Jaroslav Doležel, vedoucí olomouckého týmu Ústavu experimentální botaniky AV ČR.   Získané výsledky přispívají k pochopení molekulární struktury mikroskopických útvarů – chromozomů –, které přenášejí dědičnou informaci z rodičů na potomstvo. Zatímco u člověka jsou jejich poruchy příčinou dědičných chorob, u zemědělských plodin vedou ke snížené plodnosti a výnosu. Odhalení povrchové struktury chromozomů poskytuje nový pohled na strukturu dědičného aparátu, umožní identifikaci poruch v jeho uspořádání a přispěje k vývoji syntetických organismů s uměle vytvořenou dědičnou informací. Uplatnění nové metody Dosažitelné rozlišení A-ESEM je při podmínkách studia chromozomů srovnatelné s rozlišením klasického „vakuového“ rastrovacího elektronového mikroskopu (SEM), což může mít podle Viléma Neděly zcela zásadní vliv na vývoj světového trhu s elektronovými mikroskopy. „Možnost spojení A-ESEM s dalšími zobrazovacími technikami, včetně světelné mikroskopie, umožní vědcům zobrazování a funkční analýzu nejen chromozomů, ale i dalších biologických objektů v přirozeném stavu. Jaké praktické dopady bude případné široké nasazení nové metody A-ESEM mít, v tuto chvíli není možné ani odhadnout. V Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR jsme každopádně přesvědčeni, že jde o jeden z nejdůležitějších objevů, které byly učiněny na půdě naší instituce, a revolučním krokem vpřed pro elektronovou mikroskopii jako takovou,“ uzavírá Vilém Neděla.   Výsledky mnohaletého výzkumu brněnských a olomouckých vědců publikoval časopis Scientific Reports, který je součástí nakladatelství vydávajícího jeden ze světově nejprestižnějších vědeckých časopisů Nature. Kolorovaný snímek chromozomu v nativním stavu získané pomocí nově vyvinuté pokročilé environmentální rastrovací elektronová mikroskopie. Zdroj: ÚPT AV ČR Kontakt: doc. Ing. et Ing. Vilém Neděla, Ph.D., DSc.Ústav přístrojové techniky AV ČRvilem@isibrno.czhttps://www.aesemgroup.eu/ prof. Ing. Jaroslav Doležel, DrSc., dr. h. c.Ústav experimentální botaniky AV ČRdolezel@ueb.cas.cz

17.07.2024 14:56

Třetí ročník akce Biosmršť 2024 zaznamenal nový rekord v počtu pozorování

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Treti-rocnik-akce-Biosmrst-2024-zaznamenal-novy-rekord-v-poctu-pozorovani/]
Letošní ročník Biosmrště přilákal více zájemců než minulý rok – svým pozorováním přispělo téměř 200 dobrovolníků, kteří zaznamenali více než 850 údajů o 27 biologických druzích. Podobně jako v předcházejících ročnících byl nejčastěji pozorovaným druhem pajasan žláznatý (182 záznamů). V drtivé většině byl nalezen ve městech – z toho v 88 % případech v Praze, kde je již téměř všudypřítomný. Hojné zastoupení (152), a rovněž převážně ve městech, má i letos poprvé sledovaný javor jasanolistý.  Rozšíření obou druhů se ovšem neomezuje jenom na města, přestože v nich se jim obzvláště daří. Oba druhy se rychle šíří prostřednictvím svých diaspor (okřídlených nažek) na velké vzdálenosti. Jejich regulace je náročná, neboť intenzivně zmlazují, proto se při jejich likvidaci používá herbicid. Na rozdíl od obou zmíněných dřevin byly slunéčko východní (156) či lupina mnoholistá (70) viděny po celém území ČR. Dobrou zprávou je, že se nikomu nepodařilo zaznamenat další letošní novinku – sršeň asijskou. Naproti tomu byla v rámci Biosmrště prvně zdokumentována kněžice zeleninová, která je jedním z hospodářsky nejvýznamnějších škůdců mezi plošticemi. V našem prostředí nemá přirozené nepřátele (např. parazitoidy) a může se tak masivně množit. Kromě přímého poškození plodin je kněžice znehodnocuje také svými zapáchajícími sekrety. Vědce zajímá nejen kde se kněžice vyskytuje, ale také na jakých živných rostlinách byla zaznamenána. Letošní ročník Biosmrště byl podpořen akcemi partnerů – Českou společností ornitologickou, Českou společností entomologickou a Českou botanickou společností – které v době konání akce organizovaly pro širokou veřejnost i odborné vycházky. Akci též podpořily Česká společnost pro ekologii, Agentura ochrany přírody a krajiny, Národní muzeum a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, a projekty Přírodovědci.cz a Badatelé. Pro školy a veřejnost organizátoři letos poprvé přichystali soutěž. Vítězný tým studentů z Gymnázia Jana Patočky v Praze zaznamenal dohromady 25 pozorování 10 druhů. Za odměnu je pro ně a nejaktivnější jednotlivce připravena kromě drobných věcných cen také exkurze do sídla Botanického ústavu AV ČR - Průhonického parku, který je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO. Za tři roky se do Biosmrště zapojilo více než 400 nadšenců, kterým se podařilo nasbírat více než 1 500 pozorování 40 vybraných druhů. I když je už letošní ročník Biosmrště za námi, pozorovat, fotografovat a zaznamenávat rostliny a živočichy, které potkáte na výletech v přírodě můžete celoročně.  Všechna ověřená pozorování z iNaturalistu budou mimo jiné přenesena do nálezové databáze ochrany přírody, kterou využívají i odborníci při vytváření akčních plánů. Více informací, včetně seznamu letošních mapovaných nepůvodních druhů v ČR, naleznete na biosmrst.cz. Kontakt: Jiří SkuhrovecVýzkumný ústav rostlinné výrobyjirislavskuhrovec@gmail.com Kateřina ŠtajerováBotanický ústav AV ČRkaterina.stajerova@ibot.cas.cz Pavel Pipek Botanický ústav AV ČRpavel.pipek@ibot.cas.cz

17.07.2024 10:35

Kde se Mars třese? Nová studie poukazuje na jižní okraj oblasti Tharsis

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Kde-se-Mars-trese-Nova-studie-poukazuje-na-jizni-okraj-oblasti-Tharsis/]
Během více než čtyř let provozu (2019–2022) zaznamenal seismometr SEIS celkem 1319 různě silných otřesů, které upřesnily představy vědců o vnitřní stavbě planety. Žádný z otřesů ale nebylo možné jednoznačně spojit s oblastí Tharsis. Přitom tato přibližně pět tisíc kilometrů široká a až sedm kilometrů vysoká oblast během svého vzniku výrazně zdeformovala a rozpraskala povrch Marsu. A protože trvá dlouho, než se vnitřek planety dokáže s obrovskou zátěží Tharsis vyrovnat, je možné, že v této sopečně-tektonické části Marsu i jejím okolí dochází k praskání kůry a marsotřesením dodnes. Až doposud však chyběly důkazy, které by tuto hypotézu potvrzovaly. Analýza satelitních snímků je pro poznání Marsu klíčová Na základě snímků o vysokém rozlišení, které pořídila kamera HiRISE umístěná na palubě americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter, zkoumal mezinárodní tým pod vedením Bartosze Pietereka z Polského geologického ústavu NRI jihovýchodní okraj Tharsis. Tato oblast nese jméno Claritas Fossae a dominuje jí několik stovek kilometrů dlouhá a až dva kilometry vysoká skalní stěna nazývaná Claritas Rupes. Na svazích této obrovské tektonické poruchy starší více než tři miliardy let vědci objevili skupinu menších prasklin o maximální délce několika set metrů a výšce několika metrů, které dokládají jasnou spojitost s čerstvými stopami po skalních říceních. Měnící se povrch Marsu Na Marsu dochází stejně jako na Zemi k erozi a sedimentaci. Ostré skalní útvary se postupem času rozrušují a drobí na malé úlomky, které pak gravitace a vítr přenášejí na jiné místo. Povrch se tak postupně zarovnává  a trhliny se zanášejí a překrývají. „K našemu překvapení nejsou tyto praskliny vystupující do svahu pokryty balvany pocházejícími ze skalních řícení, které se na strmých svazích skalní stěny Claritas Rupes hojně vyskytují. Dřívější studie naznačovaly, že tektonická aktivita v této části Marsu měla ustat před přibližně dvěma a půl miliardami let. Jenže tento objev ukazuje, že tomu tak nebylo. Tyto malé praskliny musejí být totiž mladé. Velice mladé. Nevíme sice s jistotou, kdy přesně vznikly, ale z hlediska geologického času to muselo být nedávno,“ říká Bartosz Pieterek. „Pokud se budeme bavit o jejich skutečném stáří, nemohou být starší než jeden milion let. Kdyby byly starší, už dávno by je musely překrýt balvany, které neustále ze skalní stěny padají. Jde o důkaz, že v téhle části Marsu jsme svědky nečekaně mladé tektonické aktivity. Doposud se přitom jinde na Marsu podařilo objevit jen velmi málo mladě vypadajících prasklin. Jejich objev tak pomůže zlepšit naše porozumění o tom, kde a jak často se planeta v nedávné geologické minulosti třásla. Zkoumaná část by se tak mohla zařadit po bok oblasti Cerberus Fossae nacházející se v Elysium Planitia, kde se sondě InSight podařilo zaznamenat několik silných marsotřesení, a to přesně v místech, v nichž se nachází série velmi mladých prasklin. Tyto dvě lokality by tak mohly představovat jedny z nejmladších projevů tektonické aktivity na povrchu Marsu,“ dodává Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, spoluautor studie. Dokud nebude na Marsu umístěn další seismometr, který by dokázal detekovat i otřesy v oblasti Tharsis, bude analýza satelitních snímků jediným způsobem, jak po nich najít stopy. Nový objev přitom ukazuje, že o nedávných tektonicky aktivních oblastech spojených s Tharsis se toho lze ještě mnohé dozvědět. Jediné, co je třeba udělat, je na povrchu Marsu pečlivě hledat malé praskliny, a tím odhalit místa, kde by mohlo marsotřesení i nadále vznikat. Pokud chceme lépe pochopit vývoj Marsu a v budoucnu vybírat nejslibnější lokality pro další studium, tato studie ukazuje, že mít i nadále možnost pořizovat satelitní snímky s velmi vysokým rozlišením, je naprosto klíčové. Kontakt: Petr Brož Geofyzikální ústav Akademie věd ČRspoluautorpetr.broz@ig.cas.cz Bartosz PieterekPolský geologický institut - NRI a Univerzita Adama Mickiewicze v Poznanihlavní autor studiebpieterek94@gmail.com Ernst HauberNěmecké středisko pro letectví a kosmonautiku, DLRspoluautorernst.hauber@dlr.de Odkaz na publikaci: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0019103524002586?via%3Dihub Odkaz na obrázky ke stažení: https://www.dropbox.com/scl/fo/b9xuq712qpqmg7q22ae6g/AFhBp73xkMC3qadhbNvx09g?rlkey=hpafmb4qghcaqwwttrx1ta7ar&dl=0  

16.07.2024 14:14

Elitní organizaci pro molekulární biologii EMBO posílí tři badatelé z AV ČR

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Elitni-organizaci-pro-molekularni-biologii-EMBO-posili-tri-badatele-z-AV-CR-00001/]
Organizace EMBO (European Molecular Biology Organization) podporuje excelenci ve výzkumu, sdílení znalostí a spolupráci mezi vědci v oboru molekulární biologie. Letos, na oslavu 60. výročí založení, přijala 100 nových a 20 přidružených členů z celkem 37 zemí. „Noví a přidružení členové se významně podílejí na základním výzkumu ve vědách o živé přírodě. V mnoha případech připravila jejich práce podmínky pro inovace, které zlepšily životy a životní podmínky na celém světě,“ uvedla ředitelka EMBO Fiona Watt. Alena Panicucci Zíková zkoumá, jak funguje komunikace uvnitř buňky. Od roku 2009 vede výzkumnou skupinu v Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR. Pracovala pět let v Seattlu v USA v Biomedical Research Institute a hostovala v laboratořích na univerzitách v Cambridgi a Amsterdamu. V roce 2009 získala ocenění L’Oréal UNESCO pro ženy ve vědě a v roce 2010 Prémii Otto Wichterleho. Obdržela také evropský výzkumný grant ERC Consolidator. Více o výzkumu Aleny Panicucci Zíkové se dozvíte v časopise A / Věda a výzkum (v současnosti A / Magazín). Alena Panicucci Zíková (CC) Zdeněk Lánský zkoumá mitochondriální transport. Od roku 2016 působí jako vedoucí výzkumné skupiny na Biotechnologickém ústavu AV ČR. Obdržel Cenu předsedy Grantové agentury ČR pro rok 2021 a o rok později ERC Synergy Grant. V projektu se zaměřuje na protein tubulin, aby objasnil mechanismy vzniku a fungování mnoha závažných chorob. Zdeněk Lánský Laboratoř Leoše Valáška v Mikrobiologickém ústavu AV ČR se snaží zjistit, jak buňka dekóduje genetický kód DNA a jak tuto informaci využívá k produkci proteinů prostřednictvím složitého procesu translace. Vědec získal například Akademickou prémii nebo Cenu předsedkyně Grantové agentury ČR. O výzkumu Leoše Valáška se dočtete více v časopise A / Věda a výzkum. Leoš Shivaya Valášek (CC) EMBO letos přijalo celkem čtyři vědce z Česka - čtvrtým je Lumír Krejčí z Masarykovy univerzity. V současnosti v organizaci zasedá více než 2100 vědkyň a vědců z celého světa, z nichž 20 působí v České republice. Nové členy nominují a volí stávající členové. Organizace nabízí programy a iniciativy, jako jsou výzkumné granty, stipendia, stáže, konference, workshopy a publikace ve vědeckých časopisech. Podporuje také kariérní rozvoj vědců, zlepšuje vzdělávání a zvyšuje povědomí o výzkumu mezi veřejností. Seznam všech 120 nových členů naleznete na webu EMBO. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím zpráv BIOCEV a Biologického centra AV ČRFoto: EMBO; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Biotechnologický ústav AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

16.07.2024 09:56

Kontaminace prostředí těžkými kovy ovlivňuje barvu ptačích vajec

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Kontaminace-prostredi-tezkymi-kovy-ovlivnuje-barvu-ptacich-vajec/]
Zbarvení skořápek vajec ptáků plní různé funkce: od kamufláže přes mimikry až po zesílení skořápky vajec. Znečištění prostředí, například těžkými kovy, může mít negativní vliv na tvorbu správného zbarvení vajec, a tím i na populace ptáků, které se v tomto prostředí rozmnožují. Modrá je dobrá! Mezi takové ptáky patří například zmíněný lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), menší hmyzožravý pěvec, který hnízdí v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách. „Samice tohoto druhu klade v průměru šest modrozelených vajec do svého hnízda umístěného v dutině nebo budce. Vědci se již delší dobu domnívají, že tímto zbarvením, způsobeným pigmentem biliverdinem s antioxidačními účinky, mohou samice signalizovat svou kvalitu samcům,“ říká Michal Šulc z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, který se podílel na mezinárodním výzkumu ve Finsku. Výzkumníci již dříve pozorovali, že čím jsou vejce u tohoto druhu modřejší, tím více se samec zapojuje do krmení a péče o mláďata. Zdravá samice si totiž může dovolit investovat do zbarvení svých vajec více energie než ta, která je nemocná nebo jinak oslabená. „Kvalitnější samice s modřejšími vejci má pravděpodobně i kvalitnější mláďata, do kterých se samcům vyplatí více investovat,“ doplňuje Michal Šulc. „Cílem naší studie bylo ověřit tuto hypotézu v zajímavé oblasti Harjavalta na jihozápadě Finska, kde již více než 20 let probíhá výzkum lejsků černohlavých v prostředí, které je znečištěné těžkými kovy. V oblasti se totiž těží nikl, měď a arsen, rovněž se zde nacházejí ve zvýšeném množství zinek a olovo jako důsledek těžby. Tyto kovy jsou i po omezení emisí v prostředí stále přítomny a negativní dopady znečištění můžeme dodnes pozorovat v okolí hutě na vegetaci, množství hmyzu nebo třeba i na velikosti snůšky a počtu mláďat hnízdících lejsků,” říká Lisandrina Mari, první autorka studie, která nyní působí na Univerzitě v Jyväskylä ve Finsku, kde získala prestižní dvouletý grant Marie Curie. Samci se starali i o mláďata vylíhlá z „vybledlejších“ vajec Vědci sledovali 71 budek lejsků během jejich hnízdní sezony v roce 2023. Přibližně polovina z nich se nacházela ve znečištěném prostředí do 5 km od těžební hutě. „Mechanismů, které způsobují odchylky ve zbarvení vajec, je více. Ve znečištěném prostředí může být například méně potravy a samice pak nemají dostatek energie na tvorbu odpovídajícího množství pigmentů, které zbarvují povrch skořápky. Dalším mechanismem může být negativní vliv znečištění na strukturu skořápky. I ta by totiž mohla ovlivňovat její barvu v UV části spektra, kterou jsou ptáci na rozdíl od lidí schopni vnímat,“ vysvětluje Michal Šulc. Tým expertů postupně vyfotografoval všechna vejce speciálním fotoaparátem citlivým nejen na viditelné světlo, ale také na UV část spektra. Následně zbarvení vajec analyzovali pomocí modelu, který simuluje ptačí vidění a schopnost rozpoznávat barvy. „Čtyři dny po vylíhnutí jsme u každé budky natáčeli chování obou rodičů a monitorovali počet návštěv hnízda,” dodává Lisandrina Mari. „Předpokládali jsme, že samice lejsků hnízdící ve znečištěném prostředí budou klást méně modrá vejce, a tudíž budou jejich partneři vykazovat nižší aktivitu při krmení mláďat.“ To se u lejsků z oblasti Harjavalta tak úplně nepotvrdilo. „Naše výsledky ukázaly, že intenzita modrého zbarvení vajec je ve znečištěném prostředí opravdu nižší, nicméně intenzita krmení mláďat samci se mezi kontrolní a znečištěnou oblastí překvapivě nelišila. Samci vlastně vůbec nereagovali na modré zbarvení vajec,“ říká Lisandrina Mari. Detailnější analýza zbarvení vajec odhalila, že za jejich nižší modrost může zvýšené UV zbarvení, což podle vědců o naznačuje, že jejich ‚vybledlost‘ je pravděpodobně způsobená poruchou vápenaté struktury, jako je např. zvýšená pórovitost. „V naší studii jsme ani nezjistili, že by samice lejsků v kontaminovaném prostředí byly v horší tělesné kondici. Nicméně zvýšené UV zbarvení vajec ve znečištěném prostředí naznačuje výraznou změnu struktury skořápky v důsledku kontaminace prostředí těžkými kovy. Jaké dopady může mít tento typ lidské činnosti na různé druhy ptáků, pro které je zbarvení vajec zásadní, bude předmětem dalšího výzkumu,“ uzavírá Michal Šulc. Kontakt: Michal ŠulcÚstav biologie obratlovců AV ČRsulc-michal@seznam.cz Výsledky publikoval časopis Journal of Avian Biology: https://doi.org/10.1111/jav.03283

15.07.2024 10:21

Česko-německá spolupráce odhalila průlomová pozorování v dělení lidských buněk

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesko-nemecka-spoluprace-odhalila-prulomova-pozorovani-v-deleni-lidskych-bunek/]
Přesné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk je nezbytné pro všechny tkáně lidského těla. Proces musí být přísně regulován v prostoru a čase, aby se zabránilo vývojovým poruchám a rozvoji rakoviny. Již před desítkami let vědci odhalili, že chromozomy se připojují k bipolární struktuře zvané mitotické vřeténko, které tvoří mikrotubuly. V průběhu mitózy jsou připojené chromozomy taženy podél mikrotubulů do dceřiných buněk. Až donedávna se vědci domnívali, že aktinová vlákna jsou potřebná pouze pro závěrečný krok oddělení dceřiných buněk, zatímco význam aktinového cytoskeletu v časných fázích mitózy byl dlouho opomíjen. Nyní odborníci identifikovali dosud neprozkoumaný protein FAM110A, který váže aktin a mikrotubuly za oba své konce na pólech mitotických vřetének. Mikroskopická analýza odhalila tvorbu vysoce dynamických aktinových vláken na pólech vřeténka, která předcházejí růstu mikrotubulů vřeténka a vedou je. V nepřítomnosti FAM110A se aktin ve vřeténku netvořil správně a segregace chromozomů byla silně narušena. Důležité spojení „Díky spolupráci s kolegy v Německu, kteří jsou odborníky na zobrazování vysoce dynamických procesů v živých buňkách, jsme nalezli důležité molekulární spojení mezi dvěma hlavními cytoskeletálními sítěmi v mitóze. V tomto mezioborovém projektu se Zdeněk Lánský a jeho tým zabývali biofyzikálními vlastnostmi purifikovaných proteinů in vitro, a pomohli nám tak určit přesnou funkci proteinu FAM110A. V budoucnu budeme zkoumat, jak FAM110A a podobné bílkoviny přítomné v lidských buňkách zabraňují nestabilitě genomu a rozvoji rakoviny,“ uvedl Libor Macůrek z Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Odkaz na publikaci:Aquino-Perez C, Safaralizade M, Podhajecky R, Wang H, Lansky Z, Grosse R, Macurek L. FAM110A promotes mitotic spindle formation by linking microtubules with actin cytoskeleton. Proc Natl Acad Sci U S A. 2024 Jul 16;121(29):e2321647121. doi: 10.1073/pnas.2321647121https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2321647121 Kontakt:Libor MacůrekÚstav molekulární genetiky AV ČRlibor.macurek@img.cas.cz TZ ke stažení zde  

15.07.2024 09:21

Osada prvních zemědělců ukazuje, jak žili lidé na českém území před 7000 lety

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Osada-prvnich-zemedelcu-ukazuje-jak-zili-lide-na-ceskem-uzemi-pred-7000-lety/]
Život prvních neolitických obyvatel nebyl jednoduchý a byl pevně spjat s přírodou. Jídlo si zajišťovali pěstováním, chovem dobytka, ale i sběrem anebo lovem. Přestože z dnešního pohledu vypadá práce na poli bez pluhu a pouze pomocí dřevěných nástrojů téměř nepředstavitelně, byly tyto komunity úspěšné – během několika staletí se rozšířily po většině Evropy a převrstvily původní lovce a sběrače. Pravěcí lidé se usídlili v Dobřeni u Kutné Hory na samém okraji oblasti s dostatečně úrodnou půdou a vhodným klimatem pro pravěké zemědělství. „Ve vyšších nadmořských výškách, tedy zhruba nad 400 m. n. m., se sídliště tohoto období objevují jen zřídka. Zřejmě i díky tomu se osada zachovala a nebyla převrstvena mladšími stavbami,“ vysvětluje Daniel Pilař z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, který lokalitu zkoumal. Domy jako útočiště před zimou a deštěm Dosud neznámou osadu z mladší doby kamenné postavily před více než 7000 lety komunity nejstarších zemědělců, které se na české území dostaly z jihovýchodní Evropy. Archeologové našli půdorysy čtyř dlouhých domů – typických staveb své doby. Přestože se domy jako takové do dnešní doby nezachovaly, je možné při výzkumu najít jámy po jejich sloupech. „Domy bývaly široké mezi 4 až 6 m a dlouhé od 10 do 40 m. Sloupy jsou stavěny nejhustěji ve vnějších řadách, které tvořily stěny domu. Sloupy v nich občas stály i těsně vedle sebe. Jejich vnitřní řady mají mezi sebou ale větší rozestupy – většinou více než metr – takže se mezi nimi dalo bez problému pohybovat,“ popisuje Daniel Pilař. Domy se skládaly až ze tří částí. Zatímco nejmenší domy měly jen jednu část a byly dlouhé kolem 10 metrů, ve větších trojdílných domech mohl jeden segment sloužit ke sladování (tato část mívá patro) anebo jako centrální místo ke shromažďování (s rozvolněnější strukturou sloupů). Experti stále diskutují o tom, zda neolitické dlouhé domy patro měly, či nikoli. Některé budovy mají totiž část sloupů zdvojenou – ta mohla sloužit jako jednoduchý způsob k postavení druhého patra. Tento jev se vždy objevuje jen u jedné části domu. V domě mohlo žít až kolem 40 osob, většinou jsou ale odhady podstatně nižší – šlo asi o 10–20 lidí (v závislosti na velikosti domu). „K využívání domů je nutné poznamenat, že ještě donedávna se většina denních činností odehrávala mimo dům a dovnitř se lidé přesouvali kvůli zimě anebo dešti. V létě se tak většina činností odehrávala venku, od přípravy jídla po řemesla. V neposlední řadě proto, že v domech bylo prostě šero,“ říká Daniel Pilař. V zimě naopak domy nabízely dobré útočiště před chladem a deštěm. V těchto měsících se lidé mohli některým řemeslům věnovat i uvnitř domů. Odpadní jámy jako okno do každodenního života Kromě domů jsou důležitým nálezem i okolní jámy – sloužily k těžbě hlíny a následně byly zaplněny odpadem. Právě odpad tak tvoří okno do každodenního života neolitických lidí. „Pomocí moderních analýz mohou archeologové v současnosti zkoumat, co tehdejší lidé jedli, jak přesně používali své nástroje a v neposlední řadě jak před 7000 lety vypadalo životní prostředí,“ vysvětluje Daniel Pilař. Experti našli v jámách nejčastěji keramiku – používala se každý den k vaření, servírování, ale i skladování. Navíc šlo o spotřební zboží a když se rozbila, lidé ji snadno nahradili novou. Občas v jámách končily i používané nástroje – pazourkové čepele, broušené sekery a kamenné mlýnky. „Kromě těchto běžných předmětů v jámách občas nacházíme i zajímavé předměty ilustrující každodenní život: ohořelou hliněnou zeď, která byla ‚uklizena‘ do jámy, či hliněné pece k vaření jídla,“ přibližuje Daniel Pilař. Experti se v následujících měsících a letech budou věnovat zpracování dat, které v terénu nashromáždili, například pomocí radiokarbonového a luminiscenčního datování, analýzy fytolitů, pravěkých dřevin, ale i pracovních stop na nástrojích a výzkumu genetiky rostlin. Na zpracování se tak bude podílet široký tým odborníků z různých oborů. Prozkoumanou plochu nyní archeologové předají stavbě. Pravěkou osadu překryje kravín a automatická dojička. S nadsázkou lze říci, že Dobřeň tak drží zemědělskou kontinuitu už 7000 let. Kontakt: Daniel PilařArcheologický ústav AV ČR, Prahapilar@arup.cas.cz Čechy jedním z center neolitické střední Evropy První zemědělci při svém příchodu nevstupovali do neproniknutelného pralesa, který ještě „nepoznal sekeru“. Po tisíce let jej totiž zjevně cíleně vypalovali lovci a sběrači, aby si udrželi vhodnou zvěř. Příchod neolitu ale krajinu i tak zásadně poznamenal. Osady totiž nepotřebovaly jen materiál na stavbu domů a plochu pro pole, ale i neustálý přísun palivového dřeva anebo krmiva pro dobytek. Činnost lidí tak krajinu výrazně odlesnila, způsobila proměnu druhů rostlin, které v jejich okolí rostly, a v neposlední řadě donesli obyvatelé rostliny nové – pěstované obilniny a luštěniny totiž původně pocházely z Blízkého východu. Takto velkoplošně zkoumaných sídlišť jako Dobřeň jsou v České republice desítky. Lokalit, kde zjevně neolitická sídliště jsou, ale nebyla zatím zásadně archeologicky zkoumána, jsou stovky. Čechy byly ve starším neolitu jedním z center střední Evropy, místem s jednou z největších koncentrací památek z tohoto období. Společně s dlouhou tradicí je tak ČR významnou zemí ohledně celoevropského výzkumu staršího neolitu. Evropsky významnou lokalitou jsou například Bylany, především díky svému rozsahu (byla tam nalezeno cca 150 dlouhých domů), ale zároveň byly jednou z prvních lokalit, kde bylo takto rozsáhlé neolitické sídliště ve středí Evropě nalezeno (výzkum je z padesátých let).